atraktivnistrasilka: Díky moc!
Přiznám se, že jsem si chtěla z parkoviště dojet domů a konec (to není zase tak hrozná cesta a provoz tam prakticky nepocítíš), ale Mikyn mě trochu dotlačil k prodloužení jízdy, což jsem neměla dělat, neměla jsem se dát, ale stalo se. Ten okruh navíc mi nedal nic jiného než akorát stres. Včera večer jsem řídila 20 minut od babičky z Vršovic a bylo to už mnohem lepší, a vlastně už bojuji jen se šířkou a malými zrcátky, a to ještě jen proto, že jsem zhýčkaná. On vážně nebyl příliš dobrý nápad brát mě na první jízdu jednak do špičky a jednak po pracovním dni, kdy jsem byla už k večeru zničená.
Já si taky myslím, že to nakonec nějak zvládnu. Jakože, budu muset, nic jiného mi nezbývá. Jak říkáš, tu velikost auta člověk musí dostat do krve, což trvá. Já bych nejradši chtěla všechno hned, to je pak se mnou taky těžké.
Jenže ve změnách si příliš nelibuji, a tohle je skoro ode zdi ke zdi.