Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Znám, znám. Vidím to, jako by to bylo včera - vesnice na Šumavě, krátce po poledni, třicet stupňů. Šlapu krpál jako kráva, v místním rozhlase řve Zagorka a za mými zády rozhořčený nevlastní mladší bratr. Místo cesty před sebou vidím světlo na konci tunelu. Máma to vzdala, kolo vede, matčin (tehdy) přítel to kamufluje, vždy popojede pár metrů a z kola následně seskočí a vede. Zagorka pořád řve, nevlastní bratr úspěšně konkuruje, svalil se do škarpy. Já vítězoslavně vyjíždím na vrchol kopce, seskakuji, lehám si na asfalt a modlím se, ať tam nenechám nohy...

Šílenec. To jsi řekla výstižně. Šílenec mě nutí, abych na kole taky jezdila, třeba do školy. Jenže šílencovi se to řekne, on je totiž trochu rozdíl v tom, kam na tom kole jezdí on, a kam chce, abych na něm jezdila já. Nicmémě, já tyhle lidi fakt obdivuju, já bych se třeba v takovém sněhu teda horko těžko dokopala... i kdyby šlo jen o těch deset minutek na nádraží.

Zámek je sice užitečná věc, ale u nás ve sklepní kóji k ničemu. Není možné ho k ničemu přidělat - maximálně ke dřevěnému trámku, který se dá lehce vylomit, a pak je tam trubka na plyn, což nechci riskovat z bezpečnostních důvodů (když tam bude pitomec s absťákem, nebude koukat doleva doprava, co vlastně ničí)... budu to muset nějak vymyslet, ale děkuji.