Ježíši!

Vážení a milí,

dneska na moje poměry poměrně krátce.

Krotím dnes své grafomanské touhy, abych vám všem popřála krásné Vánoce. Ať se vám splní nejen to, co jste si přáli od Ježíška, ale předně bych chtěla, ať si celé svátky užijete a dobře se vám daří - nejen o svátcích, ale také a zejména obecně, do budoucna.

Pamatujte si, že nemá cenu stresovat se s tím, že se brambory na salát trochu rozvařily. Je jedno, že se řízky dlouho rozmrazují a večeře tak bude o pár minut později. A nesejde dokonce ani na tom, jestli jste stihli upéct čtyři druhy cukroví a nebo jen dva. Je to úplně jedno.

Když jsem byla malá, paradoxně byla na Štědrý den nejhorší atmosféra. Máma byla ve stresu, ale pomoct nechtěla, protože měla pocit, že jen ona to všechno udělá pořádně. Táta (dokud tu ještě byl) se radši zabednil v pokoji, aby mámu nedráždil už jen tím, že dýchá. A naše babička brečela od rána do večera. Zpětně mi to přijde jako hrozná škoda. Ale dobrá věc na tom všem je, že jsem si z toho mohla leccos vzít. Takže nejen, že udělám všechno proto, aby moje děti jednou nemusely Vánoce prožívat v atmosféře husté, že by se dala krájet, ale taky vás teď můžu poučovat, ha!

Nevím, jak vy, ale když se ohlédnu na minulé Vánoce, všechno bylo úplně jinak. Neměla jsem za sebou žádné zkouškové ve škole, otázky ohledně budoucnosti mě zcela míjely. S Mikulášem jsem ještě ani prakticky nechodila. A nepřemýšlela jsem ani nad tím, o čem budu psát absolventskou práci, kde budu chtít jednou pracovat a kde žít. Bylo to všechno úplně jiný. A jiný to bude i příští rok. A ty další roky. Jenom je děsivý, jak rychle to všechno jde a jak rychle se všechno mění.

Před třemi lety někdy touto dobou byl mým největším problémem Štrasburk (ach), dneska jsem byla na pivu s Mikulášem a řešili jsme, jak se posuneme, až za rok a půl dostuduju. Pro mě naprosto propastnej rozdíl v charakteru životních problémů a úkolů. Nicméně, ač by se člověk občas nejradši schoval pod peřinu a křičel, že rozhodovat se o vlastní budoucnosti je duševně vyčerpávající, jsem vděčná za to, že ten výběr mám a cesty otevřené taky.  

Sentimentu bylo dost, ten si schovávám na silvestrovskou bilanci. Ta bude letos zřejmě obzvlášť silná, vzhledem k tomu, že budu poprvé, jako dospělý člověk, sama, i když mě to nijak zvlášť vnitřně nedrásá. Teď se šupajdím vyspat na očistec jménem balení dárků.

A abychom to zakončili něčím veselým s absencí sentimentu, zazpívejme si společně.

Veselé Vánoce!