Právě jsem spravila záchod. Provázel to hysterický pláč, dva telefonáty tátovi a asi sto kubíků vody, ale... spravila jsem záchod. Další životní milník, hádám. #StrašilkaInstala/...
— Atraktivní Strašilka (@Strasilka_Stalk) June 19, 2020
Je potřeba říkat něco dalšího?
Ale jo, já vám něco povím. Až vám budu tvrdit, že je den ne blbec, ale debil, tak tomu věřte, páč já mám očividně čuch.
Mohla bych vám vyprávět o tom, jak jsem ráno jela do školy podepisovat náležitosti k ukončení ročníku a absolvetnské práci, a potom jsem se musela z domova vracet, protože nám zapomněli dát k podpisu jednu kolonku. Mohla bych vám vyprávět o tom, jak jsem se dohadovala, že dárkovou poukázku můžu uplatnit na službu i zboží, a muselo se ve finále volat vedení, aby se zjistilo, že jsem měla pravdu (pro celej obchoďák tyjátr hadra). Taky bych vám mohla do detailu popsat, co všechno mi řekla paní prodavačka, když jsem byla v obchodě vrátit Mikynovy plavky, které si před týdnem koupil v jedné z jejich poboček a nebyly mu (což by zjistil, kdyby si je tam neodmítl zkusit, ehm ehm, co? Já nic neřekla, jen jsem si čistila hrdlo). Protože v téhle pobočce zrovna neměli tu jednu barevnou kombinaci, kterou jsem šla vrátit (to byl taky tyjátr, a stát tam já o dva roky mladší, tak tam regulerně brečím), což jsem samozřejmě měla tušit a předpokládat, že.
Ale víte co? Ne. Já vám místo toho povyprávím o tom hajzlu.
Když jsem odpoledne dojela domů, zdrchaná, že je den blbec, nechala jsem se slyšet, že se chystám péct, a vzhledem k tomu, jakou karmu kolem sebe dnes mám, vyhodím do povětří celej barák.
Do povětří jsem nakonec nevyhodila nic. Protože jsem nic nestihla upéct. Protože jsem opravovala hajzl.
Přiznám se vám, že jsem divný zvuky slyšela už před tím, než jsem šla cvičit, ale myslela jsem si, že je babička v koupelně. A tak jsem šla v klidu trápit svou fyzičku. Když jsem se vrátila, babička byla v koupelně stále... Takže mi došlo, že za ty zvuky asi žádný z mých prarodičů nemůže. A že to teda asi dělá záchod.
A ono ano. Že protéká, to se čas od času stane, většinou mi stačilo opřít se o nádrž, abych ji vyrovnala a ono to přestalo. Jenže... tohle protékalo fest. Velmi fest. A dlouho, jak jsem poznala dle samotného hajzlu, který se už vyloženě rosil, chudák.
Prvních dvacet minut bylo na nervy. Nenapadlo mě nic lepšího než napsat Mikynovi, co se mi přihodilo. A víte co? Mikyn mi popřál hodně štěstí, a potom se mě začal ptát, co bude zítra k jídlu, když tedy přijede.
Přestala jsem si tedy všímat Mikyna a vsadila na jinou divokou kartu: mého tatínka. Ten mi poradil podívat se na plovák. Děkuju, tati, já záchody spravuju jen jako své hobby, takže tohle mě nenapadlo. Co je sakra plovák?! Volala jsem s otcem, googlila plovák a odháněla babičku, která zmerčila, že se něco děje, a začala lamentovat, že toto nám byl čert dlužen, a kdy že se to chystám opravit. Zároveň jsem pálkovala Mikyna, který se náramně bavil a kvůli kterému mi neustále bzučela upozornění na náramku.
Vzala jsem po pár zděšených chvílích rozum do hrsti: vypnout přívod vody do záchoda - no jasně, to by blbýho napadlo. Ihned jsem zmerčila hadičku vedoucí do nádrže, a světe div se, u zdi byl ventilek, který stačilo... aha. Ventilek, kterým jsem chtěla otočit, otočit totiž nešel. Mikyn mi radil, ať zaberu... Ale že by se mi do toho chtěla dávat síla? Na Mikynovu radu? Okamžitě jsem si ho vybavila, jak šrouboval sifon. Ne. Dík!
Po krátkém přemlouvání, abych s tím sakra na sílu otočila, se Mikyn rozhodl k razantnímu řešení. Když neposlechneš, udělám to sám!
Což jsem nemohla dopustit.
A proto babička vypnula přívod studenté vody kompletně.
Co jsem vám zatajila, je fakt, že jsem během celého toho procesu telefonování s tátou - pálkování Mikyna - uklidňování babičky - googlování plováku - snažení se odstranit poklop nádrže, měla hysterický brečák, protože už jsem viděla, jak něco ještě víc rozbiju, případně jak domů po odpolední přijde máma a dá mi po čuni, že jsem neschopné tele, které neumí otočit ventilkem. A když píšu, že to byl hysterický brečák... tak mi můžete věřit. Brečela jsem nahlas. Vskutku lituju sousedku - ta si musela myslet, že mě tu někdo morduje.
A on to protékající hajzl.
Po nějaké době mi tatínek opatrně oznámil, že mi tedy drží palce se spravováním, a ať mu potom dám vědět, jak to dopadlo. :-D Myslela jsem, že zemřu.
Ale jak říkám - babička vypnula přívod vody dřív než jsem se stihla udusit vlastními slzami. A to je moment, kdy přestal hysterický brečák a nastala o poznání klidnější operace s názvem odšroubuj splachovadlo.
Což se po pěti minutách koumání povedlo. A já odhalila nitro nádrže našeho hajzlu.
Něco tak ošklivého jsem dlouho neviděla, ale hned jsem přestala být povrchní a začala zkoumat mechanismus splachování. Inu, spatřila jsem plovák - to je ta věc uprostřed. Z té vede tyčka, na kterou je našroubovaná násada - když se zvedne, zvedne se těsnění dole, odhalí se díra a dírou jde voda do mísy. Nalevo vede hadička z ventilku, která přivádí vodu do nádrže. V levém mechanismu je cosi mechanického, co pozná, když je hladina nádrže v určité úrovni, a co způsobí zastavení přívodu vody do nádrže. Jen jedna teorie tady mohla být správná - plovák. Zrada je v plováku.
Tak jsem zkusila taktiku mistrů: zakvedlat s plovákem. Zakvedláno, zaklopeno, splachování našroubováno, zapínám přívod vody. Záchod se vesele napouští, napouští, napouští... nenapouští. Teče.
Eeeee, takže znovu. Vypínám vodu, odendavám víko, kvedlám plovákem, koumu, jak těsní. Dobře těsní, v tom to nebude. Povzdechnu si, dávám víko, chci šroubovat násadu od splachování, když v tom si toho všimnu. Tyčinka z plováku, na kterou se šroubuje násada, není moc vysoko nad vrškem víka. A tak mě to trkne.
Hajzl protejká, protože je neoriginální násada našroubovaná až moc. Nevím jak, muselo se to ale stát, když někdo splachoval - stačil necelý závit, a plovák už byl moc nahoře, netěsnil. Já to ještě vylepšila, když jsem násadu našroubovala kompletně, že. Takže jsem násadu prostě sundala - než to pořádně dokoumu, budeme splachovat přímo plovákem čouhajícím ven, no.
Stejně je mi ale záhadou, jak se násada na plovák mohla poutáhnout. Mám podezření, že už je špatný plovák, že prostě nezvládá zespoda těsnit tak efektivně.
Když jsem to tedy spravila (" "), babička se pokřižovala a poděkovala bohu. Já jsem si odfrkla, umyla si paprčky, a pak otevřela pivo, které jsem původně měla do pivního chlebíčku.
Měla jsem být instalatérem, fakt jo.