Zkouškové 6/6

Tohle je hodně zvláštní.

Pořád mi ne a ne docvaknout, že už mě čeká jenom ta formalita: absolutorium.

Au.

Poslední semestr jsem skládala, pokud správně počítám, pět zkoušek.

Spousta mých známých se divila, že jsme toho měsíc před absolutoriem měli tolik. Většina lidí z okolí mi říkala, že to poslední zkouškové před státnicemi už nebylo mnoho velkých zkoušek. U nás byl opak pravdou. Upřímně řečeno mi to ale nevadilo, protože se povětšinou jednalo o předměty absolutorní. Z těch předmětů, které se u absolutoria objevit nemají, nás nikdo nijak detailně nepřezkušoval.

Z anglického jazyka jsme tento semestr, ostatně jako každý jiný, skládali zkoušku. Přezkoušení proběhlo ústně a jako simulace absolutoria. Jediný rozdíl byl v počtu okruhů. Po domluvě s vyučující jsme zkoušku skládali z té poloviny absolutorních témat, kterou jsme probrali tento semestr. Zbylé otázky jsme měli ke zkoušce v zimáku, takže už bychom měli všechno znát.
Letní témata mi byla daleko sympatičtější než témata zimní. V zimě jsme byli nuceni skládat zkoušky z témat věnujících se celkovým orgánovým soustavám. Přiznám se, že to pro mne nebylo nikterak záživné. Troufnu si o sobě říct, že na člověka, který nikdy na delší dobu nevyjel do zahraničí, je úroveň mé angličtiny slušná, ale učit se anglicky, jak se řeknou klky ve střevě, mě nebaví. Což ale, učit se na státnice člověka asi úplně bavit nemá, respektive to není primární cíl.
V létě jsme měli na výběr z témat převážně se věnujícím problematice dutiny ústní a práci dentální hygienistky. Spousta těch témat se prolíná, což je fajn. Já si ale vytáhla protetiku. :-) Nebyla jsem nadšená. Kolem můstku jsem maximálně tak prošla. Při učení jsem tuto prezentaci prolétla jen jednou s tím, že šance na vylosování je 1:13. Inu, měla bych si konečně zvyknout na to, že se mi v životě daří.
Nicméně mne na přípravě osvítilo jakési cosi, takže jsem ze sebe vypotila jakousi osnovu, která mi při povídání následně velmi pomohla. Zkoušející se mě pak vyptávala na materiály, ze kterých se dentální protetika vyrábí, a já je zase tak dobře neznala, takže jsem si tipla. A vyšlo to. Ve finále jsem měla větší problém mluvit o své absolventské práci, neb jsem se na to nepřipravila. Ale dopadlo to dobře. Celkové hodnocení bylo výborně.

Další zkouška byla z psychologie. To je opět absolutorní předmět. Otázky z psychologie se skládají z části obecné a zdravotnické. Ta obecná část se věnuje buď psychologii obecné, vývojové či specifickým skupinám pacientů (s handicapy, onkologickým onemocněním, těhotné, etc.). Zdravotnická část potom probírá specifika povolání dentální hygienistky a jiných zdravotnických profesí (například důležitost psychohygieny u zdravotníků, motivace a její role v práci DH, etc.). Upřímně? Psychologie je pro mě nehorázná pruda. Dost možná jsem už zdegenerovaná za tři roky intenzivního šprtání se všech těch anatomií a patologií, ale dodnes nedám ani definici osobnosti.

Tohle je předmět, který se budu muset nabiflovat tři dny před absolutoriem, protože jinak to dopadne špatně.
Ke zkoušce jsme měli umět pouze zdravotnickou část. Vyučující chtěla vidět, jakým způsobem umíme rozberat problematiku různých těch specifik. Vylosovala jsem si důležitost duševní hygieny u DH, což je dobré, okecávací téma. Dostala jsem výborně, ale všichni jsme byli varováni, že si máme k absolutoriu pořádně připravit tu obecnou část, která nebyla u zkoušky čistě proto, že nám na naučení chtěla dát čas.

Parodontologie bolí vždycky. A jinak tomu nebylo ani teď. Je to nejtěžší předmět. Musíte znát anatomii, fyziologii, patologii, farmakologii, dermatologii i chemii. Neříkám, že je to raketová věda, ale z tohoto předmětu jsou zcela běžná komisionální přezkušování v letním semestru třeťáku. Což je absolutně hrozné. Vyučující navíc nemá moc vůli vám u zkoušky pomáhat. Nedává přípravu, musíte mluvit spatra a mnohdy k úplně něčemu jinému, než jste si vylosovali, protože šťouravé otázky. Tento semestr jsme byli přezkušování ze všech absolutorních témat. Učila jsem se skoro dva týdny, nikdy ale celý den - buď dopoledne nebo odpoledne, ale víc jsem tomu věnovat nechtěla. Jednak proto, že polovinu otázek jsem jakž takž uměla ze zimy, ale hlavně proto, že bych z toho asi zblbla.
U zkoušky jsme si vytahovali jedno téma stomatologické a jedno dermatologické. Stomatologických je kolem dvaceti (chirurgie v parodontologii, bolestivé stavy ve stomatologii, implantáty, etc.), dermatologických je pět (vřed, puchýř, bílá skvrna, etc.). Dermatologické otázky jsou těžké a vyučující chtěla mít jistotu, že se je skutečně naučíme. Tudíž to vyřešila takto fikaně.
Zkoušení u každého z nás vypadalo velmi variabilně. Někoho paní doktorka smažila víc, někoho míň. Někdo byl uvnitř půl hodiny, někdo pět minut. Den před zkouškou jsem byla hysterická jako den před maturitou, protože se paní doktorka nechala slyšet, že pro ni je skutečná zkouška znalostí toto, nikoli absolutorium, které ona pokládá za formalitu. Jak jsem se později dozvěděla, nespali a blinkali jsme skoro všichni.
Vylosovala jsem si samozřejmě to, o čem jsem před zkouškou prohlašovala, že si rozhodně vylosovat nechci. Anatomii! Otázka číslo 1. Au! Nikdo si přece nelosuje jedničky! Nakonec jsem se vymotala, i když to zadrhlo. Z dermatologie jsem si vytáhla puchýř, to mě chvilku nenapadlo vůbec nic, absolutní černo v hlavě - holt bez přípravy - ale potom mě vyučující tak říkajíc nakopla, a já se rozmluvila. Syndrom pusa ruka noha, herpangína, herpetická gingivostomatitida, afta, konec hotovo, výborně. Venku jsem byla za míň než deset minut. Mám ale podezření, že v tom hrálo jistou roli to, že přede mnou nabrala velký skluz a šla jsem předposlední.

Preventivní zubní lékařství je další absolutorní předmět. Skládá se z teorie a cvik, z obojího jste známkováni, z obojího se na konci vytváří průměr. Protože jsme letos žádná cvika neměli, hodnotila nás vyučujícího z konečného testu, který sestavovala a o kterém nám říkala, jak jednoduchý bude.
Voe. Nic tak hrozného jsem už hodně dlouho nepsala. Hodina času byla málo, a kdybychom tohle museli psát prezenčně, tak asi neprojdu. Vyučující pak ještě musela snižovat bodovou hranici, protože by polovina byla na trojkách s odřenýma ušima. A to prý nejsme v ročníku úplně blbé, říká se o nás. Jako auí.
Druhá část známky byla tvořena rozborem kazuistiky. Vyučující (jiná) nám ukázala obrázek, a my měli říct, co vidíme, jak pacienta budeme vyšetřovat a jak ošetřovat. Jednoduché. Protože jsem ale z testu dostala za dva (jako v podstatě všichni), celková známka byla velmi dobře (tedy dva). Když nám to vedoucí oboru zapisovala, vypadala skoro smutněji než my, a ujišťovala nás, že na známky ze zkoušek se nikdo nedívá. My ale byli vysmátí jako lečo a ujistili ji nazpět, že nás nějaká dvojka v indexu opravdu po nocích trápit nebude. Nevím, jak to máte nebo jste měli vy, ale já v terciárním stupni vzdělávání už známky absolutně neřeším, pokud projdu.

Klinika chorob vnitřního lékařství. Prostě interna. Není to absolutorní předmět, takže hodnocení probíhalo na základě účasti na přednáškách. Konečné hodnocení vyučující vytvořila na základě zpracované a zaslané seminární práce (velmi krátké) na libovolné téma z psychiatrie. Psala jsem o hypochondrii. :-D Výsledek výborně.

Etika ve zdravotnictví. Předmět tuším za klasifikovaný zápočet. Důležitá byla aktivia během hodin, vyučující zajímaly zejména naše zkušenosti a názory. Takže veskrze za účast, protože pokud nejste úplně mimo, dokážete ze sebe vypotit názor na to, zda je zdravotní pojištění ke všem spravedlivé. A podobně. Takže to, myslím, dopadlo výborně. Jistá si ale nejsem, index je ve škole na hloubkové revizi před absolutoriem.

Zbytek zápočtů byl za absolvovanou odbornou praxi a odevzdanou absolventskou práci.

Moje pocity jsou momentálně takové... eeeeeeeeeh.

Ne, že bych neměla strach. To jistě mám. Mám ale také dojem, že se víc bojím toho formálního rituálu než toho, že vyhořím. Samozřejmě, že víkend před abs budu nesnesitelně protivná, budu brečet po večerech, poslouchat smutné písničky a přát si, abych se byla nikdy nenarodila, ale to je asi normální stav. Za dva týdny touto dobou budu utahaná jako kotě čekat na vyhlášení výsledků, ale víte co? Teď jsem v pohodě. Učím se pozvolna, je to z hodně velké části opakování, takže se nebojím říct, že to flákám. Je mi trochu divně, ne že ne, ale není to patologické a už mi v životě bylo hůř. Beru to s chladnou hlavou. Září to jistí, kdyby přišel hodně velkej zkrat. Což ale tak nějak nepředpokládám.

Ještě bych měla vytvořit nějakou hezkou prezentaci k obhajobě, což ani nevím jak se dělá a co tam mám být, ale asi to zvládnu, když jsem se dokázala vyškrábat až k absolutoriu. A když jsem tu práci dokázala napsat.

14.6. na mě radši moc nemyslete. Však nebojte, že bych se neozvala. Ale do té doby nazdar! Sejdeme se po absolutoriu.

PS: Mám rozpracovanou takovou srandu, protože mě nasral jeden komerční brand a protože tím nechci plevelit Strašilku - ale o tom potom (a až tam). O důvod navíc, proč se těším, až budu mít odabsolvováno.