Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Já myslím, že tu tvoji touhu mít to za sebou chápu. Velice dobře. Totéž jsem měla od začátku tohohle týdne, od zahájení. Nejintenzivnější to bylo před zkouškou právě z práva, kde jsem očekávala pana doktora, a byla jsem vyklepaná, co z něj u zkoušení bude padat. Po první zkoušce se člověku neskutečně uleví, není to úleva v pravém slova smyslu, ta přijde až na konci, ale cosi z člověka opadne. Pak už je to regulerní stres. Právo jsem naneštěstí měla poslední, ale vytáhla jsem si to, co jsem podvědomě tušila, že si vytáhnu.

Dědula JUDr. klame tělem, on je to hrozný troll, u spolužákova zkoušení se rozvalil na lavici a ukazoval na prstech čísla, když spolužák nevěděl nějakou cifru. Tak, aby to neviděla předsedkyně. Popravdě řečeno, když jsem se dozvěděla, že dělal na kriminálce... nemohla jsem si pomoct, ale vybavila jsem si ho jako Horatia z Kriminálky Miami. S brýlemi a v bílém saku. Hrozně mě ta představa baví.

Budu na tebe v úterý moc myslet. Jsem si jistá, že to dopadne dobře. Učíš se, ono to v té hlavě je. Fakt. A když to nevymyslíš na potítku, nakopnou tě zkoušející. Navíc oni opravdu přihlíží k tomu, kolik se toho člověk musí učit, co by bylo v hodně za 2 nebo i 3 (záleží na učiteli, že jo), může být u maturity v klidu za 1. My, trémisti, musíme držet při sobě. Ani nevíš, jak ti rozumím. Ale bude to dobrý! A nezapomeň se ozvat s výsledkem, ať můžu gratulovat.