Štastný a lihový!

Abych pravdu řekla, tak jsem poslední týdny byla dost mimo. 

Dost hodně mimo.

Ve škole jsme měli spoustu zkoušek. Zkouškové je sice až v lednu, ale my jsme VOŠ, a nevím jak na vysokých, ale u nás se docela dost kamufluje tak, aby toho na leden bylo co nejméně. Oficiálně můžeme mít zápočty a zkoušky v indexech a listech zapsané až od prvního dne zkouškového, což je nějakého osmého ledna, ale třeba zobrazovací metody už započtené mám. I v indexu. Akorát pak sama dopíšu příslušné datum (tak zněla dohoda)...

Jenže z toho vyplývá, že v prosinci všichni chcípáme. Doslova. Takže nějaký advent? Vánoční nálada? Trhy? Svařák? Nakupování dárků? Ale prosím vás. Ani nevím, jak ten prosinec uběhnul. Nad skriptama a učebnicema to holt utíká rychle. 

Takže to šlo všechno tak nějak mimo mě. Polovina dárků mi teprva cestuje domů, balit to budu pravděpodobně v noci z pátku na sobotu, protože jindy nemám čas, nebo doma bude strašit máma, která mi do pokoje s železnou pravidelností vtrhává bez jakéhokoli předchozího varování. A tenhle týden má odpolední. Takže v pátek od 14 do 22 je program jasný. 

Dneska jsem měla zkoušku z orální hygieny. Teda, ona to není zkouška, ale klasifikovaný zápočet, jenže ve finále to vyšlo nastejno, protože se ptala na látku z celého proběhlého semestru. Byl to velký strašák. Zatímco ti, co se nechali vyvolat mezi prvními (na začátku prosince), dostávali vesměs jedničky, ti, co to nechali na konec prosince (z taktických důvodů - minulý týden nám skončila většina zápočtů, takže byl čas se učit), byli u křesla kolem dvaceti minut (takže asi 4x tolik, co ti předtím) a dostávali špatné známky za drobné chyby. Takže nás posledních šest (z toho tři z naší skupiny) mělo z dneška nervy v kýblu. Už jsme se smiřovali s lednem. 

Poslední týden naším kolektivem kolovaly hrůzné historky o tom, co se dělo na minulém zkoušení z hygieny, které probíhalo za zavřenými dveřmi bez nás ostatních. Jedna z těch holek dostala trojku, druhou nepustila. Každá byla u křesla kolem třiceti minut. Ta, která puštěná byla, nám pak říkala, že to ta druhá uměla poměrně dobře. Údajně byla vyhozená za špatné držení sondy a pak nějaké drobnosti, které předtím vyučující nehodnotila tak přísně. 

Asi bych řekla, že si to zbytečně přikreslovaly, že tam muselo něco být, ale... Jsem si poměrně dobře vědoma toho, že ta dotyčná vyučující je trochu náchylná na změny nálad. A ten den nám přišly poměrně nekvalitní modely zubů, které stály pět tisíc. Které ta vyučující objednávala. Které měly hodnotu tak pěti stovek při nejlepší vůli. 

No a dneska se ta jedna, která dostala N, nechala vyzkoušet podruhé. Myslím, že vyučující za minule trošičku zahryzalo svědomí. Protože ji přezkoušela tak, že se zeptala na dvě věci (přičemž jednu z nich dotyčná nevěděla), dala jí dvojku, a šlo se zkoušet mě..

. 

Měla jsem strašný nervy. V jedné ruce jsem měla zrcátko, ve druhé parodontologickou sondu, a měla jsem za úkol udělat PBI index. Jedná se o vyšetření stavu papil a marginální gingivy, tkví v tom, že vezmete tu sondu, kterou jsem vám dávala výše, a provádíte takové speicální vyšetření malý kousek pod dásní. Jenže jejda. Děsivě se mi začaly klepat ruce. Asi tak, že sonda pod dásní skákala nahoru a dolů. To se mi předtím ještě nestalo! Snažila jsem se vší silou uklidnit, ale nešlo to. Spolužačka, na které jsem úkon prováděla, vypadala mírně vyděšeně, ale snažila jsem se dál. K mému překvapení byla vyučující děsně hodná. Snažila se mě uklidňovat, nechala mě prvně mluvit, a až potom chtěla, abych šla se sondou zpět pod dáseň. 
A sonda, překvapivě, opět skákala nahoru a dolů. Nechtěně jsem tak předvedla techniku pátrající sondy.
Pak se mě vyučující zeptala na jiný index, který jsem opět vysvětlila, ale s klepajícíma se rukama nebyla absolutně schopná efektivně předvést, jen naznačit. 
Už jsem se smiřovala s tím, že půjdu v lednu, když jsem uslyšela: 
"... já vám dám, Terko, dvojku, znalosti máte, ale trénujte si ty nervy..." 
A pak mi řekla, že kdybych chtěla, v příštím semestru by mi nad mnou prováděnými úkony dělala "dozor", abych si zvykla, že na mě u nich někdo kouká. 

No, a tak jsem prošla. Strašně mě ta ženská překvapila. Byla na mě hodná, jak na ty ostatní nebyla. 

Popravdě mám už delší dobu pocit, že v učitelích budím nějakej soucit nebo do háje co, protože u takové maturity jsem si tu jedničku z veřejné správy fakt nezasloužila... 

No, nebudu se v tom pitvat jako v zanícené gingivě, haha. Jdu si konečně užít tu vánoční atmosféru. Která je tady všude kolem mě. Samozřejmě...

... nebo taky není, ale jdu to napravit. 

Popravdě mám trochu chuť ožrat si hubu, promiňte mi to, ale fakt že jo. Nejen po těch nervech na orální hygieně, ale po těch nervech po celých uplynulých čtyřech měsících. Ale nemůžu, protože zítra mám domluvenej svařák, kterej opravdu odvolávat nebudu, a zas nechci být v lihu denně. Už tak jsem byla minulý čtvrtek i pátek, budu zítra, v sobotu taky, a pak Vánoce... nemluvím. Tyhle Vánoce budou prostě lihový. Veselý lihový.