Dnes na mne padl nelehký úkol, a sice koupit kapra. Dva kapry, abych byla přesná.
Protože nemáme žádné známé, kteří by nám kapry přivezli z nějakých vlastních lovů, musíme kapra kupovat ze stánků, které bývají před obchoďáky. Třeboňský kapr, v našem případě. Abych k vám byla upřímná, mně se to příčí. Ti kapři jsou chudáci, a je pro ně obrovský rozdíl, zda je vylovíte a klepnete, nebo jestli je budete dobu držet zavřené v kádích, vystresované, hladové.
Vím, že je to srovnatelné třeba s drůbeží a jinými zvířátky, které si člověk kupuje v obchodě. S tím vnitřně bojuju už hodně dlouho, abych byla upřímná. Jenže to, co provázelo nákup našich vánočních kaprů, mě celkově strašně vzalo. Kapra jsem nejedla nikdy, ale letos ho nebudu jíst tuplem.
Včera bylo doma menší drama. Mámin přítel tu měl slavit Štědrý den, jenže má s největší pravděpodobností covid. Takže nepřijede. Jeho úkol byl koupit kapry. Máma začala hned hořekovat, že je to tragédie a zase bude muset všechno udělat sama. Mám podezření, že ji fakt, že tu nebude nikdo, kdo by za ni koupil kapra, vzal víc než to, že má její drahý asi covid. :-D Bylo mi jasné, co se bude dít. Máma bude nervózní, na Štědrý den na mě bude křičet a akorát na sebe budeme všichni nasraní, jako každý rok.
Takže jsem se, hrdinka, přihlásila, že teda pro kapra půjdu. Odpovědí mi byl mámin všeříkající výraz: "Ty jako půjdeš pro kapra, jo?"
Ty
Byla jsem statečná, když jsem se na tuto činnost dobrovolně přihlásila, po chvilce jsem však začala mít jisté pochyby. Je to vážně to, co chci udělat? Jít si koupit kapra někam, kde se dusí v chlorové vodě mezi ostatními? Poslat na smrt dva chudáky? Začaly mi docházet i jisté detaily, jako třeba to, že pravděpodobně budu muset koukat na to, jak toho kapra klepne a zařízne, a že u toho asi budu brečet. Nebo potom.
Korunu tomu nasadilo moje ponocování. Brouzdala jsem po deep dark youtubu, a když už bylo kolem půlnoci, říkala jsem si, že bych už měla jít spát. Nešla jsem. Potom bylo kolem půl jedné, já pořád nespala. A protože bych neměla takhle ponocovat, rozhodl se Vesmír, že mě potrestá, a pustil mi před jedním videem tuhle depresivní věc.
Dopadlo to tak, že jsem asi do jedné natahovala, že pro toho kapra nepůjdu, že se na to nebudu dívat, a že jsem krutý člověk. Youtube jsem pak okamžitě vypla a šla spát.
Ráno to bylo krušný. Bylo mi úplně strašně, když jsem ty kapry poslala na smrt. :-( Popravdě jsem se na ty kapry ani nemohla podívat, když je dával na váhu. Jen jsem kývla na hmotnost, kterou mi pán řekl. Potom jsem čekala, než mi pán ty chudáky naporcuje, a vždy, když pánové vedle klepali nějaké kapry, musela jsem zavřít oči, bo to se nedalo. Bohužel jednou jsem to viděla, aniž bych chtěla - podívala jsem se přímo "do záběru" - a to byl děs. Potom mi pán kapry skládal do igelitky, ta byla od krve, já byla od krve, všechno bylo od krve a začalo být zle.
Sotva jsem kapry donesla domů. Když jsem je na balkoně dávala do druhé tašky, vykoukla na mě oddělená kapří hlava, a to byl konec. Asi pět minut jsem tam dřepěla vedle igelitky s naporcovanými kapry a natahovala. Pak jsem šla domů, a zase jsem asi půl hodiny řvala, a řvala jsem pak i potají v autobuse, když jsem jela do krámu, a řvu zase i teď, prostě pořád vidím tu kapři hlavu.
Je to hrozný, já tohle nedávám.
Příští rok asi objednám kapra z vesnice, z kde bydlí Mikynova babička, protože tam to opravdu funguje tak, že uloví, klepnou a zamrazí. Je mi jedno, že bude mraženej, je mi jedno, že se asi budu muset naučit kuchat, protože máma se s tím odmítá dělat, ale prostě tohleto co bylo dneska už odmítám znova zažít.
Nejvtipnější je, že ty děcka, co u toho byly, co na to koukaly, byly úplně v pohodě. A pak jsem tam byla já, dospělá tak, že už i v Americe bych si koupila alkohol, a měla jsem co dělat, že i pán, co mi kapry porcoval, to na mně musel vidět. A taky asi viděl. No, ale co už. Jsem holt asi hysterická.
Abych se přiznala, tak na poselství už nemám moc energie. :-D Možná fakt, že nedokážu nic kloudného napsat, má souvislost s tím, jak divně vyčerpávající uplynulý rok byl. Takže na mé poměry nezvykle stručně.
Mějte hezké svátky, hezký nový rok, nechytněte moribundus, a... snad bude příští rok o něco lepší.
Anděl jedoucí na kometě,
kterého máma před dvaceti lety koupila v Quelle.