Auto

Když jsme se s Mikynem sestěhovali, otázka padla i na výběr auta. Dávalo to rozum, dělala jsem autoškolu, a přeci jen jsme časem zjistili, že je to bez toho vozítka těžší než s ním.

Mikyn nejprve prohlašoval - všude, kudy chodil - že auto nepotřebujeme. Protože v Praze přece nikdo auto nepotřebuje, v Praze se dá všude dojet sockou, a kam se nedojede sockou, tam se dá půjčit auto. Podívala jsem se tehdy na Mikyna přísně, asi nejpřísněji za poslední týden tehdy, a optala se ho, zda si dělá legraci či ano. Mikyn stále nesouhlasil, a pak byl prosinec a my si neměli jak vyzvednout sítě do oken. Neptejte se, proč to Mikyn objednal od jediného výrobce v Čechách, co nenabízí rozvoz, já to totiž netuším. Tak či onak, Mikyn zjistil, že bychom to auto přeci jen nakonec potřebovali.

První Mikynova volba byl samozřejmě Renault. Jenže Renault je Renault, ten má svoji největší devadesátkovou slávu za sebou. Starý je jako leckterá Felda, jen má oproti ní posilovač řízení a původní centrál. Což je sice skvělý, ale několikrát nám chcípnul za jízdy ve vlhku, když se přeřazovalo a byl chviličku na neutrálu, což je samozřejmě nežádoucí stav. Takže jsem řekla, že v tom jezdit nebudu, načež Mikyn řekl, že nemusím, a já mu odpověděla, že v tom případě aby mi teda koupil nějaké šlapací autíčko, anebo teda pořídíme nějakou novotu.

A protože Mikyn nechtěl kupovat šlapací autíčko, začali jsme vybírat nové auto. Podmínky jsem dala jasné, věcné, logické: červená barva, kufr, automat. Mikyn se chlámal ještě dva dny, ale já si stojím za tím, že jsou mé požadavky ryze pragmatické. Červená barva je bezpečná, protože je vidět. Kufr je dost důležitá věc, protože kam dáte nákup? A automat je v Praze pomalu nutnost, páč kdo tu někdy řídil (a nemyslím tím někde v Kolovratech nebo Dolních Počernicích, budiž mé prabábě - děvečce z dvora počernického lehká zem), ví, že člověk s manuálem tu v podstatě nesundá nohu ze spojky. A to je otravný nejen pro vás, ale i pro to auto. Kupodivu za to neschovávám svoji neschopnost řadit, tato neschopnost totiž bůhvíproč neexistuje - z nějakého důvodu. Možná jsem se měla narodit na vesnici (nebo v těch Dolních Počernicích, jako moje prabába), abych mohla drandit manuál bez ničení čehokoli. Jenže jsem se na vesnici nenarodila, narodila jsem se v Praze, a tak jsem i přes svoji nechuť k těmto automatickým udělátkám udělala volbu. 

Mikyn na mě celou dobu, co jsem mu něco podobného vykládala, divně koukal. A potom se zeptal, že jakou volbu, že auto bude vybírat on. No, a tak Mikyn vybíral auto podle mých složitých požadavků.

Abych byla úplně upřímná, nechtělo se mi auto řešit, dokud jsem neměla řidičák. Teď řidičák sice taky ještě nemám, ale mám papír, na základě kterého mi ten řidičák snad dají, takže už se mi to řešit chce a jsem děsně otravná. Sice až v momentě, kdy už je auto měsíc vybrané a objednané, ale víte jak. Iniciativa musí být za každých okolností, i když je na ni už pozdě. 

Spoiler alert: auto bude červené, bude mít kufr a dokonce i automat.

Chvilku to vypadalo, že si koupíme elektro. Já bych tomu bývala nakloněná byla, protože ojeté elektro je dvojnásobně eko elektro, ale potom jsme si spočítali, že aby to bylo elektro, které za něco stojí, museli bychom sáhnot velmi hluboko do kapsy. Jakože velmi hluboko. Navíc elektrickým autům moc lidí nerozumí - museli bychom si zařídit někoho, kdo s námi do toho bazaru půjde a pomůže s výběrem, což by asi nebyl takový problém, jenže ve finále to prostě nějak nedopadlo a shodli jsme se na tom, že se pořídí něco spalovacího, sice taky dražšího, ale zase s plnou palbou ve výbavě. Elektro za námi stanovenou cenu (respektive za ten strop ceny) by bylo v holém základu, a to jsme si řekli, že na to už jsme velcí. Teda Mikyn je na to velký, já budu jezdit klidně v tom Renaultu, kdyby byl teda spolehlivější.

Ať se nám to líbilo nebo ne, Renault byl (a stále je) ve hře. Samozřejmě ne dlouhodobě, ale na to překlenovací období - což jsem si neuměla moc představit, protože při jakémkoli náznaku vlhkosti začal Renault chcípat na neutrálu nebo při delším sešlápnutí spojky. Padaly otáčky, ať člověk kouzlil s plynem jak chtěl - například při stání na kruháku, kdy čekáte, až se budete moci rozjet, jste měli zkrátka smolíka, chcípli jste. Přeřazování při jízdě občas taky způsobilo chcípnutí (nezřídka bylo nutné za jízdy znova nastartovat - velmi strašidelná zkušenost), prostě docela nic moc. Jenže protože tchyně je tchyně, jala se za našimi zády Renaulta opravovat - ne vlastníma rukama, ale rukama technika, kterého už několik let bůh ví čím uplácí, aby měl Renault technickou. Asi si umíte představit, že oprava takto starého auta se moc nevyplácí. Jak jsem ale řekla, tchyně je tchyně a koupila Renaultovi pro jistotu celý nový motor, neb byl prý v prdeli, a od té doby Renault za vlhka nechcípá a otáčky jsou vysoko jako nikdy. 

Strašně ráda bych tu teď vyplivla technickou specifikaci našeho budoucího auta, ale protože tomu vůbec nerozumím, řeknu jen, že je to Mitsubishi Space Star v červené a s automatem. Má prý nejvyšší výbavu, umí vás podržet při rozjezdu do kopce, má stop-start, vyhřívané přední sedačky, vyhřívaná zpětná zrcátka, je hrozně lehounké a takové jako... auto prostě, no. A bude od dealera, se kterým je kamarád Mikynův tatíček, neb Mikynův tatíček už má druhé Mitsubishi, takže dostane od pana dealera sympatickou cenu. Mikyn už autu pracovně říká Myšák, protože všechna Mikynovic Mitsubishi jsou prostě Myšáci. Mně to nejde přes papulu a říkám prostě Space Star, jak originální. Stejně jako Renault je prostě Renault. Když řeknete Renault, já si představím našeho Renaulta, žádného jiného.

Takže Space Star si ještě užívá dovču na výrobní lince, předpokládané dodání je červen, ale bůh ví, že jo. Co do té doby? Mikyn si pořád tak nějak hrál s Renaultem, až se jednoho pondělního odpoledne sbalil, že si pojede do Pardubic pro pár věcí, jen na otočku. 
Když jsem se pak včera večer podívala z okna, jestli se Mikyn náhodou z té otočky už nevrací, můj zrak padl na cosi tmavě zeleného, co parkovalo před domem, a bylo mi to přesně jasné. Mikyn sebral těch svých pár věcí a jel s nimi trasu Pardubice - Praha mimo dálnici, kodrcal se 70 km/h jako děda, když jsme jeli na chatu ke Kladnu, pršelo, sněžilo a občasi mrzlo, ale Renault cestu přežil, ani jednou nechcípnul a nyní se adaptuje na své nové přirozené prostředí. Stále jsem skeptická, ale už jsem aspoň svolila, že se na něm budu učit parkovat. 

Večer z Mikyna teda vypadlo, že kromě dveří spolujezdce nejdou otevřít už ani dveře za spolujezdcem. Nikdo nemá šajna proč. O spolujezdci jsem věděla, toto je však horká novinka - obávám se, abychom za chvilku do auta nemuseli lézt kufrem. Nicméně Renaut si spokojeně hoví na parkovišti v Komořanech, dneska ráno se v závěji sněhové pokrývky sice tvářil jako kakabus, ale myslím, že si zvykne. Tchyně nám taky pořídila zbrusu novou klíčenku s krásným velkým logem Renault, takže teď každý uvidí, co máme za auto. Jsem hrdá.

Strejda o Vánocích prohlásil, že Mikyn v malém Space Staru bude vypadat vtipně. Jeden týpek, co na toto auto udělal recenzi, je asi podobného typu jako Mikyn, a sám o sobě prohlásil, že v tom autě vypadá jako velikonoční zajíc ve vejci, ale ono to nebude tak horké. Space Star je velikostně lehce větší Fábka. Asi se všichni shodneme na tom, že v červeném autě s automatem budu vypadat lépe já, ale Mikyna to zase bude lépe řídit. A teď si přeberte, co z toho je lepší. :-D Jeden starý Space Star nám parkuje před domem, ten mi přijde docela velký, jakože dostatečně velký. Ale toho našeho jsem ještě neviděla, teda viděla, ale jen jednou, když jsme jednoho potkali na dálnici. :-D Rozměrově je OK, jakože Outlander (kterého jsme původně měli dostat od Mikynova tatíčka, a kterého jsme kvůli velikosti s díky odmítli) to samozřejmě není, ale má to kufr, a o to jde!

Každopádně se už docela těším a bojím zároveň, protože s mokrým řidičákem sednout do fungl nového auta za 400 klacků, když jsem nikdy pořádně neřídila automat, to chce notnou dávku odvahy. Zajímalo by mě, jestli Mikyn bude mít tu odvahu půjčit mi to někde jinde než na parkovišti či polní cestě. Teď se kasá, že jo, ale počkejte, jak o tom budu za půl roku psát baladu. 

Na příští baladu to ovšem vypadá spíše ve čtvrtek, až se půjdu vnutit na registr řidičů, neb balada započala již při pokusu o rezervaci termínu. Takže doufám, že když už balada, tak pořádná, ať mám o čem psát.