Diskotéka ve dvanáctce

 Aneb takhle při pátku malá veselá kulturní vložka a náhled do naší domácnosti.

Pohlodlně se usaďte. Sedíte? Tak věřte, že to dlouho nepotrvá. Playlist bytu číslo dvanáct vás roztancuje!

Za chvilku.

Před pěti lety jsme naší babičce museli pořídit kabelovku (babička bydlí s námi, říkala jsem vám to?). Rušili jsme zrovna pevnou linku, dávali pryč starý modem a při vybírání nového balíčku kolem nás babička začala divně chodit, nahlížet do katalogů a mluvit o tom, že její sestra má v Brně kabelovku, tak jestli by to čistě teoreticky šlo i u nás v Praze. Takže to bylo jasné - babička si zase jedno hezké dopoledne popovídala, zjistila, že jí tu upíráme všechny ty moderní radosti tohoto světa a chytla se tak první možné příležitosti.

Jenže už nebylo úniku. Babička zahájila ofenzivu.

Tudíž od konce roku 2011 po vzoru tety z Brna jedeme kabelovku. Respektive, babička jede. My tu dodnes jedeme na krabičku a anténu.

Babička je od té doby docela šťastná. Teda, popravdě asi moc šťastná být nemůže, když už několik let nebyla venku, ale co se týče televize, jídla, střechy nad hlavou, peněz, hodných příbuzných... :D Naše babička si prostě nemůže stěžovat!

No, jenomže tou kabelovkou jsme si na sebe ušili bič. Nejen, že nám to k ničemu není, ale ještě to přetěžuje modem. A babička začala chytat Šlágr TV.

Šťastný to člověk, který nezná Šlágr TV.

To jsem se takhle jednou vrátila ze školy. Rok 2014, to jsem ještě neměla ponětí o vlastní existenci, natož o existenci vaší. A už vůbec jsem netušila, že se o tom budu takhle někde šířit. Totiž, přesně ve chvíli, kdy jsem vyšla první dvě patra, jsem to uslyšela. A vážně hodně jsem se zastyděla. Vážně moc. Protože mi došlo, odkud to jde.
Jen bych chtěla podotknout, že bydlím ve čtvrtém poschodí. Což znamená, že ten rámus šel přes dvě patra.
A co že to vůbec bylo?

Tohle.

Jo.

Když jsem dorazila ke dveřím bytu, celá tá věc byla slyšet tak moc, až by člověk řekl, že předseda družstva na chodbu instaloval repráčky.

(Už jsem říkala, že jsem se strašně styděla? Tak moc, že jsem utekla před sousedkou, která právě vycházela z bytu?)

Což mě ovšem nepřipravilo na pohled, který se mi měl naskytnout.

Hned po tom, co jsem vpadla do bytu (vyloženě vpadla, takovou rychlostí jsem byt v životě neodemkla), běžela jsem do babiččina pokoje. Čím víc jsem se přibližovala, tím větší katastrofu jsem tušila.

Našla jsem babičku, kterak se s ovladačem v ruce nakrucuje před televizí. Byl to pravděpodobně pokus o taneček.

Jinak tohle je teda další jejich veledílo. Ráda bych ještě podotkla, že by na těch písničkách (někde daleko ode mě, potichu a tak dále) nebylo vůbec nic špatného, jen kdyby nehrály desetkrát denně.

Což je další věc.

Bydlíme ve 2+1. Babička má jeden vlastní pokoj pro sebe a já s mámou se dělíme o jeden, který máme přepažený skříní napůl. Jako nic moc, ale žiju takhle už osmnáct let, takže se to zcela evidentně vydržet dá.
Naše hlavní zázemí je tak kuchyň.
Jenže přesně naproti dveřím do kuchyně jsou dveře do babiččina pokoje. Věčně otevřené. Což znamená jediné.

Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, Šlágr TV na plný pecky. Což svého času znamenalo dvě další věci: Začaly se mi smažit mozkové buňky a u zkoušení jsem místo charakteristiky LZPS skoro odříkávala všemožné texty repertoáru Šlágru.

Ještě další příkládky písniček této babiččiny oblíbené skupiny:

Tato je extra povedená! Asi přestanu nosit ten kříž. Ehm.

Tahle u nás svého času hrála pořád.

Teď si dáme další babiččiny oblíbené kousky. Tak třeba:

Tohle je fakt perla. Svýho času jsem to ze zoufalství zpívala s nimi, kdykoli to na Šlágru hráli. Musím říct, že je to celkem super lobotomie.

Ta ženská tam tomu nasazuje korunu.

No a jednu písničku s životním moudrem:

Správní chlapi, to jsou rybáři.

Takže jak nejste rybář, tak smolíček, protože nejste správnej chlap. Vlastně nejste vůbec chlap. Prostě tak nějak jste, přežíváte, ale spíš jako eunuch, než že byste měli nějaký vyhlídky do budoucna.

Tak co, jak se vám líbí ta naše lobotomie? Babičce moc. A já už odpoledne co odpoledne ze zoufalství štěkám. Ne jako pes. Jako jelen.

PS: Najdete mě u rybníka. Poznávací znamení: Štěkám.