Kamarád na život a na smrt

Je se mnou ve dne v noci. Děláme spolu úplně všechno. Monitoruje každej můj krok, spánek, celkovou fyzickou aktivitu, a dokonce i tep. I tep! Trochu děsivé, že ano? Ubezpečuji vás ale, že mi to ani trochu nevadí. Nač bych jej jinak měla?

Seznamte se.

Teda ne s mojí rukou, s tou se neseznamujte. Moje ruka se ničím moc neliší od ostatních. Jde o to, co je na ní. Ano! Ta černá hrůza. To je můj BFF. Po dvou měsících to konečně můžu s klidem prohlásit.

Po tom, co jsme si včera losovali skupiny na praktickou maturitu (a po tom, co se mi dneska dostal do ruky zasedací pořádek na tu maturitu), jsem si prostě musela něčím spravit chuť. Tak proč ne bezvýznamným článkem, který upadne v zapomnění úplně stejně, jako ty ostatní? Ha, trefa! Naše Rebarborka mi sice nedávno vnukla nápad na článek, ale zjistila jsem, že to chce z mojí strany až moc iniciativy a shromažďování materiálů, takže to odsunu na nějaký víkend. Asi.

A teď k tomu, co to na tý ruce vůbec mám, že jo.

Jsem si na 100 % jistá, že už jste to někde viděli, nebo o tom slyšeli, nebo o tom dokonce přemýšleli. Je to Mi Band 2, náramek chytřejší než jste vy sami.

Hroznej buzerant to je. Jako fakt.

Zrovna nemám ekzém.
A ta fotka je skoro profi. Buzerantovi to tam moc sluší.

Mi Band jsem dostala k Vánocům, což teď budou dva měsíce. Tu samou dobu ho také nosím, a to nepřetržitě. Nesundavám jej ani na spaní, ani na koupání a ani na tělocvik, kde jinak všechny náramky a řetízky kvůli nařízení ředitelky musíme mít sundané (v prváku se to neřešilo, ale během několika uplynulých let došlo k mnoha a mnoha incidentům s roztrženými řetízky a ztracenými prstýnky). Na tělácích je to asi úplně normální, i na těch středoškolských, ale my svého času bývali dosti volnomyšlenkářská škola, co se nějaké bezpečnosti nebo hlídání studentů týkalo. Jo, to všechno se změnilo spolu se změnou ředitelky, která je teď stejně po autonehodě v pracovní neschopnosti, a náš ročník jI už pravděpodobně nikdy neuvidí. :-) Nicméně regule zůstaly, a to jediné kromě náležitého oblečení a gumičky do vlasů, co můžeme na tělocviku mít, je evidentně Mi Band.

No, ono by to mělo logiku, když je to fitness náramek, že jo.

Jak už jsem zmínila, náramek mám od Vánoc. Tento dar jsem vzala víc než vážně, a kromě nabíjení ho mám na ruce neustále.

Je voděodolný, takže sprcha nevadí. Pozor - do bazénu se nehodí. Výrobce sice uvádí jakousi vodotěsnost do určité hloubky, ale já osobně bych to příliš často nepokoušela. Bazén by ale přežít měl, sprcha absolutně nic nedělá (kromě přepínání programů z hodin a data na ujité kroky, kilometry, kalorie... a občas se u mytí sám proskáče až na měření tepu). To, co jsem zmínila v závorce, je vlastně všechno, co umí, respektive co ukazuje na displeji. Jinak mobilní aplikace od Xiaomi ukáže daleko víc - například míru fyzické aktivity během dne rozvrženou dle hodin, můžete si zde zaznamenávat průběžně váhu a samozřejmě i výšku. Počítá BMI, vytváří grafy a ukazuje vám, kolik procent lidí vámi vybraný den bylo fyzicky aktivnějších než vy. Nebo kolik procent lidí se stejnou výškou má více či méně kilogramů než vy. A to nejlepší - jak dlouho spíte, jaká byla kvalita spánku, kdy to byl spánek hluboký a kdy lehký, a kolik procent lidí mělo kvalitnější spánek než vy. A má to spoustu dalších funkcí, například cyklistický mód, mód běhání, a tak dále. Já ty módy zatím neměla prostor nějak použít, ale četla jsem, že to je docela dobrý, protože by to tu aktivitu pak mělo měřit přesněji.
Náramek se s mobilem a aplikací páruje přes Bluetooth, ale to je asi jasný, že jo.

No a mimo jiné je ten náramek hroznej buzerant.

To si tak sedíte ve třídě, posloucháte němčinářku, když tu najednou vrrrrrrm. A znovu vrrrrrrrrrm. Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrm. Příliš pozdě vám dojde, že to vrrrrrrrm se ozývá z vaší ruky, respektive z vašeho kamaráda do nepohody, životního druha, nejlepšího přítele, zachránce vašeho života, zdravé váhy a nohou bez křečových žil. V tu chvíli vymrštíte levé zápěstí na úroveň vašich očí, číhnete na displej, a ejhle. Prochází se po něm nějaký panáček. Ach ano, dojde vám to. Náramek zjistil, že už hodinu dřepíte. Takže vrrrrrrrrrrrrrrrrm!!!! Což o to, když máte ruku svěšenou podél těla, nebo se jí prostě ničeho nedotýkáte, nikdo nic nepozná, neslyší. Jenže když jí setsakra máte položenou na dřevěné lavici, začne rezonovat i školnice v kotelně. Což je vážně suprový, ale já tu funkci nevypnu, protože jak už jsem řekla - kamarád do nepohody, životní druh, nejlepší přítel, zachránce mého života, zdravé váhy a nohou bez křečových žil. Alespoň mě to donutí každou přestávku opravdu zvednout zadek a jít se podívat na tu hloupou maturitní nástěnku mezi kanceláří a počítačovou učebnou, které se snažím co nejvíce vyhýbat.

Za celkem málo peněz celkem hodně muziky, řekla bych. Můj nový BFF a životní druh a bla bla bla mi pomohl rozšířit si obzory, co se vlastního těla týče. Nikdy jsem neměla přehled o tom, jak dlouho vlastně spím (mimochodem - BFF sám pozná, kdy usnete a kdy jen ležíte! Většinou.), kolik energie vydám, kolik nachodím... O kvalitě spánku ani nemluvě, ale já vždycky tušila, že to nebude žádná sláva.
A když svého BFF náhodou sundáte a někam položíte, přes aplikaci ho najdete, začne totiž na povel dělat vrrrrrrrrrrm.

Moc se mi taky líbí měření tepu. To se vám tak rozsvítí takové zelené světýlko, ono to měří a měří, a pak vám ukáže hodnotu, která je překvapivě přesná a shoduje se s nějakou tou nutnou odchylkou v měření dokonce i s klasickým tlakoměrem. Zkoušela jsem si měřit tep v různých situacích - v klidu, ve stresu, po fyzické aktivitě. Použila jsem nejprve náramek, následně tlakoměr. Je teda fakt, že náramek neukazuje systolický ani diastolický tlak, ale k tomu to samozřejmě není určený. :-D

A co mě na mém kamarádovi do nepohody, životním druhovi, nejlepším příteli a zachránci mého života, zdravé váhy a nohou bez křečových žil mrzí?

Velikost. Ale to si se svojí rukou asi nevyberu. Na té fotce to ještě vypadá docela v pohodě, ale když jsem s tím přišla do školy po Vánocích, tak mi spolužáci říkali, že to je pro ně docela šok, trochu pěst na oko. Na (a v) mojí ruce bohužel všechno vypadá trochu větší, než to doopravdy je. Zatímco na mojí spolužačce si náramku nikdo nevšiml rok (dokud ostatní téměř dotčeně neupozornila, že ona má náramek taky), u mě si všimli hned všichni.
S tím samozřejmě souvisí i ten neslavný silikonový pásek. Je pravda, že jej i jako atopik snáším velice dobře, protože by neměl alergizovat (a evidentně opravdu nealergizuje). Výrobce ale jako minimální obvod dopnutí bohužel zvolil 16 centimetrů. Tudíž se mi náramek "nezarazí" o zápěstí, ale sesune se ještě za něj. Všechno záleží na tom, jak dobře mám zrovna prokrvenou ruku. :-D Nicméně tím, jak je pásek širší, vypadá to na té ruce ještě větší. Asi je to nejlépe vidět na úplně první fotce.

Druhá věc, která mě trochu mrzí je, že to neumí bazální metabolismus. Je sice hezké, že mi aplikace ukazuje, kolik jsem spálila kalorií (!), ale ještě by to chtělo ukázat, kolik organizmus spálí sám, jen vlastním provozem. Ostatně hodnoty, ze kterých se toto počítá, k dispozici má. S tím souvisí i to, že vydanou energii ukazuje v hodnotě "cal" a česká verze (mimochodem, češtinu to má výbornou, překvapivě), toto pak překládá jako klasické kalorie. Když jsem ovšem v rámci bádání najela do vestavěné aplikace Zdraví, telefon toto považuje za "kcal" - tedy kilokalorie. To je rozdíl. Hledala jsem tedy po internetech, jak se věci mají - 170 spálených kalorií mi totiž za celý den přišlo velice málo. Komu také ne? A pak jsem se v jednom vláknu na Redditu dočetla, že Číňan náramek poněkud poameričtil, neboť Američané se o kilokaloriích (kcal), které se používají více než samotné kalorie, vyjadřují právě jako o kaloriích (cal). Asi nemusím říkat, že je to veliký, veliký rozdíl, protože předpona kilo. Řekla bych ale, že to je fenomén nejen v Americe. Kalorie jsou takové lidové, protože jimi vlastně polovina lidí myslí kilokalorie. Ale já osobně to vnímám jako nedostatek, neboť od aplikace na tyto věci zaměřené bych čekala přenost.

Jako třetí věc bych mohla uvést, že mi běh na tělocviku zaznamenává jako rychlou, v ještě lepším případě pomalou chůzi. :-D Ale holt je to stroj a s nějakými odchylkami se počítat musí. Vcelku je totiž přesný a podle grafů z aplikace Xiaomi a Zdraví se hodnoty naměřené telefonem a náramkem veskrze shodují. Jeho slabinou je tedy běh, na který má ale aplikace mód, ano, přesně ten, který jsem zatím nezkusila. :-)

A jako čtvrtou věc bych taky mohla napsat, že když večer (cca 20:00 a dál) ležím v posteli třeba s notebookem, náramek to již občas zaznamenává jako spánek, ale zase. Je to stroj. V tu dobu už bývám v takovém menším limbu a můj tep je natolik pomalý, že si náramek myslí, že spím. Doba spánku se dá naštěstí ručně upravit v aplikaci, takže když si člověk dá pozor, výsledky se příliš nezkreslí.

Musím tedy říct, že od doby, co Mi Band mám, se snažím chodit rozumně spát (aby mi nevynadal), snažím se víc chodit (abych měla co nejvyšší číslíčko... a abych nedostala vynadáno a nebylo vrrrrrrrrrm), jíst co nejmíň zbytečných kalorických věcí (aby to číslíčko u cal bylo co nejefektivnější), zkrátka se snažím chovat tak, aby se za mě Buzerant nemusel stydět. Dokonce jsem už celých 51 dnů nepožila alkohol! 51 DNŮ!!!!!!!!!

Tak jsem napsala krásnou recenzi, aniž bych zprvu vůbec chtěla. :-) Někdo píše recenze na filmy, někdo na knihy, já na kamarády do nepohody, životní druhy, nejlepší přátele a zachránce svého života, zdravé váhy a nohou bez křečových žil. To se tak někdy stane, když příliš dlouho píšete negativistické články... :-D

Máte někdo podobnou vymoženost? Taky se (stejně jako Strašilka) necháte buzerovat strojema?

VRRRRRM?