Jednorožci. Víly. Duhy. Sladkosti. Pomoc.

Není tajemstvím, že se mi to na střední škole už krátí. A není tajemstvím ani to, že z toho začínám i špatně spát, i když je "teprve" březen a na ústní část mám "ještě" dva měsíce a kus.

Doooprčic. To je poprvé co jsem to počítala.

Jsem neklidná hlavně z praktické maturity, na kterou mám už jen asi tři týdny, abych se naučila. Konat se bude 4. dubna, takže mi držte všecky palce co máte. Tahle maturita se totiž skládá z pěti předmětů, tedy částí, a to:

• právo - buď pracovní smlouva, výpověď, závěť, vydědění, darovací smlouva, a já nevím co všechno to ještě může být;
• veřejná správa - to je horší, tam bude buď oznámení o shromáždění, výpis z živnostenského rejstříku, rozhodnutí o změně jména, a další jiné písemnosti, které mají svou formu a všechno se to musím naučit;
• písemná a elektronická komunikace - to taky bude he he, tam je nějaká objednávka, urgence, reklamace, nabídka, a další jiné blbosti;
• ekonomika - to bude taky strašný, soubor několika ekonomických příkladů jako třeba odpisy, výpočet čisté mzdy, přímé a nepřímé kalkulace, nevím co všechno ještě;
• účetnictví - klasika, nýbrž jedna chyba v rozvaze = o stupeň horší známka, což je fakt prdel, protože když si spletete jeden jediný účetní případ z patnácti (tolik jich u maturity bude), máte chyby minimálně dvě.

Takže takhle si teď žiju. Se všemi předměty jsem smířená, tedy až na veřejnou správu, která je vůči našemu oboru hrozně nefér v tom, že co jiná třída se učí celý rok v samostatném předmětu, my se "učíme" v rámci hodin veřejné správy samotné. Vypadá to asi tak, že nás učitelka nechá opsat vzor, který se v podstatě musíme naučit nazpaměť, zatímco v tom specializovaném předmětu, který my nemáme, si všechno odůvodňují, učí se správnou úpravu a mají na přípravu v podstatě daleko více času. To je tedy asi jedné, co mi echt vadí. Kromě toho, že nově celou praktickou píšeme na počítačích, a každý učitel po nás vyžaduje rozdílnou úpravu. Tak trochu (asi) marně doufám, že nakonec tu úpravu tak moc hrotit nebudou (myšleno řádkování, meziodstavcové mezery, a podobně). No ale bohužel znám svý lidi.

No a proč o tom vlastně píšu? Proč mám v nadpise jednorožce a jiné nadpřirozené potvory?

Protože pak během dubna akorát píšeme maturitní slohový práce (čili pro mě ta horší část písemných maturit, když nepočítám praktickou), jsou tam nějaký volna kvůli přijímačkám a maturitám vedlejších tříd, a pak, posledního dubna, přichází to, z čeho celá ulice, kde se naše škola nachází, trne už půl roku předem. Poslední zvonění.

Vymyslela se taková věc. Zkrátka a dobře půjdeme za víly a jednorožce. Jo. Ano. I kluci.

Vím, že většinou to školy mají tak, že si každý jde za co uzná za vhodné. Tedy alespoň taková byla moje představa před tím, než jsem nastoupila na svojí současnou školu.

Ta mě totiž poměrně rychle vyvedla z omylu.
Snad až na jednu třídu minulý rok totiž byli všichni vždycky nějak tematicky sladěni. Klasicky smrtky (moc mainstream), fotbalisti (méně mainstream), učitelky a učitelé (nevím, jak často si studenti tyhle převleky volí), taky víly ale bez jednorožců a někdo ani za vílu nešel a měl jenom letní šaty, zbytek už si nepamatuju. To asi proto, že zbytek byly právě ty smrtky. Moc mainstream. Moc mainstream!

My nechtěli být mainstream. A tak právě vznikli jednorožci. A spousta hovadim k nim.

Nemám nejmenší tušení, kdo to vymyslel. Ale prostě se to stalo a jinou variantu nemáme, s jinou nepracujeme a už máme pořízené i nějaké věci. Takže není cesty zpět. A mně se to nakonec i docela líbí, i když se přiznám, že jsem nejdřív prskala. Prskala jsem hlavně proto, že jsem na to neměla co na sebe, ale nakonec jsem si řekla fakit. Budu jednorožec.

Protože z maturitního plesu nám zbylo docela dost peněz, máme celkem tučný fond. Takže jsme se dohodli, že na náklady nás všech pořídíme čelenky s jednorožčím rohem (tak nějak budou vypadat, akorát před rohem bude ještě jedna "hlavní" a větší kytka), případně vílí hůlky nebo křidýlka. :-D A každý jsme si v anketě na Facebooku zvolili, co z toho chceme, ať se ví, kolik se toho má koupit. Důvodem je hlavně to, že všechny ty věci objednáváme z Aliexpressu a podobných stránek, takže je potřeba všechno objednat včas. A dostatek, kdyby se vyskytl nějaký ten zmetek.
Já jsem si nechala objednat jen roh a hůlku, budu takovej vílí jednorožec, křidýlka jsem zásadně odmítla. Jednorožec totiž žádný nemá, že. A zas tam nechci lítat jenom tak s rohem na hlavě, navíc ta hůlka bude mít svoje opodstatnění.

Budem totiž pasovat třeťáky. Těma hůlkama. A nebudem po nich psát lihovkama, ale budeme mít takový třpytivý gely, kterejma se matlaj třeba na tanečních soutěžích a tak, aby nevadilo, že se to třeba dostane na oblečení nebo do vlasů. A nakoupíme takový ty mini bonbony, který budem po všech házet, holky se hrozně zmalujou a převoněj, kluci se sebou udělaj co uznaj za vhodný, budem mít balónky s jednorožcema a čtyřkou a áčkem (jako 4.A), musíme si vymyslet nějaký důmyslný úkoly, nahodit happy ksichty, dát dohromady nějaký rýmující se povídání, a takhle nějak by to teda mělo vypadat.

Nejdřív jsme o tom diskutovaly jen my holky, nakonec jsme s tím seznámily kluky. Trochu jsme se jejich reakce bály, ale většina našich kluků je takových, že sami stejně vůbec nic nevymyslí, jen se vezou a dokážou maximálně tak hudrat. Ale tohle překvapivě vzali docela v pohodě, když jsme jim slíbily, že je opravdu nebudeme nutit, aby si oblíkli sukně.

Kluci jako jednorožci budou moct mít nějaký hnědý nebo světlejší kalhoty a bílý trička, čelenku s rohem, a tím to pro ně vlastně hasne. My holky si musíme holt trošku pohrát, protože jak jsem se dívala, spousta z nás si v anketě zaznačila onu kombinaci roh + hůlka, což znamená, že za čistokrevné víly chce jít jenom několik jedinců. V praxi to ale bude znamenat stejně jen to, že některé z nás budou mít sukni a křidýlka, jiné sukni a roh. Nic víc.

No a zatímco jiným tady problém končí, mně tu problém začíná. Protože absolutně nemám co na sebe. :-)

Oblečeni musíme být ve světlých, případně duhových barvách, jen kluci mají povolené hnědé kalhoty. A já nejen, že nemám světlé sukně nebo šaty, já nemám absolutně žádné sukně a ani žádné odpovídající šaty. :-) Pochopte mne, ono to musí být trochu "casual" a přitom neobvyklé, a můj šatník je dost mizerný. Holt. A tak jsem přemýšlela a přemýšlela, až jsem to vymyslela.

Velký dík patří paní, která v jedné facebookové skupině o Aliexpressu dávala fotku tzv. tutu skirt, načechrané sukně s délkou po kolena (i když já mám na těch 167-8 centimetrů docela dost dlouhý nohy, takže jen bůh ví), kterou si tam koupila. A mně se v hlavě v tu ránu zrodil dokonalý nápad. Ta tylová sukně totiž na Aliexpressu stojí zhruba šestnáct dolarů, což je asi tak třetina ceny v ČR.

Zhruba takhle nějak by ta sukně měla vypadat, včetně barvy (barvu jsem objednávala doslova melounovou, takže možná trošičku víc do růžova, ale kdyby byla takhle, tak by to taky nevypadalo zle). Stuha se dá upravit podle potřeby, zavázat jinak, a podobně. Nevím, kolik má konkrétně takhle sukně vrstev tylu, ale ta moje objednaná jich má šest, sedmá je klasická látka, nevím jaká přesně. Jen pořád nevím, co s vrškem - asi něco bílého, ale pořád nevím co. Ale na to je času ještě dost, prioritou je ta sukně. A ani nevím, co si udělám s vlasama - mám je děsně přerostlý, nejdelší co jsem za poslední čtyři roky měla. A na to poslední zvonění je budu muset nějak upravit, jenže nevím jak. V tomhle případě mi nepomůže ani když si je nechám o nějaký ten cenimetr zkrátit - s vlasama to prostě neumim, tak či onak. To bude ještě paráda. :-( Jako namalovat se ještě zvládnu, ale vlasy, to bude eee.

No, takže tak. Krátí se mi to a je to vyloženě šílený. Jako by to bylo včera, co jsem na tu školu nastupovala. Každej rok jsem tak nějak přijímala, že se holt na konci dubna vrátím zlitá a počmáraná, ale když mám letos být na té druhé straně, tak si to pořád nějak nedokážu uvědomit. Nějak si nepřipouštím ani to, že mě za pár týdnů čeká první část maturit, je to fakt strašný. Posouvám se sice co se vzdělání týče, ale jinak mám dojem, že stagnuju. Mám teď takový fakt blbý období, kdy vlastně nemám žádnej život a vrcholem mojí socializace je ťukání si přes zeď s dělníkem, co dělá ve vedlejším bytě. Když jsem to říkala mámě, tak se zhrozila a prohlásila, že si okamžitě musím najít chlapa, protože magořím a neexistující vztah si podvědomě kompenzuji... ťukáním si s dělníkem. Nevím, co s tím pořád má, a nechce mi ani nějak vysvětlit, jak mám mít čas na nějakej vztah, když ani nemám čas na spaní. Kdybyste na to někdo nějaký fígl měl, sem s ním. Ne, že bych ho hodlala využít v praxi, ale docela by mě to zajímalo. Jako je fakt, že velká část spolužáků na to čas a asi i energii evidentně má, ale já absolutně nedokážu pochopit, jak je to možný. :-D
Doufám, že až budu z procesu vzdělávání pryč (nemyslím teď formu celoživotního vzdělávání, to je něco jinýho), tak mě ty depky přejdou, já se jednoho dne probudím a uvědomím si, že jsem happy jak dva grepy. Zatím to totiž vypadá tak, že se každý ráno kromě víkendů (to je zajímavý, co?) budím s pocitem, že asi co nevidět vrhnu, nikoli mladý. A někdy je mi dokonce špatně i ze spaní. Už jsem slyšela, že to není možný, protože tělo se ve spánku jakoby uvolní od stresu, ale já jsem teda asi nějaká divná a třeba ve skutečnosti vůbec nespím.

Prostě za všechno může maturita! :-D No jednu výhodu to přece má. Aspoň na jeden den se můžu stát jednorožcem...