atraktivnistrasilka: No, já jsem taky byla nakonec překvapivě v klidu. To mě vykolejilo snad víc, než samotná maturita. Projevilo se to ale naštěstí až ke konci... blažený pocit u mě trval snad dvě minuty, a to ještě z toho, že mi vyšlo účetnictví. Že jsem "prakticky odmaturovala" mi pořád ještě nějak nedochází.
Jinak musím říct, že to rozhodnutí bylo fakt osudový. A zase to byla ženská, kterou si chlap nevzal a musela si změnit jméno...
Ale jak jsem to tak psala, uvědomila jsem si, že tam je fakt docela dost úkonů mezi podáním žádosti, zahájením řízení a konečným rozhodnutím... Nejsem si moc jistá, že by mi to v uvedeném případě (žena si mění jméno na jméno svého přítele, protože nezletilý syn jde do první třídy a ona se nechce odlišovat) stálo za to.