Před měsícem mi vedoucí práce napsala, abych vytvořila dotazník a poslala jí ho ke kontrole. A já ho dokončila až dneska.
Dneska!
Bylo to ve finále složitější než jsem myslela. Sbírám data ve skupině respondentů, jenže ti respondenti mají ještě podskupinu, a každé té podskupině jsem musela připravit trochu jinou variantu dotazníku, protože nebylo úplně vždy možné ptát se jich na stejné věci. Doufám, že mě s tím vedoucí nepošle do zadku, ale snad ne, hypotézy tomu odpovídají a zbytek je informační pro mě, abych z toho udělala odpovídající výstup. Taky jsem musela natáčet na video techniky čištění zubů. Jenže protože ke každé odpovědi nejde vložit video, jen obrázek, musela jsem ta videa převést do gifů, stáhnout do počítače, a teprve potom vložit do dotazníku k odpovědím. I s natáčením (kdy jsem telefon musela z poloviny zarazit do krabice, čímž jsem nasimulovala stativ) mi to zabralo tak tři hodiny. Na celém dotazníku jsem pak makala měsíc. Nestíhala jsem to, absolutně vůbec ne - praxe, ještě nějaké řešení ve škole, bohatě to stačilo k tomu, aby mi ten dotazník na úrvoni bakalářky zabral, ještě jednou to píšu, měsíc. Na druhou stranu, polovina nejhoršího je už za mnou, teď jen teorie - tam si věřím, protože jsem romanopisec. Mikyn mi trochu nadává, abych neměla "bakalářku" o sto stránkách, že budu muset škrtat. Jenže těch hodně stránek mi udělá právě ta praktická část - kvůli těm podskupinám respondentů tam bude bambilion otázek. Pro toho, kdo bude odpovídat, to nebude tak hrozné, protože bude patřit jen do jedné podksupiny, a navíc spoustu otázek přeskočí, protože se ho nebudou týkat. Ale já a tloušťka mého díla to pocítíme.
Taky mám PNZZ. PNZZ = Permanentní Nemoc Začínajícího Zdravotníka. To se vám rozvine, když začínáte pracovat ve zdravotnictví a nasáváte aerosol (což jako dentální hygienistky děláte fakt hodně, ten index rizikovosti je u nás dokonce vyšší než u zubařů), nebo se prostě obecně najednou dostanete do kontaktu s cizími bakteriemi - s velkým, velkým množstvím cizích bakterií. Potom vám to nějakou dobu dělá neplechu v nosohltanu, jste prostě pořád nemocný - máte trochu rýmu, trochu vás škrábe v krku, cejtíte se tak jako nemocní - ale jen trochu a vlastně spíš ne. Hrozně blbě se to vysvětluje. Ale znám to, mám to. Měla jsem to minulou praxi a mám to teď... Výhoda je, že když jste pak regulerně nemocní (hlavně co se týče respiračních věcí - například běžná rýma), není to tak intenzivní a trvá to krátce. Naposledy jsem byla nemocná v únoru - tři dny. Jeden mě trochu škrábalo v krku a teklo mi z nosu, druhý den to začalo odeznívat - ten den večer mě ale neskutečně vytočil Mikyn (málem jsem mu rozbila hubu, přísahám - asi byste mi to schválili, kdybych řekla, o co šlo. Jen pro dokreslení, že šlo fakt o velkou psychickou šlehu.), takže třetí den jsem smrkala snad každou vteřinu, zato čtvrtý den po probuzení se moje tělo tvářilo, že nic neprodělalo. Kdybych neměla sedřený rypák, tak snad myslím, že se mi to jen zdálo. Dostávám se do toho stádia, kdy u mě léčená i neléčená rýma netrvají týden, nýbrž tři dny. Což je výhoda. Mechechce radosti přestane v momentě, kdy se nadechnu nějaké útočnější potvory.
Jinak samozřejmě během praxe byla dost aktuální otázka koronaviru, ale měli jsme roušky s ochranou FFP2, což je teda proti koronaviru na nic, ale pořád lepší než normální rouška, při které chráníte pacienta, ne sebe. Taky jsme museli nosit síťky přes vlasy, vypadali jsme jako na výdejně knedlíků. Jsem v pohodě, kromě PNZZ nemám nic, takže hádám, že jsem se ke smůle Prymulově nepromořila.
Když jsme u toho Prymuly, přejděme plynule k tématu třetímu, což je moře. Nakonec jedem - na jednu stranu se těším, na druhou stranu si přijdu trochu nezodpovědná. Na třetí stranu u mě příští rok nehrozí letní dovolená, protože s největší pravděpodobností budu nově v práci, takže to beru jako kompenzaci. Jestli se vrátím promořená, budu to vyčítat sama sobě. Mikynův tatíček tvrdí, že by to aspoň byla dovolená se zážitkem, ale já teda nevím.
No, takže jo, jedeme. Do té Turanje, jak jsem psala minule. A nakonec se jede autem a na dva týdny - já vám říkám, že to nepřežiju. Nepřežiju cestu, nepřežiju tam dva tejdny, nepřežiju dva tejdny s Mikynovýma rodičema.
Ještě si musím jít koupit kuny, boty proti ježkům a nějakou válecí osušku. A jestli mi do oka padnou nějaký šaty. Plavky mám jinak asi čtvery a sargon jsem sehnala na první dobrou. Ještě teda nevím, v čem tam budu spát, ale to je, myslím, vedlejší. Koupit je potřeba už jen pár věcí, což pokryje dnešek a víkend, v úterý dopoledne nebo v pondělí večer mířím do Pardubic, úterý a středa hlídám Mikynovic psa, protože mají Mikynovi bratři promoci v jiném městě, pes je na tom špatně a dva celé dny bez nikoho by nepřežil (bez nadsázky). Takže úterek budu se psem, na noc všichni kromě bratrů přijedou, druhý den zas jedou do toho jiného města na promoci druhého bratra, večer se zas všichni vrátí a ve čtvrtek jedeme. Hned ráno, v půl páté. Ale jak znám potenciální tchyni, pojedem tak v šest.
Nemám radost, netěším se, bojím se. Áaaa, já tak nenávidím cestování! :-D Mám stres.
Budem tam teda aspoň prý chodit běhat, říkal Mikyn, takže nějaká zábava bude. Ale prostě... vůbec nevím, co tam budeme dělat dva týdny. :-D Byla jsem u moře celkem jednou jedinkrát, v jedenácti letech. Týden. A bylo to strašný. :-D První dva dny jsem byla vycákaná z moře, zbytek dovolené jsem se rozhodla, že budu přežívat do odjezdu. Teď to asi bude jiné, protože jsem dospělá a budu si moct dělat co jen budu chtít, třeba i pít rakiji, takže věřím, že to bude veselejší. Navíc Mikynův tatíček prý bude chodit na pivo, tak se k němu asi občas přifařím.
Taky tam asi budu psát svoji práci, když bude hnusně nebo bude hodně pražit. Mám knihu křížovek a stažené pokémony, takže věřím, pevně věřím, že to nějak půjde. Musí. Jiná možnost neexistuje!
Co se týká běhání, dala jsem si dvoutýdenní pauzu. Důvod byl jeden, pro mě velmi vážný. Muži, zavřete oči (rudá na bejka, zakázané ovoce,...). Aniž bych to chtěla více rozvádět, místo normální každoměsíční návštěvy přišel jen její náznak, takže jsem si regulerně měsíc myslela, že jsem v tom. :-D Měla jsem celý měsíc typické příznaky PMS, testy sice negativní, ale každá uživatelka Emimina (nebo minimálně každá ta, která se tam někdy omylem dostala, jako já) ví, že testy bývají negativní až do pátého měsíce. A že minimálně polovina dětí je durexových. A víte co? Další cyklus zcela totéž. Prostě to bylo celý divný, takže jsem šla k doktorovi, který se mě mimo jiné zeptal, jestli jsem třeba nezačala nadmíru cvičit.
Ne, vůbec. :-D
Takže jsme byli doma, tohle celé je moje práce. Kdeže malej Mikulšek (ten pracovní název jsem očividně nevymyslela já). Normální zmatený hormony. Další znak toho, jak se umím napresovat do fanatismu.
Běhat určitě nepřestanu, ale taky to nebudu dělat pětkrát týdně, protože to očividně udělalo trochu neplechu. A navíc mě i přes dobrý protahování začala bolet chronicky zanícená achilovka. Třikrát týdně ideál. Hlavně, abych v Chorvatsku neběhala každý den jen proto, že chci utéct od své potenciální tchyně (což se může lehce stát, heh).
Tož nějaký update. Doufám, že je u vás vše v pořádku, nebo alespoň v rámci možností. Mějte rádi svoje hormony, neumřete v autě cestou do Chorvatska, a... ahoj.