atraktivnistrasilka: Já jsem doopravdy brečela, když jsem zjistila, že jsou králíci moji zlikvidovaní. To se stalo, když mi bylo skoro šestnáct. Šla jsem se tam podívat cestou z veteriny, kde jsem byla odhlašovat morče. No, tak se tam jako zastavím, králíci nikde. Jeden pán tam venčil psa, no a když si všimnul mýho výrazu, tak mi pěkně povyprávěl o těch vraždách. Moc jsem mu nevěřila, ale pak jsem se ptala sousedky, která toho chlapa zná, no a prý si od něj zabitýho králíka koupila. Strakáčka.
Nefalšovaně jsem se rozbrečela na chodbě. Ještě, že tam tehdy nebyly kamery.