Vánoční Strašilka II.

Linecké jsem nakonec ani moc nezkazila, ale přátelé, jak ono mě letos naštvalo!

Nesnáším vyklepávání tvarů jako jsou třeba zvonečky nebo ryby. Ta plná část bez otvoru na marmeládu ještě relativně jde, ale jakmile to má ještě nějaký složitý tvar uvnitř, nejlépe třeba hvězdu, jde o život. Linecké jsem letos pekla na tři nebo čtyři pokusy, protože po jednom nebo dvou plechách jsem vždy usoudila, že pro zachování svého duševního zdraví (a manželství) bude lepší přestat. Se šéfovou jsme se v práci shodly na tom, že jak celé dny k práci využíváme jemnou motoriku, už se nám nechce s ničím patlat doma.

Tyhle tvary mě málem přivedly do hrobu...

... ale víno to zachraňovalo.

Když ještě zbývala asi polovina těsta, naštvala jsem se, naběhla do nejbližší Tescomy a pořidila si kolečka. Vyklepávat kolečka mně osobně přijde mnohem jednodušší než vyklepávat ryby a hvězdičky, kterým se buď ulomí ploutev nebo cíp.

Tohle už bylo lepší.

Protože jsem letos pekla cukroví poprvé v novém bytě, samozřejmě jsem u první várky neodhadla teplotu v troubě a celý pekáč jsem bohužel spálila. Byli to zrovna klokani určení pro mého tátu s tchánem, kteří oba fandí fotbalové Bohemce. Mikyn mě přemluvil, abych spálené klokany nevyhazovala. Místo toho jsem je namazala marmeládou a Mikyn je jedl. Leckdo by ho politoval, ale já ne. Sám se rozhodl!

Ne vždycky to dopadne podle přání.

Vánoce jsme si zpestřili dárečkem v podobě dashcam - kamery do auta. Ne, že bychom se chystali založit YouTube kanál (zdravím Lesníka, neboj - do zelí ti nepolezem! I když v Konepůlkách už nejseš), ale časem jsme usoudili, že je to něco, co by mohlo být užitečné. Objednali jsme si kameru do AlzaBoxu, ale protože jela až ze Slovenska, nepřišla včas a nemohli jsme ji použít na velkou cestu po D1, jak jsme původně plánovali. Jak to tak bývá, cestou nás málem sejmulo jedno a pak druhé auto, a když jsme mysleli, že smůlu již máme vybranou, střelila nám jedna stříbrná Fábina štěrk do čelního skla tak nešťastně, že ruplo. Ruplo letos již podruhé a celkem to byla třetí pojistná událost spojená se štěrkem.

Malá prasklina, velká škoda.

Na výměnu skla jsme čekali asi dva týdny, během kterých jsme jako na potvoru auto potřebovali. Já bych s ním do práce stejně nejezdila, ale protože Mikyn se upsal na vánoční vypomoc do skladu, kam se MHD jet nedá (dá - hodinu a půl), nedalo se svítit. Jezdil bez topení, neagresivně, čelní sklo se mlžilo a on ho musel za jízdy utírat hadříkem. Prasklina se trochu zvětšovala, ale nakonec se mu 19. prosince povedlo úspěšně dojet do Dražkovic, neb v Praze byli do konce roku už úplně zaobjednaní. V Dražkovicích měli radost, že Myšáčka po dvou letech zase vidí, ale neměli radost, že ho vidí rozbitého. A to chudáci netušili, že už má čelní sklo jednou lepené a měněnou jednu přední mlhovku. Štěrk pitomý!

Takže dneska jsme poprvé vyvezli dashcam a nic převratného se nestalo. Naštěstí. Raději dashcam budeme vozit i dál.

Ruplo nám ještě jedno sklo.

Protože Vesmír nám chce asi něco naznačit, prasklo nám i okno v ložnici. Nevím sice, co je tou zprávou, kterou Vesmír posílá, ale začínám si to brát osobně. Komu to vyprávím, ten se mi směje. Pan předseda SVJ nám poradil jít do blízkého sklenářství a zeptat se, jestli servisují i okna. SVJ nám opravu prý zaplatí, protože jde o vnější plášť domu. Jenže nám se na to vztahuje i pojistka, takže přijde nějaký pán z pojišťovny, odhadne škodu a SVJ bude platit jenom spoluúčast. Alespoň nám zbyde víc peněz ve fondu oprav, ať si můžeme koupit třeba tu fotovoltaiku. 

Včelí úly nebo vosí hnízda?

Rozhodla jsem se být letos fancy a udělat víc druhů vosích hnízd. Já říkám vosí hnízda, i když vizuálně to jsou zcela jasně včelí úly. Jenže názvosloví naučené v dětství se špatně přeučuje a pro mě jsou tyto včelí úly prostě vosí hnízda.

Část jsem udělala klasických hnědých s bílou rumovou náplní. Část byla růžová s malinami a náplní z másla a brusinkového džemu z Ikea, a nakonec jsem dělala kokosovou variantu, kterou jsem plnila zbytkem brusinkového krému. Původně jsem si ta bílá hnízda nechávala až na konec, protože mě lákala ze všech nejméně, ale výsledek je takový, že jsou nakonec ze všech nejlepší. Přístí rok mají své místo jisté.

Mikyn byl nadšen a pravil, že má vosí hnízda jsou nejlepší vosí hnízda, jaká kdy měl. Potěšilo mě to, protože jsem je letos dělala úplně poprvé a nebyla jsem si svými skills jistá. Bylo to hrozné patlání, ale s výsledkem jsem spokojená.

Babička byla s cukrovím spokojená,
nebo to alespoň dobře předstírala.

Byli jsme dneska ráno za babičkou v důchoďáku, jak můžete uzřít na anonymizované fotografii. To v růžovém svetru je moje babička a to v zelených šatech jsem já. Zrovna měla službu babiččina kmenová pečovatelka a shodou náhod zároveň i moje pacientka z dentální hygieny, takže jsem se s ní domluvila, že od ní nepotřebuji pomoc s obléknutím babičky a mohla jsem si i ze skladu sama vytáhnout vozík.

Babičku si obvykle na svátky bere domů moje máma, ale letos to nebylo možné, protože nemá ještě hotový byt. Mámin přítel navíc na Štědrý den vyfasoval šestnáctiletého syna, takže jsme se dohodli, že máma Štědrý den stráví s nimi a my se dopoledne zastavíme za babičkou. Dovezla jsem cukroví, kupovanou vánočku a dárek, který se babčice líbil. V důchoďáku měli celý den vánoční program, kdy pečovatelky se sestřičkami slavnostně prostřely stůl, v obýváku byly puštěné pohádky a k večeři podle jídelního lístku budou mít kapra, řízek a pivo. Poslední zmíněné ocení hlavně naše babička. Aspoň bude dobře spát.

Já budu taky dobře spát, protože mi jeden dědeček na chodbě řekl, že vypadám jako modelka a mám hezké nohy. No, děkuju. Alespoň od někoho to slyším! Do modelky mám sice daleko, ale pán byl hrozně milý a vůbec to nemyslel nijak oplzle. A jestli jo, tak jsem mu alespoň vylepšila den. Já a moje nohy.

Včerejší projekt, se kterým Mikyn není spokojen.
Zakázala jsem mu totiž salám.

Co dáváte do bramborového salátu? My kromě brambor ještě hrášek, mrkev, cibuli, vejce, kyselou okurku, hořčici, majonézu, jogurt a trochu soli. Mikyn plakal, že jsem mu nedovolila nakrájet do salátu salám, ale copak to se dělá?! Odmítám. 

Salát měl být sice Mikynův projekt, jak jsme se původně dohodli, ale on se pořád na něco ptal a něco chtěl. Nehádali jsme se tedy pouze kvůli salámu. Také jsme vedli debatu o tom, zda brambory vařit ve slupce a oloupat je až následně po uvaření, nebo zda brambory nejprve oškrábat a dát vařit již bez slupky. Já chtěla variantu A, Mikyn zas variantu B. Takže jsme brambory dali vařit ve slupce. Mikyn pak šel instalovat dashcam, a mě zaúkoloval, abych mu pohlídala brambory. Když přišel, vynadal mi, že jsem je neosolila (WTF, pane inženýre manželi Strouhalo?!), a následně začal brblat, že ty brambory musí loupat. Vařili jsme asi 15 brambor a zatímco já oloupala tři, Mikyn dodělával jednu. Poslala jsem tedy Mikyna spařit hrášek s mrkví, že to loupání udělám sama. Bez hudrání. Za deset minut bylo hotovo. Propasírovala jsem je přes strunu, pak vejce, a pak Mikyn udělal zbytek.

Rampoušky, aneb zlatá izolepa.

Mikyn teď naklepává řízky, za chvilku je budeme obalovat a pak půjdeme ven. Štědrý den většinou trávíme úplně stejně jako normálně, dokud nejsou děti. Pak to bude asi trošku pracnější - hlavně až chytnou rozum a budou chtít Ježíška. Ale protože zatím nemám ani náznak dítěte, užívám si, že prakticky nemusím nic řešit.

Milé Píše, hezké Vánoce vinšuji! Hlavně klid a pohodu. Buďte sami na sebe hodní.