Jak jsme se rozešli

Musím se s vámi podělit o dnešní rychlou historku, kterou ze svého pohledu vnímám jako poměrně zábavnou. :-D

Dneska odpoledne telefonát.

Já: *čtu si chemii* 
Telefon: *zvoní*
Já: *podívám se na displej*
Telefon: "Mikynova maminka"
(autentický přepis)

Jala se mě hrůza. S roztřepanou rukou jsem hovor přijala. 

Já: "Ano?" 
MM: "Ahoj Terezko! Co děláš?" 
Já: "Ahoj! No učím se." 
MM: "No, to je dobře, to se uč. Jenom jsem se chtěla zeptat, přijedeš ještě někdy?" 
Já: "No jasně." 
MM: "Určitě?" 
Já: "Ano, přijedu." 
MM: "Mikuláš má dneska narozeniny." 
Já: "Jo jo, já vím." 
MM: "Tak to je dobře, to je moc dobře." 
(autentický přepis)
 

Pak jsme se rozloučily. Byl to takový trochu wtf hovor, měla jsem z něho divný pocit. Čekala jsem, že budu pozvaná do divadla, než jim začnou prázdniny. Nebo že pro mě má mlíko. Nebo vajíčka. Ale přidaná hodnota rozhovoru vlastně nula nic. Což se u Mikynovy mamky moc nestává, jestli k sobě teď máme být upřímní. Vždycky v tom něco je. Vždycky. A navíc ten starostlivý tón! Ale v hlavě mi to nijak dlouho nešrotovalo, měla jsem myšlenky jinde. 

Asi o tři hodiny později mi zavolal Mikyn. Původně jsem mu chtěla volat já, abych mu popřála k těm narozeninám, když vidět se teď kvůli mému učení prostě nemůžeme, ale nakonec mi zavolal on, až když měl na mě čas, protože jsem nechtěla volat nevhod (když by byl ve vlaku nebo s kamarády). Hovor byl nakonec dlouhý něco přes půl hodiny - ono to několikatýdenní odloučení dělá svoje, věřte mi, já už lezu po zdech. Do teď jsem to nevnímala, protože jsem se učila fakt intenzivně na vyhazovačky, ale včera večer už to na mě nějak padlo. 
Po krátkém rozhovoru o tom, že 20 a 26 už vypadá trochu líp než 19 a 25, mě napadlo, že se Mikynovi svěřím s dnešním podivným telefonátem. 

Já: "Volala mi tvoje máma." 
Mikyn: *nezaujatě, protože si v krámě vybírá svačinku* "Hmmm?"
Já: "Se mě ptala, co dělám. " 
Mikyn: *stále nezaujatě* "Hmmm." 
Já: "A jestli ještě někdy přijedu." 
Mikyn: *nic* 
Já: "Co?" 
Mikyn: "Se z ní zblázním." 
Já: "Có?" 
Mikyn: "Ona si totiž myslela, že jsme se rozešli. Jak jsi tu ty dva týdny nebyla." 
Já: *nic*
(autentický přepis)

Což byl fakt fór. Protože moje babička dnes vyjádřila tu samou myšlenku - v bleděmodrém. Byla by to ironie, vzhledem k tomu, že před třema týdny jsem ho sem poprvé přivedla. :-D Mikyn se teda dušoval, že svoji maminku vyváděl z omylu, ale evidentně mu to moc nevěřila.

Nutno teda podotknout, že mi to trochu zalichotilo. Asi teda nebudu úplně nenáviděná, hehe. Nicméně příště svou potenciální tchyni asi upozorním, že jsem jako Varicella zoster virus.

Ten můj boy se mě jen tak nezbaví...