Balada o houbách

Máte nějaký "hrůzostrašný" zážitek, který měl nakonec na hlavu padlé vysvětlení? Jo? Ne? Protože já teda jo. Před necelým týdnem.

Bydlím v tomhle bytě rok. Jsem spokojená - z paneláku do lepšího paneláku, jako pro správně železobetonové, azbestové a umakartové dítě vyrůstající obklopené šedými kostkami to nemohlo dopadnout lépe. Můj rodný dům je hlučný, že by se z toho jeden zbláznil - když soused o půlnoci sleduje sto dvacátou noční reprízu Manuely, vy to víte. Slovo od slova to víte. Sousedka onehdy ve vedlejším bytě poslouchala audioknihu - tak jsme poslouchaly obě. Můj současný dům je o něco lépe odhlučněný - jediné místo, které já v tomto ohledu považuji za zcela katastrofální, je záchod s koupelnou, a pak samozřejmě trochu radiátory kvůli ústřednímu topení a jedné společné trubce pro všechny byty ve svislé linii. 

Takže když rok bydlíte v bytě, kde ani v noci neslyšíte skoro žádné zvuky, zvláštní syčení ozývající se odněkud z ložnice vás zcela jistě začne lehce trápit. Na to vezměte jed. A když jste k tomu všemu jako já, začnete skoro instantně vymýšlet teorie dvou druhů: 

a) že máte v bytě ducha zemřelé bývalé majitelky (o které ani nevíte, zda zemřela nebo ještě žije)

b) že se v bytě děje něco technicky závažného

První noc mě Mikyn odbyl s tím, že to jde zcela jistě z topení, protože začala topná sezóna. Topná sezóna začala asi dva týdny předtím, takže jsem byla lehce skeptická, ale protože to vysvětlení znělo banálně logicky, spokojila jsem se s ním. Zvuk navíc opravdu vycházel od radiátoru, a ačkoli jsem jako panelákové dítě tyhle zvuky rozhodně nikdy nezažila, říkala jsem si, že Mikyn má jako inženýr zcela jistě pravdu. Co já mu budu jako diplomovaný specialista oponovat, no? Vždyť já jenom na rozdíl od něj žila v paneláku s ústředním topením zcelý život, kdežto on - ačkoli vyrostl v cihláku s vlastním ohřevným kotlem - má diplom z vysoké školy a logické myšlení na vyšší úrovni. Mikyn prostě musel mít pravdu, ačkoli to syčení vůbec neznělo jako bublina v trubce, protože je inženýr. Sice inženýr ekonomie, ale v tom není žádný háček. Inženýr v domácnosti vyřeší všechny problémy - za každého jednoho inženýra v domácnosti se trochu zlepší globální klima, přestanou umírat štěňátka, zvýší se porodnost, batolatům začne chutnat brokolice a přiblížíme se světovému míru. Všichni si nějakého inženýra pořiďte, stojí to za to. 

První noc jsem se budila při každém zasyčení, protože se to mému mozku pořád nezdálo. Pokaždé jsem ale dokázala zabrat, jen jsem se vždy raději o něco víc zachumlala do peřiny, protože co kdyby to byl nějaký bubák? Na bubáky jedině s peřinou - jakmile vám z deky cokoli kouká (nedejbože pak dokonce z postele), máte smůlu a bubák si pro vás přijde. To ví úplně každý, ale já vám to raději připomínám, kdybyste třeba zažívali něco podobného. 
V duchu jsem děkovala za to, že se to nestalo týden nazpět, kdy byl Mikyn několik dní v Pardubicích, protože bych se pravděpodobně zbláznila strachy.

Tohle si zapamatujte - bude to v baladě hrát velkou roli. 

Když se to následující noc ozývalo znova, byla jsem už značně neklidná. Mikyn remcal, že to topení, co proboha vyvádím, a jestli se poslední dobou cítím v pořádku a nepotřebuju nějak pomoct. Tak jsem řekla, že pomoct teda potřebuju, a Mikyn se jal odvzdušňovat topení. 
Nepomohlo to, zvuky se ozývaly pořád. Možná proto, že v radiátoru žádný vzduch nebyl a celou dobu z něj při odvzdušňování tekla jenom voda. Mikyn to smetl s tím, že je to holt v té svislé trubce a my s tím nic neuděláme. A protože Mikyn je přece inženýr, musel mít zákonitě pravdu, takže jsme šli spát. 

Mikyn šel spát. Já jsem se hodinu a půl převalovala, protože jsem začala pojímat podezření, že syčení vůbec nejde z radiátoru, ale ze zásuvky pod radiátorem. Moje noční můry se naplnily! V bytě je kromě nového jádra ještě stará elektřina, která pamatuje Žižku, když měl ještě obě oči (konkrétně rok 1980). Hliníkové rozvody znamenají neodvratnou katastrofu - tak se to přece všeobecně ví, ne? 
Vydržela jsem to asi půl hodiny, než jsem začala zuřivě lomcovat s již spícím Mikynem, že asi jako vyhoříme. Mikyn na mě nejdřív trochu mžoural, a pak mu to v hlavě očividně konečně začalo šrotovat, takže šel k jističům, že vyhodí ložnici. Samotná ložnice ale vyhodit nešla, jen zásuvky. Takže Mikyn vyhodil všechny zásuvky v bytě, jenže kvůli tomu musel přepojit lednici prodlužku, a tu následně napojit na zásuvku v novém jádru, protože lednice - až přítomna v kuchyňském koutě - byla napíchnutá ještě na starou elektřinu.
Při této radostné činnosti pod ledničkou našel škvora, kterého jsme si pravděpodobně přinesli s domácími hruškami, takže k tomu všemu ještě lopatkou a smetáčkem naháněl zdrhajícího brouka. Povedlo se to, takže ho nakonec vyhodil z okna. Musel k tomu rozevřít to velké, protože na malém je síť proti hmyzu. To byla půlnoc. Mikyn otevřel okno, aby se jeho pohled setkal se sousedovým - soused stál na protějším chodníku a venčil psa. S Mikynem se pozdravili, a inženýr pak vysypal brouka a zavřel okno, že raději jdeme spát.

Šli jsme spát. 

Po deseti minutách se syčení i před vyhozenou pojistku ozvalo zas. 

Mikyn vystřelil z postele a začal divoce pobíhat okolo zásuvky. Přinesl si baterku, kterou kdysi odcizil MUDr. Mikynovic Tatíčkovi, a začal do zásuvky svítit. Jenže tam nic nebylo, takže místo toho začal hrabošit v cestovní tašce, která ležela hned vedle radiátoru a zároveň u zásuvky, a kterou týden po svém návratu z Pardubic ještě nevykrámoval. Po několika vteřinách z tašky vylovil igelitku s jakýmsi obsahem, vzal ji do náruče a upaloval do kuchyně. Cestou na mě ještě křikl, abych šla za ním. 

Já jsem se za ním samozřejmě bála jít. Co v té igelitce měl? Tarantuli deroucí se ven? Hada? Potkana? 

Nebyl to pavouk, nebyl to had a nebyl to ani potkan. Byla to sklenice s nakládanými houbami, kterou v Pardubicích dostal, a která týden ležela zahrabaná v tašce u radiátoru. Když pak nad dřezem lehce povolil víko, ozval se stejný zvuk, který mě už dvě noci budil. 

Poučení dne zní: Občas vám nepomůže ani to, že jste inženýr, nebo že doma jednoho máte.