Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: To chápu. Já mám třeba okolo sebe hafo zadanejch holek, co zaboha nedokážou pochopit, že můj život nedefinuje to, jestli někoho mám nebo nemám. Jedna moje hodně dobrá kamarádka ještě nedávno pořád brečela, že je sama (je jí 18, stejně jako mně) - ejhle, minulý týden šla na rande a vypadá to slibně. A už začaly lítat rady: „Možná kdybys víc chodila mezi lidi, tak nejsi sama!“ nebo „Zkus taky Tinder!“ a úplně nejlépe „Tak zkus zhubnout!“ (kdybych měla hubnout, tak už bych se dostala na spodní hranici zdravého BMI)
Ovšem že jsou její rady naprosto nevyžádané a že jsem já sama ráda že jsem ráda, to už je všem jedno. Prostě jsem sama a jsem divná. Šmitec! Naštěstí nepatřím mezi ta děvčata, která když jsou měsíc nebo dva sama, pláčou doma do polštáře a mají dojem, že svět se přestal točit. Protože ten můj se naštěstí ani po necelých devatenácti letech točit nepřestal a nemám dojem, že by k tomu cokoli směřovalo.
Mám pocit, že bych mohla něco marnit? Ano, mám ten pocit. Mám na nějaký vztah nebo cokoli co by tomu bylo podobné energii? Ne, nemám energii ani na sebe. Ta „potřeba“ asi dřív nebo později přijde na každého, ale pokud tam není, pak nemá cenu cokoli na sílu lámat přes koleno. A myslím, že ze mě ten nezájem asi nějak vyzařuje, protože jsem v poslední době opravdu nezaznamenala, že by si o mě chtěl někdo byť jen opřít kolo. Nemyslím, že bych byla nějaká extrémně ošklivá (i když „hezká“ by v mém případě určitě bylo taky poněkud nadsazené), takže podvědomě vysílám nepřátelské signály, nebo co. Chtěla jsem tím jenom říct, že je nesmysl začínat si někde něco jen proto, že „by to tak být mělo“, aby se ostatní blbě nedívali, když to necítíš. Jenže já mám tendence se na tohle téma tak rozvášnit, už asi dva roky (!!) do mě rodina hučí horem dolem (babička: „Ty někoho máš, ale zamlčuješ ho, protože se za nás stydíš, jinak to neni možný!“).