Rada do života

Úchylačiny tady ode mě asi nikdo nečekal. Já, takové hodné a spořádané děvče s poetickým jménem, no proč bych to dělala. Jenže jsem prostě nemohla jinak. Nemohla a nemohla.

Tohle mi poslala kamarádka (taky proto tak blbá kvalita). Nevím, co mi tím jako chtěla naznačit, jestli se mi pokoušela dát radu do života, protože stejně jako moje rodina touží po tom, abych se co nejdřív vdala... každopádně se k tomu vůbec nevyjádřila. Ale fakt díky... díky za radu. To je přesně to, co jsem do života potřebovala vědět nejvíc. 

Osobně si myslím, že když si pak něco hodím přes hlavu, bude to vlastně úplně nejlepší...

Co jinýho mám na to říct.

U mě svatba nehrozí. Natož pak nějaká svatební noc... takže se o nějaké mé psychické zdraví obávat nemusíte. Za mužskejma totiž ze zásady nelítám. Když jsem to udělala naposledy - to mi byly tři roky - rozmázla jsem se na schodech ksichtem napřed a mimo jiné si přerazila nos.