Mám sdílnou náladu

Tak jsem se rozhodla, že vám to teda řeknu. Nechtělo se mi moc, uznávám. Ale vy byste se to stejně jednou dozvěděli.

Totiž, ne že bych z toho chtěla dělat nějaké velké haló. Vy jste ale teda popravdě jediná grupa lidí, co se mě pořád a stále a dokola neptá, co chci sakra po té maturitě dělat. Vyvádíte mě tím z míry. O to větší chuť mám teda říct vám to.

Už to tajím docela dlouho. Tuhle věc mám v hlavě zhruba tak nějak od začátku letních prázdnin. Měla jsem krize, kdy jsem si říkala, jestli neudělám životní chybu, když do toho půjdu. Takže jsem vždycky přišla s něčím jiným, co více koresponduje s tím, co právě teď dělám, myslím za obor na škole. Jenže se ve mně nakonec pokaždé něco hnulo, a mně došlo, že zkrátka a jednoduše strachy blbnu. Strachy jsem blbla i proto, že jsem se se svým nápadem vůbec nikomu nesvěřila. To až nedávno. Hodně nedávno.

Vy mě ukřižujete. 

Strašně moc jsem se rozhodovala, jestli mám jít teda s pravdou ven, ale nakonec, no... však vidíte sami. Čtete to, tak se to taky dozvíte. A já jsem hrozně chtěla napsat článek o tom, jaký šílený peripetie s tím mám, ale to bych nemohla, když ani nevíte, čeho se to týká. Že.

Vy mě tak strašně ukřižujete.

Nechci kolem toho dělat zase takový kličky, prostě a jednoduše je to dentální hygiena a není to VŠ obor. Tak. Je to venku, třikrát hurá, tralala, jsem volná jako pták a můžu v klidu umřít ještě dřív, než se to stihne stát realitou, protože prostě... mě ukřižujete. Já to vím.

Dovedu si teď představit to, co vám probíhá myslí. Živě. No ta tomu teda dala na prdel. Se chce lidem hrabat v hubě. Nechutný. Divný. Proč to dělá? Má nějakou poruchu osobnosti nebo co? Bohnice volají. Ostuda rodiny. Příšerné. Nevídané. Zbytečné. Byznys v tom vidí. Do zdravotnictví chce jít, blbka. Ta bude litovat. Autoškolu nebyla schopná udělat a chce se někomu ostrejma věcma vrtat v chlebárně. Zabít to než to stihne napáchat škody!

Lynč na mě, prosím!

Ja, ja, ja. Já vím, vím, vím. Děsně nechutný, bla bla, vejška to neni, bla bla, akademickej titul to nemá, bla bla. Zdravotní nadstandard to je, bla bla. Chudá budu, blbá jsem, nechce se mi pořádně se učit, vidím v tom velký prachy a budu toho hrozně litovat, já vím. To všechno už jsem slyšela od jiných. Věřte mi, že vím naprosto přesně, co by mě čekalo.

Pojďme se radši zaměřit na to, co teď s tím. Jak to uskutečnit. Co?

To je právě ono. V Praze jsou celkem tři školy, na kterých se dá tohle studovat. Jednou z nich je LF UK, kterou jsem zavrhla. Je to jediná vysoká škola z těch třech možností, a bohužel taky nejméně kvalitní volba. Odborné předměty až ve třeťáku, hrozně malá dotace praxí a tak trochu kopa ne příliš souvisejících předmětů okolo. Což mě mrzí, páč Bc. před jménem vypadá o něco líp než DiS. za jménem, ale co už, tady přece nesmí jít o titul, že jo.

Druhá škola je soukromá VOŠ na Praze 2, kam mě tlačila moje DH, která tam sama chodila.

Jenže tam je školný 60 000 na rok. :-) Snad se chápeme. Na to prostě nemám. A nemám ani 20 klacků na rok. Ani 15. Nechci tady probírat naší finanční situaci, ale prostě a jednoduše jsme socky. Ne, na tohle fakt nemám. :-D Ale kdybych měla, tak tam jdu, protože to je kvalitní škola.

Třetí škola je ta nejsockovatější na Alšáku na Praze 1. Ano, tam přesně mířím já. :-D Hodíme se k sobě. Zas je to VOŠ a školný je tam asi tři klacky na školní rok, což je klasická cena všech nesoukromých VOŠ po republice. Ale trochu mě to děsí. Snad je to tím, že se tam zkrátka nemusí platit mzda vyučujícím. :-D Teda doufám v to.

A děsí mě to i proto, že tam berou jednu studijní skupinu o 26 studentech. Lol. :-D Se zbláznim. Přijímačky nemají, jdou (asi) na průměr. Nebo já nevím. Já nevím, podle čeho tam ty lidi vybírají. A děsí mě to. Už se mi o tom i zdá. Protože já to sakra chci dělat. A jestli mě tam nevezmou, protože jsem ve čtvrťáku v pololetí měla průměr 1.6, tak se asi zvencnu. Protože já opravdu nevim, podle čeho to vyhodnocujou, jak to vyhodnocujou, kdo to vyhodnocuje, a kdy se dozvim výsledek, bojim se a už teď je mi z toho blbě, když si vzpomenu.

Děsí mě i to, že se tam mimo jiné učí i dělat otisky nebo pořizovat rentgenový snímky. To mi tak nějak zůstalo zatajeno. Hlavně teda ty otisky. Ještě dneska si vybavuju ten moment, když mi na ortodoncii sestra rvala do tlamy kovovou podkovu plnou tý hustý hmoty. Jenže ona tu hmotu udělala opravdu hustou a ještě tu formu nechala zbytečně plnou, takže jsem se začala dávit, skoro zvracet, kvedlala jsem tam sebou na tom křesle, a kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že takovej masochista já jednou budu, že se tohle budu (možná) sama učit dělat, tak bych s křikem utekla, zamkla bych se na prvním možném místě a nechala bych se dobrovolně prohlásit za nesvéprávnou. A u rentgenu, když mi u zubaře někdy dělají, skoro pláču, protože mám z něho fobii.

Taky by mě zajímalo, jakým způsobem tam probíhá praxe. Myslím ta průběžná. Na něčem se to snad musí učit, ne? Mi neříkejte, že mi tam hned dají živýho člověka. By byl za chvilku mrtvej člověk, mám takovej dojem. Ale to je asi blbost, že?

No a další věc je, že chtějí očkování proti žloutence B. Což je tak nějak pochopitelné. No, a to je asi to největší dobrodružství ze všech.
Já žila v domnění, že očkovaná nejsem. Máma mi totiž říkala, že očkovaná rozhodně nebudu, protože to by si přece, jakožto moje matka, pamatovala. No, to jo teda. Dneska jsem domů přišla vykleplá, že mě čeká přechod k praktikovi a já ani kvůli tomu nestihnu to očkování do odevzdání přihlášky. Ale protože mi to nedalo - byla jsem si totiž naprosto jistá, že jsem nějakou žloutenku kdysi dávno dostala - vytáhla jsem očkovák ještě jednou. Nevím tedy, jak váš očkovák, ale ten můj je jedna velká neznámá. Když si chcete zkontrolovat, kdy jste naposledy dostali tetanovku, tak nemůžete. Protože jedno razítko přes druhé, názvy vakcín nečitelné, kolonky pro různé druhy očkování ignorované. Takto již od roku 1999. Jediné, co je čitelné je to, co tam napsali ještě v porodnici a pak na kalmetizaci. Je to takový ten hnusný očkovák co máme minimálně my všichni narození ve druhé polovině dvacátého století, můj se jmenuje Eda a je děsně ošklivý a žlutý. Má být žlutý nebo zežloutl časem? Nevím.
No a mezi tou kalmetizací jsem nakonec našla to béčko. Ta vakcína se jmenuje Energyx B, na průkazu bylo něco jako Eny B, a podle rozestupu dávek a roku očkování mi nakonec došlo, o co jde. Takže mi spadnul obří balvan ze srdce. Sice se stejně nakonec asi ještě jednou nechám přeočkovat, ale aspoň to bude v klidu a nebudu to muset řešit během jednoho měsíce, a pak si za rok vzpomenout, že potřebuju dávku ještě jednu. Protože já bych si teda asi nevzpomněla. :-D
 

Teď zním jako feťák.

Podtrženo sečteno, tohle mám v plánu. Ví o tom asi pět lidí z mého okolí plus vy. Jestli dělám chybu, to se teprve uvidí. Já uvidím. Co se horšího stane, než že si po prváku řeknu dost? No nic. Nic horšího se nestane. Teda ještě se může stát, že mě nevezmou, no. Ale vím, že to by mě pak děsně žralo, víte co. To je jak když jdete z blbýho rande, ale jste nakonec rádi, že jste šli. Protože by vás to jinak hlodalo.

Bla bla, ukončím to. Už mám tendence kecat. Čekám na svůj lynč.