Pojďte se mnou udělat mrkvový dort

Říkala jsem si, že bych zase něco napsala, ale nic převratného se v mém životě neudálo. Takže jsem se rozhodla, že si spolu uděláme mrkvový dort a pokecáme u toho o všem a zároveň o ničem.

Jako první vám sem napíšu seznam surovin, abyste věděli, do čeho se mnou jdete. Dort v mé variantě není vhodný pro vegany a osoby s nesnášenlivostí vajec, laktózy nebo ořechů (ty se však mohou vynechat). Takže jdeme na to:

• mrkev 350 - 400 g
• špaldová mouka 70 g
• prášek do pečiva 1 pytlíček (12 - 15 g)
• holandské kakao 5 g
• vejce 2 ks
• třtinový cukr 25 g
• kokosový olej 10 ml (1 polévková lžíce)
• tvaroh polotučný 500 g
• zakysaná smetana 50 - 100 g
• čekankový sirup, flavdrops nebo vanilkový cukr - podle chuti a preference
• hořká čokoláda 5 - 10 g
• pekanové ořechy - podle chuti nebo oka

Toto je můj první letošní pekařský výtvor. Juch! Dala jsem si ráno zelenou kávu, takže jsem nadopovaná energií. Můj ADHD mozek konečně zvládne základně fungovat. Aspoň chvilku. Zároveň už od včera oživuju Kalorické Tabulky, protože jsem o Vánocích tutově nabrala. S tabulkami jsem se za poslední rok sžila natolik, že už bez nich neumím shazovat a ani pořádně nabírat svalovou hmotu. Často se mě lidi ptají, jestli se necítím otrokem tabulek, ale není tomu tak. Jakmile se naučíte zapisovat a zvyknete si na to, že si holt musíte jídlo vážit, ani vám to nepřijde a nezabere to prakticky žádný čas navíc. A když už jím někde venku, daný den buď nezapíšu, nebo zapíšu a oběd jen odhadnu. Já osobně příliš často jídlo neobjednávám a nechodím ani tolik do restaurací, čímž se mi toto dilema dost zjednodušuje. 

Nastrouháme si mrkev.
Oddělíme žloutky od bílků.
Žloutky vyšleháme s cukrem, z bílků uděláme sníh.
Smícháme žloutky s cukrem a mouku, prášek do pečiva, kakao, mrkev.

Takhle "zdravě" peču často. Dávám do uvozovek, protože za mě je z podstaty nezdravých jen pár jídel. Záleží na množství. Ani tenhle dortík by člověk neměl sníst úplně celý naráz, všeho moc škodí. Kupodivu jsem se v takovém pečení našla. Nesetkává se to příliš s pochopením okolí ("To si radši dám jeden kousek pořádný čokolády, než abych žral cizrnovej koláč s banánem!"), ale kdo ochutnal, ten obyčejně uznává, že ty výsledky nebývají vůbec špatné. Mikyn si taky nestěžuje - ne snad proto, že by nesměl, ale hlavně z toho důvodu, že není nač si stěžovat. Moje sladké experimenty má rád. Osobně, když už něco jím, potřebuju toho na množství hodně.

Kostička pořádné čokolády mě neuspokojí, potřebuju kusanec! A hlavně proto peču tyhle zdravější varianty. Funguje mi to.

Rozpustíme si kokosák. Like a pro.
Trvá to jen minutku.

Rendlíček i misku pro rozpouštění mám z Orionu. V rendlíčku si obyčejně dělám ovesnou kaši, ale na tyto mini vodní lázně se hodí taky velmi dobře. Rendlík mi koupil Mikyn k 25. narozeninám, mističku na rozpouštění jsem si koupila já sama před pár měsíci. Výborně se hodí nejen na kokosový olej, ale taky třeba na čokoládu - polevy z čokolády a jogurtu dělám často. Ale dnes ne. :-)

Zamícháme kokosák do směsi a vznikne nám asi toto.

Dortová forma je u nás doma něco, co je neustále v pohotovosti. Nedělám příliš koláče na plech, dortovka mi přijde praktičtější. Mám ráda vícevrstvé zákusky, přičemž dortík vypadá víc fancy než koláč. Neznamená to, že by se mé plechy vyloženě nudily - na perníky jsou bezkonkurenční. Perníky jsou výborné z cukety nebo jablka, ale to si ukážeme až jindy.
Jak už jsem naznačila, dneska děláme dort z dortové formy!

Takhle to hezky dáme do dortovky a pečeme asi na 175 stupňů.
Doba pečení se různí trouba od trouby a od poměru surovin.
Já pekla zhruba 25 minut, je nutné kontrolovat špejlí.
Necháme vychladnout.
Moje forma má průměr 24 cm.

Tu dortovku si podložte pečicím papírem. Kraje formy můžete vymazat trochou kokosového oleje nebo másla, já to neudělala. Moje dortovka je pravidelně propékaná v troubě, tedy už se na ni nic moc nepřichytí. A pokud přeci, vezmu po upečení a vychladnutí silikonový nůž a kraje opatrně oddělím.

Mezitím, co se mi pekl a chladl korpus, napsala jsem první letošní pohled přes Postcrossing! Poslední várku jsem posílala v říjnu. Stalo se mi totiž něco nepříjemného - dva z mých pohledů nedorazily ke svým příjemcům. Shodou blbých okolností jsou to 2 ze 3 pohledů odesílaných v rámci WPD - World Postcard Day. Taková smůla! Dotyční příjemci se sice přihlašují, ovšem registrují poměrně málo a patrně se zpožděním. Neztrácím naději, ještě mám přes 200 dnů na to, aby mé pohlednice registrovali, každopádně mě to mrzí.
Dnes jsem ovšem měla náladu vylosovat si alespoň jednu adresu. Dostala jsem Bělorusku, která hraje na klavír a ráda peče dezerty! Tak jsem jí hned napsala, že peču mrkvový dort.
Na Postcrossingu jsem v převisu asi 5 přijatých pohlednic, tedy za tuto pohlednici nedostanu žádnou výměnou. Ale to nevadí, to se dožene - i když při tom hrozném poštovném už to asi půjde šnečím tempem.

Takhle nějak to vypadá upečené.
Necháme vychladnout.

Zatímco se korpus chladí, děláme něco jiného. Já jsem šla naskenovat pohlednici a přehodit prostěradlo z pračky do sušičky. Teprve potom jsem začala dělat krém - ten je hotový velmi rychle.

Tvaroh se zakysankou, zakápnutý čekanovým sirupem. Použila jsem také pár kapek Flavdrops.
Jestli chcete, můžete tam klidně dát vanilkový nebo jiný cukr, to je na vás.
Nebo klidně i jiné sladidlo.
Smícháme a vyšleháme ručním šlehačem, trvá to jen pár vteřin.

Krém není ničím zahušťovaný, a proto nebude v dortíku držet úplně pevně. Jestli nemáte rádi patlavé náplně, můžete do směsi přidat maličko želatinového prášku rozmíchaného v horké vodě. Já to ovšem nedělám, nám tekutější polevy nevadí. Krém nebude bez želatiny tekutý nijak extrémně. :-)

U nás se tvarohové dezerty dělají často. Mikyn chodí do posilovny a potřebuje bílkoviny, aby to mělo nějaký efekt a aby neměl hlad. Já mám bílkoviny taky ráda, protože zasytí. Naštěstí ani jeden nemáme žádnou intoleranci laktózy.

Krém navrstvíme na vychladlý korpus.
Nastrouháme trochu hořké čokolády.
Já nastrouhala taky pekanové ořechy, ale to na fotce není moc vidět.

Dort by měl být uchovávaný v ledničce nebo zakrytý na balkoně, pokud je zima. Já tentokrát dala do lednice, ale je možné, že až uvařím oběd na zítra, bude se muset přesunout. Náš balkon je spíš lodžie, takže je v zákrytu a nikam neuletí ani nespadne větrem.

Pokud by někoho víc lákal mrkváč s polevou, lze místo strouhané čokolády roupustit zhruba 50 g hořké čokolády ve vodní lázni a smíchat ji s malým kelímkem bílého jogurtu. Vznikne částečně tuhnoucí poleva. 

Takhle vypadal můj letní mrkvový dort s polevou popsanou výše. 
Posypaný je vlašskými ořechy.

Výživově je na tom natolik dobře, že si (dle své konstituce) můžete dát poměrně důstojný kousek. Žádné množství o velikosti kostičky čokolády. :-) Jako správná tabulkářka vám ukážu taky výživové hodnoty (dnes dělaného) dortu.

Finální váha dortu je 1131 gramů. 
Na tuto váhu máme energetickou hodnotu 1438 kcal.
100 g porce - takový hezký kousek - vyjde na 127 kcal.

Ještě mě dneska čeká příprava zítřejšího a úterního oběda. To plánuju udělat palačinky se slanou náplní, konkrétně z cizrny, sýru feta, zakysanky a špenátu. Možná si spolu zase někdy uděláme nějaký recept, co říkáte? Tohle je, myslím, docela dobrý adept.

Večer si zacvičím. Běhat se tady dneska nedá, protože padá sníh, a to já neriskuji. Tedy klasika pilates, u kterého se zase natrápím, jak mi to nepůjde. Začala jsem ovšem po delší pauze až koncem loňského roku, takže se není čemu divit. Až nebude sníh, chtěla bych zase víc běhat. Byli jsme se s Mikynem proběhnout na silvestra a bylo to boží, skoro jsem zapomněla, jaká záplava endorfinů vždycky přijde. Mikyn říká, že mu to neposkytuje uspokojení, neboť ten pohyb nemá smysl. Já vám ale řeknu, od kdy to říká! Od doby, co jsme si šli vyzvednout rotoped k Eithné, kdy se ti dva bavili o cyklistice a došli k tomu, že pohyb do práce a z práce je nejsmysluplější. Zdravím Eithné.  Mikyna tento jejich rozhovor velice namotivoval a rozhodl se, že kudy bude chodit, tudy bude šířit pravdu. Takže už dva a půl roku poslouchám, že mé běhání po sídlišti nemá smysl, protože nevyužívám čas efektivně - místo toho o něj přicházím. Chytrolín! Já bych do práce klidně běhala, kdybychom v práci měli sprchu. Ale smolíček. Proto svým časem pouze mrhám. 
Teď do Mikyna trochu koušu, ale samozřejmě má pravdu. On jezdí do práce na kole, a to přes celou Prahu - tedy pokud není ledovka a teplota kolem nuly. Baví ho to a vlastně si tím i zacvičí, což je super a přeju mu to, holt Pardubák - ti umí jezdit na kole dřív než chodit. Můj tchán dokonce jezdil na fakultu v Hradci na skládačce! Ale u mě toto skvělé využití času troskotá na tom, že bych se neměla kde umýt. Občas si vyslechnu poznámku typu: "Kdybys jezdila do práce na kole, nemusela by ses o víkendu mořit během!" Ale to jen ten můj chytrolín rozdává moudra, již jsem se tyto výkřiky do prázdna naučila ignorovat. I když má pravdu. 

Jak jste na tom vy? Máte rádi mrkváč? Nebo máte tip na nějaký jiný zajímavý dezert? Čtu a poslouchám!