K Vánocům jsem od své maminky dostala poukázku na trvalou na řasy s úpravou obočí. Osud tomu ale chtěl, že přišla karanténa, která mé plány dost překopala. Čas jsem si tedy našla až o deset měsíců později, a to vlivem různých faktorů, jako je třeba karanténa, mé zkouškové, celoprázdninový pobyt mimo Prahu a následné čachry se školním rozvrhem. Podtrženo sečteno, důležité věci jsem si začala naobjednávat až na přelomu září a října, přičemž jsem si řekla, že by bylo docela dobré objednat se i na toto, protože poukaz měl platnost rok.
Trochu jsem se bála, že objednávačka bude dlouhá, ale strach byl nakonec neopodstatněný. Na termín jsem čekala přesně týden. Na jednu stranu mě to udivilo, na druhou stranu je nutné říct, že jde o malý sídlištní salón s kosmetikou a kadeřnictvím, víc nic. Maminka poukázku pořídila na základě doporučení kolegyně, která si prý sakra vybírá, od koho se nechá krášlit, takže to nebyl nějaký hod naslepo.
Ráda bych hned na začátek řekla, že jsem na načem takovém byla poprvé. Nemám absolutně zkušenosti s procedurami jako je tato. Velmi těžce jsem snášela i líčení na maturitní ples, o kosmetice, která proběhla naposledy před šesti lety, ani nemluvím (což uvidíte na fotkách. Prostě by to chtělo pořádný čištění a chystám se to v blízké době napravit). Nejsem zvyklá, že někdo něco dělá mně. Jsem zvyklá pracovat na ostatních lidech, ale naopak ne. Tudíž se vám můj popis bude dost možná zdát komický. :-)
Trvalá na řasy je jakási procedura, při které vám řasy natočí a nabarví. S sebou si neodnesete ani jednu umělou řasu, upraví se jen to, s čím disponujete. Ve svojí podstatě to substituuje líčení očí, tedy do jisté míry (berte to s rezervou. Řasenku to při klasickém líčení nenahradí, ale i nenamalované ty oči pak vypadají upraveně). Celé se to provádí ve třech krocích: samotné natáčení, ustalovač a barva. Barva se hodí i nám, neblondýnám - řasy se, jako každé chlupy (:D) rády šisují, a na svých koncích tak často mají světlejší barvu, což je opticky zkracuje. Procedura trvá asi hodinu a celou dobu máte zavřené oči. Pro většinu lidí to je prý relax, ale protože já vždy musím mít něco extra... je alespoň o čem psát. :-)
Nyní přichází fotografická vložka. Předem se omlouvám - nejsem profesionální fotograf, vlastně nejsem vůbec fotograf. Disponuji jakous takous zrcadlovkou, která nabídne jakýs takýs ostrý obrázek, ale nic vyloženě profesionálního (což není tou zrcadlovkou, nýbrž mnou).
Toto jsou mé oči před procedurou.
Ano, mám tam nevytrhané obočí. Paní kosmetička mě do telefonu totiž požádala, abych si týden před netrhala obočí, ať vidí, co všechno mám a s čím může operovat.
Jinak řasy - opravdu jsem včera po pořízení těchto fotografií prozřela, neboť je tam krásně vidět, že zase tak obdařená řasami nejsem. Bystřejší jistě zachytili, že na pravém (z vašeho pohledu levém) oku nemám vespod skoro žádné řasy. Holt příroda mě sice obdařila chlupama na nohou i rukou, že by se leckterý muž stydět nemusel, ale oči... oči chuděry zůstaly zanedbaný. Ukázka toho, že život není fér.
To je pouze jedno mé oko před procedurou.
Můžete si všimnout většího objemu u vnějšího koutku, ale jinak je krásně vidět, že mrkačky nemám. Zde bych si chtěla postěžovat, neboť můj drahý, muž, má delší a hustější řasy než já. A opravdu to dle mého soudu není tím, že se na rozdíl ode mě nelíčí, neboť já se opravdu nelíčím denně, a když už, oči odličuju čistými oleji, konkrétně ricinovým, který si jinak v menší vrstvě nanáším i před spaním. Odmítám tedy tuto všeobecně oblíbenou teorii! V jeho případě to asi bude genetika, ale stejně to není fér. Jako k čemu on je potřebuje? :-D
Nejen před lékařskými zákroky byste se neměli dívat na popis možných komplikací, neboť i procedury jako je tato představují různá rizika. Například tady při tom prý můžete v krajním případě až oslepnout, čehož jsem se včera večer krapet vyděsila. Můj drahý sice říkal, že i tak mě bude mít rád, že mi klidně nějakou dobu bude nahrazovat slepeckýho psa ("chlupatej jsem taky a za žrádlo udělám cokoli"), ale to víte, že bych si raději nechala oči v pohodě.
Odhodlala jsem se tedy a vykročila směr salon, který mám asi deset, patnáct minut pěšky. Tam jsem tedy v daný čas ulehla do lehátka a kosmetička se mi po odmaštění očí jala aplikovat mi na víčka ochranné cosi, na což následně nalepila válečky, na které se řasy točí. No a po tom, co mi aplikovala válečky, na ty válečky nalepovala jednu řasu po druhé.
Válečky se vyrábí ve třech velikostech, a to S, M a L. Závislé je to přitom na délce vašich řas. Z logiky věci jsou řasy z malého válečku natočené hodně, z velkého se udělá výsledná kudrlina zatočená méně. Jaké bylo překvapení, když mi paní kosmetička řekla, že na mě musela použít válečky L! Že prý mám řasy docela dlouhé, a dát mi menší, mohly by se holky zatočit až moc a výsledek by nebyl dobrý.
Celé to zní úplně jednoduše a bezbolestně, jenže mně se oči celou dobu strašně klepaly, protože se snažily ubránit zásahům. Takže kosmetička se mnou měla docela problém, a říkala, že kdyby začínala a já byla její desátá trvalá, byla by ze mě hotová. :-D Navíc jsem pak ještě začala slzet - ne bolestí - takže se lepidlo, které drželo válečky na místě, začalo uvolňovat. Paráda. :-D Nebylo ale cesty zpět, takže jsme to zkusily, a kosmetička se jala aplikovat onu chemickou látku, která způsobí, že se řasy poddají a zatočí. No ježiši kriste... Strašně to pálilo. :-D Na což mě ale kosmetička upozorňovala, a taky upozorňovala, že pokud by to pálilo fakt nesnesitelně, musí se to sundat. A že se to obyčejně nechává tak deset minut, ale mně to tam nechá čtvrt hodiny, protože mám řasy pevný.
:-)
No super, řekla jsem si, a čtvrt hodiny jsem tam tedy brečela a doufala, že se mi nesmeje to lepidlo. :-D Pak to sice pálit přestalo, jenže mi oči slzely dál, takže jsem se začala bát nejen o lepidlo, ale navíc i o samotnou tu chemikálii, která ty řasy natáčí.
Potom kosmetička přišla, slíbila, že další fáze už štípat nebude, a nanesla ustalovač, který mě štípal taktéž. Ten už tam naštěstí nebyl patnáct minut ale snad jen deset, ona mezitím míchala barvu a povídala si se mnou. Ke konci už to dráždilo zase až k slzám, takže jsem se zas modlila, abych si to nesmyla. Pořád jsem situaci vyhodnocovala jako ne až tak štiplavou, cítila jsem totiž, že to ty slzy vymývají a do jisté míry neutralizují. Ale být člověk, jehož tělo se méně kvalitně brání, asi bych měla problém. :-D Oči se mi navíc pořád cukaly, prostě se jim nelíbilo, že na nich něco je a že je něco dráždí (logicky. Kdybyste byli oči, taky by se vám nelíbilo, kdybyste byli na sílu zavřený, oblepený a namatlaný čpavkem). Prý jsem jeden z nejtěžších případů, co tam měla, a to udělala už triliony trvalých. Super.
Poslední fází byla barva, která taky štípala, ale už míň. Mezitím mi ale kosmetička rvala ještě obočí, takže jsem brečela stejně.
Když jsem se šla do zrcadla podívat na finální výsledek, jako úplně první mě praštil odraz mých rudých skleněných očí. Což kosmetička docela trefně okomentovala, jako že prý mám oči jako králík (díky, to je totiž přesně to, co o vám po návštěvě kosmetického salonu jde. Vypadat jako králík).
No a teď už mám asi tak tři hodiny po a v levém oku mám pocit, jako kdybych měla pod víčkem řasu, ale nemám ji tam, takže hádám, že je to prostě krutě podrážděný.
No a opět tedy čas na fotografické okénko.
Výsledek.
Na fotografii jsou oči relativně krátce po, takže jsou řasy ještě mírně navlhlé od slz, které jsem ronila ještě chvilku potom. Možná vám ukážu ještě jednu fotku.
Tady je to oko opravdu brutálně navlhlé, takže to vypadá, že je těch řas málo a jsou nevzhledně spojené.
Toto je vyfoceno před pár vteřinami. Řasy uschly.
Určitě bych vám ukázala, jak řasy vypadají nalíčené, ale nechci si je matlat řasenkou, neb bych dnes už neměla na řasy nic nanášet (prostě pro sichr). Takže to nevím ještě ani já. Úplně se toho ale bojím.
Když srovnávám všechny ty fotky, říkám si nejen, že bych potřebovala operaci víček, ale taky, že mám řasy očividně sice průměrně dlouhé (oproti podprůměrně, jak to vypadá na prvních fotkách), ale asi prostě rovné.
Podtrženo sečteno... výsledek je pěkný, což řekl dokonce i můj drahý (jinak na tyto věci barbar), ale nejsem si jistá tím štípáním. Oči snad budu mít v pořádku (i když je cítit, jak jsou podrážděné), ale bylo to fakt nepříjemný. Na druhou stranu většina lidí říká, že je to prostě neštípe, takže je dost možné, že budu mít zkrátka citlivější oči. Výsledek by měl trvat další dva až tři měsíce, tak uvidím, jaká bude realita. Teď jen čekám, co mý levý oko, jestli je jen suchý a podrážděný a nebo se v něm fakt něco stalo. Ách jo.