Již od pradávna mne provází jakási skepse vůči securiťákům v supermarketech.
Náš vztah nebyl vždy vřelý. Vlastně nebyl vřelý nikdy. Mohu to svádět na mnoho věcí. Dobrá je ta historka, ve které je mi deset a vybírám v Albertu tu správnou mouku, pro kterou mě máma poslala. Jenže vybrat takovou mouku je věda, zvlášť, když jedna stojí o dvacku míň než druhá, a vy hledáte ten chyták. A je vám u toho deset, takže tam prostě stojíte dlouho a lámete si hlavu. Historka pokračuje tak, že mě pán od ochranky vyvedl z Alberta ven. "Děti nekupujou mouku, příště přijď s mámou."
Wtf.
Kdybych byla vztahovačná, řeknu, že mám v sobě nějakou karmu či fluidum, které mě se securiťáky spojuje a následně tvoří problémy. Protože ale vztahovačná nejsem, tak říkám, že je problém evidentně v těch securiťácích.
U nás v Albertu se vyskytoval jeden, kterého tam čas od času vídám dodnes (podle mě povýšil). Říkám mu Plešoun. Plešoun se rád procházel celou prodejnou a prohlížel si zákazníky. A prohlížel skutečně důkladně! Náš Albert nikdy nebyl víc v bezpečí než za éry Plešouna. Plešoun totiž rád nahlížel do nákupních košíků, a občas i do očí, pravděpodobně aby nasondoval duši zákazníka skrz na skrz a přišel tak na to, zda v kapse neschovává balíček Tutti Frutti s úmyslem jej ukrást. Jsem si jistá, že kdyby mu to pravomoc dovolovala, byl by i šacoval.
Plešoun byl v Albertu dlouho a časem mě začal pěkně štvát. Chodil k lidem - mě nevyjímaje - a vyháněl je od regálů, pokud měl pocit, že tam stojí příliš dlouho. Vybíral si obvykle ženy a děti. Mám dokonce dojem, že se jeho chování stupňovalo, protože časem mi ten člověk přišel horší a horší, jeden čas jsem kvůli němu do našeho Alberta ani nechodila, ač ho mám přímo přes ulici.
Potom nastalo období klidu. Plešouna jsem v Albertu čas od času vídala, ale nebylo to nic pravidelného. Vystřídali ho nějací brigádníci, kteří sice pozor dávali, ale ne tak fanatický, takže člověk dokonce i v klidu nakoupil, aniž by měl pocit, že mu zezadu někdo civí do duše.
Jenže teď. Jenže teď...
Od doby, co securiťáci dostali přidanou pravomoc - a sice kontrolovat, zda lidé mají košíky - přijala agentura působící v našem Albertu jakéhosi nového hocha. Hoch je poměrně statný, tmavovlasý a tmavooký, zarostlý,... Zkrátka to není securiťák, přes kterého byste se úplně odvážili běžet s ukradeným balíčkem Kinder Pingui. Říkám mu Čečenec, protože tak vypadá.
Ale ten co dělá. Ten co dělá, přátelé...
Když vejdete do našeho Alberta, jdete přes dvoje automatické dveře. Projdete jimi, a hned nalevo od nich najdete do komínků vyskládané ruční košíky. Postup je takový, že k nim přistoupíte, jeden si vezmete, vejdete do nákupní zóny, vydezinfikujete si ruce a jdete nakupovat.
Čečenec dle mých dosavadních teorií vidí dopředu. Situace totiž probíhá následovně: Vy vejdete do Alberta. Čečenec zbystří. Jdete ke košíkům, že si jeden vezmete - v tu chvíli přijde Čečenec skoro až k vám a kontroluje, zda si ten košík skutečně berete. Protože v jeho jasnovidné vizi se od komínků s košíky otočíte, utečete směrem do nákupní zóny zcela bez košíku a od biopotravin na něj zavoláte: "Chytej!"
Nebo nevím.
Ale realita je taková, jak jsem ji popsala. Tento securiťák vás sleduje až do doby, kdy s košíkem v ruce vejdete do nákupní zóny.
A to ještě není vše, přátelé.
Jednou jsem si - samozřejmě po bedlivé kontrole Čečencem - šla koupit zeleninu. Abyste si koupili zeleninu, potřebujete občas igelitový pytlík, ač se jejich spotřebu snažím smrsknout na minimum. A abyste si mohli tu zeleninu do pytlíku nabrat, potřebujete občas košík odložit. To znamená položit na zem. Jedině tak máte volné ruce a jedině tak si zeleninu v klidu naberete. A tak jsem to přesně jednou udělala. Nabírám zeleninu, když se ke mně přiřítí Plešoun: "Košík! Kde máte košík? Nemáte košík!"
Po Plešounovi se přiřítil i Čečenec a horlivě přikyvoval. "Nemáte košík!"
Čečenec, který mě viděl a kontroloval, jak si beru košík.
Myslela jsem, že mě šálí smysly, takže jsem jen a pouze ukázala na košík, který stál přímo před mýma nohama.
"Máte ho mít v ruce!" vynadal mi ještě Plešoun. Po tomto incidentu se oba pánové beze slova otočili na patě a odešli pryč.
Mohl by jim někdo vysvětlit, jak to s těma košíkama funguje? Prosím?
Já vám nevím. Securiťáci v našem Albertu jsou prostě zvláštní. Radost nakupovat.