Někdo je malej, někdo je velkej, někdo je já

 Jako, já nevim jak vy, ale já se absolutně neumim identifikovat. Buďto je to tím, že se většinou nacházím ve společnosti holek mírně zakrslých, nebo tím, že mě vždycky vychovávali v takovém tom duchu, jako že jsem docela vysoká.

Tak 70% spolužaček převyšuju. Svojí matku převyšuju. Svojí babičku převyšuju. Druhou babičku nepřevyšuju. A pak jedu třeba metrem, a když se kolem mě seskupí parta lidí, musím skákat, když jim chci naznačit, že bych ráda vystoupila. Pak jsou chvíle, kdy se nedopatřením na nějaké internetové diskuzi dočtu kolik kdo měří, a jímá mě hrůza, protože sakra, takhle to vypadá, že jsem děsně velká, i když jako ani omylem nejsem. Vlastně jsem hodně dlouho nevěděla, jak to se mnou je doopravdy - doktorčin metr měří špatně, protože je špatně posazený, babička mi naměřila něco jiného, než máma. Až včera se oba údaje shodovaly, tak je to konečně jasné!

Ona vůbec ta vejška je u nás v rodině hrozná záhada. Z máminy strany to je jasné. Máma 1.64, babička 1.58, děda neznámo, ale koresponduje. Táta 1.91, babička 1.71, děda... Děda 1.70?!

Jo. Kdekdo by mohl namítnout, že na tom je něco tragikomicky vtipného. Moc tomu nepomohla ani sama babička, když řekla, že je to jasný, že dědův brácha byl hodně vysokej, tak co se všichni jako divíme... Tak nevím, no. A doufám, že se to radši ani nikdy nedozvím.
Ale pak načteme přelomové studie, kde se uvádí, že výška na genetice není ani moc závislá, a jsme v suchu. Tahle teorie - že když se hodně hýbeme, tak hodně vyrosteme - ale tak nějak nekoresponduje se mnou. Tak schválně. Jak to se mnou je, když mám 1.67?

Jako harantice jsem nic nedělala. Jakože, vůbec nic. Když mi bylo asi pět, máma mě dala na nějaké tancování v kulturním domě. Samozřejmě s tím, že ze mě jako bude kdovíco. Že jako půjdu na konzervu, a cosi... A ono ne, hele. Tady někde jsme zjistili, že jsem levá. Takže celkový můj pohyb? Tři kolečka kolem chaty o prázdninách (s tím se pojí 10x vozembouch o kořeny), jeden výběh z chaty, v noci, zařvala jsem, že jsem víla, a hodila jsem hubu o další kořen. To bylo jednou. A pak kdykoli mě matka vytáhla aspoň do lesa na hrob naší andulce (zvíře prokrista pána, žádný člen rodiny se jménem Andulka není pohřben v našem lese! proboha ne!). A to jsem věčně házela hubu nikoli o kořeny, ale o vlastní nohy. Vrozená luxace, no. Nic nenadělám. Někdy sama o sebe zakopnu dodnes.

A přes to všechno jsem dorostla o deset centimetrů víc, než moje mrňavá spolužačka, která odmalička sportovala.

Jestli ona ta studie trochu nekecala. Jestli on se člověk doopravdy nenarodí s nějakým tím genetickým limitem, který způsobem života ovlivňuje. Protože tohle ta studie neřekla. Tohle ta studie právě vyvracela. Asi to byla pěkně blbá studie. Nevěřím jí.

Myslím, že potvrzuju svojí vlastní teorii. Počítala jsem si z výšek rodičů, od kolika do kolika můžete asi tak vyrůst. Je na to takový všeobecně platný, univerzální vzoreček:

K výšce stejného pohlaví, jako je dítě, přičtěme výšku druhého rodiče, avšak zmenšenou o 13, pokud jste holka, a zvětšenou o 13, pokud jste kluk.

A pak děleno dvěma. Tudíž:

Jmenujete se jako já, ale protože vy nevíte, jak se jmenuji, dosaďte si ženské jméno, jaké se vám líbí. Třeba Jaroslava, jako moje chemikářka ze základky.
Jarušky maminka má 164 centimetrů, tatínek má 191. Vzoreček tedy bude: [164 + (191-13) ] / 2
Vyšlo nám 171. Tohle číslo je záchytný bod. Od něho buďto odečteme nebo přičteme deset - nějaké to variační rozpětí nejvyšší možné a nejnižší možné hodnoty je 20. A dvacet centimetrů je dost. To se pak nedivím, že někdo dělá tyhle přiblblý studie, že s genetikou to nesouvisí. No, jak vidíme, tak jsem ten "podprůměr". Holt je vidět, že jsem byla nic nedělající dítě.

A teď, aby to nebyla diskriminace, verze pro kluky. Strašilka se měla jmenovat Marek, tak tam hodíme Marka.
Marek má stejně vysoké rodiče jako Jaruška. Vzoreček tedy bude: hranatá závorka 191 + (164+13) hranatá závorka / 2. Vyšlo nám 184. Takže kdyby Marek existoval a byl to (nečekaně)  kluk, a choval se stejně jako malá Strašilka, ani tak by nebyl vyloženě prcek. Haha! Ale Strašilka není žádnej Marek, takže nic.

Moje matka si ale myslela, že jako vyrostu. Že budu mít vejšku jak kdejaká topmodelka (napsala jsem výšku, ne míry - všimněte si toho). Když mi bylo čtrnáct, nakupovala mi věci, jako že do nich dorostu. No, dorostla jsem. Čtyři centimetry. A zhubla dvě kila. Takže tyhle věci jsou mi velký dodnes.

Dokonce i moje doktorka to s tou mojí váhou a výškou nebrala zase tak vážně. A nebere doteď. Ještě chvilku, chviličku u té dětské ale musím vydržet - a velký očkovák mi už navždy bude zdobit údaj:

Prohlídka v 17 letech
Výška: 170 cm (!!!)
Váha: 59 kg (!!!! jsemvživotěnemělatohle)
Tlak: 142/77 ( bych zaplakala)

Metřík nemá od země, tudíž je posazený výš. Váhu má komunistickou, s klasickou ručičkou uvnitř, převažovala vždycky. Si pamatuju. A ten tlak? Když jsem si ho měřila naposledy, doma, novým tlakoměrem z lékárny, naměřila jsem si 101/75. Ten tlak u doktorky ale byla moje vina. Hrozně jsem se bála její nový sestry. Je mladá, od rány a strašidelná. A oslovuje mě kočko. Věta: Kočko, a kde máme moč?, se mi vryla do paměti.

Tak to vidíte. Co vy? Jste řádným produktem genetiky, nebo hříčka životního stylu, náhody a možná trochu souseda?