atraktivnistrasilka: Už docela dlouho si dělám legraci, že ať to je kdo chce, tak ho už teď lituju. I když mi je ta představa asi stejně blízká jako to, že někdy na vlastní oči uvidím živého duhového jednorožce. No jo, cesty osudu jsou spletité. Kdyby se moje babička tehdy dostala na vysokou školu, nepotkala by dědu, a kdyby druhá babička neměla za prvního manžela blbce co jí vyhodil na ulici, tak se moje máma nikdy nenarodila, protože by nepotkala toho mého dědu (kterého jsem ale nikdy nepoznala). Obě dvě babičky to měly v životě celkem na draka, každá jinak, ale svým způsobem obě. Taky nevím, jak by se před padesáti a šedesáti lety tvářily, kdyby jim to někdo líčil...