Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Pokud si vzpomínám na své kolo (které dodnes považuji za ideál, od kterého se hodlám odpíchnout), tak ze sedla jsem na zem dosáhla taky špičkami, ale stačilo mi to tak. U těch půjčených kol jsem nedosáhla dokonce ani po slezení ze sedla, protože byly údajně unisex a měly ten vysoký rám. To kolo, co máme doma ve sklepě, je v tomhle právě hodně podobné, bohužel.
Moje požadavky, no... Mně nevadí nějaké úplně obyčejné kolo (třeba toho typu, jako má můj), ale potřebuju, abych dosáhla nohama na zem a kolo bylo v jakéms takéms stavu. To byl původně taky můj plán - nepotřebuju drahé nové bůhvíjak dobré kolo, stačí mi vozítko, se kterým si ale musíme vzájemně vyhovovat a rozumět. Což mi nejde úplně popsat, to se musí cítit, když na tom člověk jede. Taková kola se většinou dědí a nebo na ně člověk musí mít štěstí, ale vím, že existují, na jednom takovém jsem jela. Mohlo mu být tak dvacet let, ale jezdilo se mi na něm tak dobře, že kdyby mi dneska zaklepali na dveře, jestli si ho nechci koupit, kývla bych. A to mělo ještě zatočená řídítka. Trochu vintage, ale ujela jsem na něm třicet kilometrů na jeden zátah, do kopečka, z kopečka i po rovince.
Retro městská kola jsou parádní. V Amsterdamu na takových kolech jezdilo hodně ženských, měly je vymazlené, a já se přiznám, že po nich taky tajně pokukuju... ale jen pokukuju. Právě z toho důvodu, že si občas ráda dopřeju něco náročnějšího, a třeba i někde po lesní cestě, takže tohle u mě není řešení. Ale pohled je to krásný a asi bych se cítila hrdě, na nějakém takovém kole jet. Na obyčejnějším kole asi tak elegantní nebudu, ale hlavně, že pojedu. Né jako teď, kdy si můžu maximálně tak popoběhnout.

Cykločlánek určitě ještě bude, protože to kolo myslím smrtelně vážně. Takže nějaké postřehy budou taky. Ještě se zeptám mýho (ten o mých úmyslech zatím netuší), určitě mi k tomu taky něco řekne, takže myslím, že bude co psát.