Bakaláři? Moc mainstream!

Naše škola je fakt zvláštní vzdělávací ústav. To vám povím.

Jako, já nejsem náročnej člověk. Fakt ne. Ale poslední dobou mi naše škola přijde strašně vtipná. Od prváku jsem prošla takovým zvláštním progresem (nemám teď na mysli pastelky) - někdo říká, že jsem krapet zvlčela, ale já radši používám termín "neberu to vážně". A víte proč? Protože naše škola se vážně brát nedá.

Prvákům bych jistou naivitu ještě odpustila. Taky jsme byli takoví, i když jenom chvilku. Co se týče naší třídy, ta dělala revoluce už po prvních dvou měsících. Abyste měli představu:

Když jsme my přišli, v naší třídě se na katedře válel počítač, klávesnice a myš. Internet jsme neměli zavedený, monitor nebyl, takže jsme se řídili jen projektorem, který se dal ovšem spustit jedině tak, že jste si do kanceláře zašli půjčit ovladač, a ani to nebylo tak jednoduché, protože to muselo jít proti podpisu vyučujícího. Neměli jsme a nemáme skříňky, jen háčky vzadu ve třídě. Přezůvky jsme si museli denně brát domů, což bylo zvlášť výžviný, když jsme s sebou ještě tahali tělocvik a hafo učebnic. A nejlepší na tom bylo a je samozřejmě naše slavný suplování.

Kdo nezažil, nepochopí. Byl listopad a naše třída revolucionářů už si obhájila nechávání přezůvek v lavici, což bylo něco, co se nikomu před námi nepovedlo. Asi jsme byli hodně přesvědčiví. Boje probíhaly i o skříňky, ale do toho se z jistých důvodů nikomu nechtělo a nechce. Nebudu se v tom moc rejpat, nicméně výmluvy, že je to stará budova a nesmí se to, jsou trochu mimo. Zajímalo by mě, jak to teda dělají v jiných, podobně starých školách, kde ty skříňky jsou.

Začátkem druháku jsme veškeré boje za skříňky vzdali. Podle mých informací to teď zase řeší současní prváci. Ráda bych napsala, že se jim to možná povede, ale všichni ví, že se to nestane. Je mi jich trochu líto. Ale dávám jim rok - pak to pochopí.

Co mě ale čílí opravdu fest, to je fakt, že Bakaláři jsou na naší školu prostě moc mainstream.

Na naší škole nefunguje spousta věcí. Je pravda, že s příchodem nové ředitelky začíná škola vypadat trochu jako vzdělávací ústav a ne jako ústav psychiatrický - dostali jsme do tříd nové počítače, monitory, zavedli nám tam internet a postupně mění okna. Vymalovali aulu, do každé učebny zabudovali projektory a žaluzie. Zároveň každá třída dostala rozpočet, ze kterého si svojí učebnu mohla nějak patřičně vybavit, takže... takže to vlastně teď už není vůbec zlý.

Jenom ti Bakaláři. Ti Bakaláři.

Jak bych to tak řekla... ne, že by mi šlo o to, aby se známky zapisovaly na internet. To fakt ne. Moje máma je velice aktivní, přeaktivní a mně je jasné, že by si tak nenechala ujít jedinečnou možnost denně moje známky kontrolovat. Ale taky nemusí vědět o všem, že jo.

Mně jde o suplování.

Systém, který u nás ve škole "funguje", je prazvláštní. A nefunguje. Řešením by samozřejmě bylo zapisovat suplování do Bakalářů, ale škola mi to argumentuje tím, že vyučující neumí známky zapisovat na internet, že je to pro ně moc těžký systém a nic takového nebude.

Což já samozřejmě argumentuji tím, že nikdo nemluví o známkách, ale o suplování.
Což mi škola argumentuje tím, že stávající systém přece funguje, tak proč to měnit.
Říkám, že nefunguje.
A škola říká, že funguje, ale s těmi známkami by byl problém.

Ach jo.

Teď udělám něco, za co se fakt budu stydět. Ale jestli z toho někdo pozná, kam chodím do školy, tak je mi to jedno. Vážně. Ať si lidi počtou. :D

Tak co, děti? Systém na jedničku s hvězdičkou, že ano? Ráda bych jen podotkla, že často ty nejdůležitější věci píšou dolů pod tu tabulku. A v tom aby se čert vyznal. Když tak na to koukám... vlastně ani nesedí rozpis v chlívkách těch jednotlivých vyučujících. Najděte si čtvrtek, čtvrtý chlívek odspodu. 3.A - my - ze sedmé hodiny, která je půlená, se naše předměty přesouvají na hodinu šestou. Nechybí ale "ČECH", jejíž kolonka to je, nýbrž někdo úplně jiný. A stejné blbiny vidím i jinde.

Když to teď tak studuju... v pátek mi odpadá první i poslední hodina. Hustýýýý....

Ještě musím podotknout, že takhle natištěné to začalo být až minulý týden. Předtím to zástupkyně do překopírované tabulky psala propiskou. A už vůbec nám to neskenovala na internet.

To se takhle jednou stalo, že nás měla suplovat "BTA" - alespoň to tam bylo napsané - a nikdo nepřišel. Tak jsme jí šli klepat na kabinet, ne, jako kde je.

No a ona tam samozřejmě nebyla.

Tak jsem se šla zeptat do kanceláře. Říkám, že máme problém se suplováním. Zástupkyně tedy vzala do ruky tužku a následovala mě k nástěnce, kde to suplování viselo.
Ukázala jsem na příslušné políčko. "Tady je napsáno BTA, ale ta teď učí."
Zástupkyně přepsala BTA na BLA. "Ale ono tam je BLA, ne BTA."
"No, ale nebylo."
"Ale bylo."
(autentický přepis)

Ale něco podobného se stává neustále. Vypíchla bych asi jednoho tělocvikáře, který měl suplovat tělocvik - ale jenom nám holkám, ona totiž naše tělocvikářka dlouho chyběla. My ale netušily, že máme nějaké suplování - dole bylo odkřížkováno, což v podstatě značí volnou hodinu.
Jenže to samozřejmě platilo jen pro kluky.
Před hodinou mi to nedalo, tak jsem se šla zeptat do kanceláře - jo, zase já - a tam mi bylo řečeno, že máme pana profesora XY. Čuměla jsem jako puk, řekla jsem, že to tam není napsané, že je tam odkřížkováno - načež mi samozřejmě bylo odpovězeno, že to platí pro kluky a my máme pana profesora XY.

Tak jsem to šla sdělit do třídy. Tělocvik s sebou samozřejmě nikdo neměl, protože nemáme skříňky a ani jiné prostory, kde by se dal nechat přes týden. Nedalo se nic dělat, se sklopenýma ušima jsme musely jít za tím tělocvikářem, že nikdo z nás nemá převlečení.

Ty vole. To bylo něco.

XY samozřejmě věděl, že nás má suplovat, protože to měl napsané ve své tabulce. Takže šel k nám podívat se na naší nástěnku. Kam to zástupkyně samozřejmě přeaktivně dopsala.
Takže bylo zle. XY rozzlobeně koukal na nástěnku, kde už suplování samozřejmě bylo dopsané. Byl nějaký rudý, vypadal, že udělá výstup.
Já: *chci umřít* "Ale ono to tam nebylo..."
XY: "Vždyť to tady je!"
Já: "Ale až teď, když jsem se koukala před hodinou, tak to tady nebylo."
XY: "Ale já to tady vidim!"
Já: "Ale před hodinou to tady nebylo."
XY: "Tak proč to tu teď vidím?"
(autentický přepis)

XY si nás vzal do tělocvičny. Musely jsme se všechny postavit vedle sebe - započal výslech. Čekala jsem, kdy XY vytáhne nějakou bouchačku a jednu po druhý nás oddělá.
Ale ne. On mluvil.
XY: "Slečny, takhle by to nešlo. Když je na nástěnce dopasné moje jméno, tak máte automaticky tělesnou výchovu."
Spolužačka: "Ale ono to tam nebylo."
XY: "Tak jak je potom možné, že jsem to tam na vlastní oči teď viděl?"
Jiná spolužačka: "No protože teď to tam zástupkyně dopsala."
XY: "Slečny, zklamaly jste mě. Jste ve druhém ročníku na střední škole a neumíte číst."
Spolužačka: "Jenže ono to tam bylo dopsaný až dneska."
XY: "Tak jak je potom možné, že jsem o naší hodině tělesné výchovy já věděl?"
Jiná spolužačka: *do éteru* "Debil, ty vole."
XY: *podívá se přímo na mě, ač jsem za celou dobu nic neřekla* "Je třeba jen minimum inteligence k tomu, abyste to suplování dokázaly vyčíst, slečny."

Aneb jak mi pan profesor tělesné výchovy řekl, že jsem úplně blbá. Zařazuji mezi perličky, které jednou budu vyprávět svým dětem.

Socík, socík, socík. Vždycky v září, když vidím ty vyděšené pohledy prváků, kteří právě zmerčili suplovací tabulku - k nezaplacení.

O prvních hodinách, jejichž odpadnutí do tabulky dopíšou po poslední vyučovací hodině předchozího dne, tedy těsně po tom, co jdeme domů, ani nemluvím.

Ten školní facebook, kam to můžou odpoledne napsat, máme asi taky pro srandu králíků, když Bakaláři jsou teda moc mainstream. Ne?

Je to tam legrace, v té naší škole. Proto se tam každý den tak strašně těším.

:)))))) pasivně agresivní smajlík

Lidská blbost mě nikdy nepřestane udivovat.