Je tomu již pár týdnů, co jsem si udělala registraci na Aliexpressu. Rozhodně jsem ale tehdy netušila, co tím ve svém okolí způsobím.
Já předpokládám, že valná většina z vás ví, co Aliexpress je. Ale pro úplnost článku bych to asi měla stejně napsat, že? Tedy, Aliexpress je v podstatě virtuální tržiště, kde seženete různé čínské zboží. Buďto je to zboží, které v ČR vůbec nenajdete, nebo zboží, které zde seženete za šílené ceny. Dám vám příklad - jedno ochranné sklo na můj telefon mě v ČR nejlevněji vyjde na dvě stovky a nějaký drobný k tomu, samozřejmě s poštovným, protože na kamenných prodejnách příslušenství konkrétně k typu mého telefonu moc nevedou, nebo jen dražší varianty. Na Aliexpressu mě jedno sklo vyšlo na sedmnáct korun. Podotýkám, že jsem se dívala na fotografie balení, které do hodnocení přidali uživatelé, kteří sklo už obdrželi - jedná se o jedno a to samé ochranné sklo od stejného výrobce, které mě v ČR vyšlo na tři stovky.
Právě to sklo na telefon bylo to první, co jsem tam objednala. Jednalo se o úplně směšnou sumu, takže na první, zkušební objednávku, naprosto ideální. Kdysi jsem totiž někde četla, že objednávání na Aliexpressu je složité a kdesi cosi, nakonec jsem ale zjistila, že pokud člověk trošku umí anglicky, je to úplně blbuvzdorné a v podstatě i bezpečné. Větší peripetie jsem měla paradoxně s nastavením platební karty, kde mi moje drahá matička kdysi zakázala platby přes internet, ale nakonec jsem všechno vyřešila a úspěšně dokončila svůj první nákup.
Svěřila jsem se s touto skutečností svojí kamarádce. Musela jsem prostě ventilovat, že jsem hrozně talentovaná a zvládám to, co statisíce dalších lidí! :D Do půl hodiny mi přišel odkaz na kaligrafická pera z Alíka. A protože já nejsem ta z nás dvou, která chodí na umělku, bylo mi naprosto jasné, co tím chce básník říci. Podezřívám kamarádku, že na to, až se tam registruji, čekala už dlouhou dobu jako na smilování. Teď mi visí 73 korun, ale protože mi hlídala myš, zatímco jsem se flákala na horách (těch 26 kilometrů na jeden zátah moje flákání dokazuje), jsem ochotná počkat. Až takhle hodná jsem! Protože jak mi někdo dluží keš, měním se v příšeru. :D
Takže den (nebo spíš noc) před odjezdem na chatu k dědečkovi, babičce, tatínkovi a diktátorovi jsem netrpělivě sledovala již celé tři zásilky - moje sklíčka na telefon (2), kamarádčina kaligrafická pera a takové ty cvoky na sluchátka pro mě, protože jsem zjistila, že ty, které mám a používám, už jsou pěkně jeté. Když nepočítám kamarádčiny věci, byl to nákup za dva dolary a nějaký drobný.
Protože jsem ředitelka zeměkoule, potřebuji mít o všem přehled. Takže jsem čekovala a čekovala, až jsem docílila toho, že se babička začala ptát, co to na tom telefonu pořád dělám. Probíhalo to asi nějak takhle:
Já: *čekuji, kde mám balíky*
Babička: *kouká na mě*
Já: *čekuji*
Babička: *kouká* "Co si tam pořád hraješ?"
Já: "Si nehraju, koukám, kde mám balík."
Babička: "To nemusíš kontrolovat, to ti přijde do tejdne."
Já: "To je složitější."
Babička: "Proč?"
Já: "Je to až z Číny."
Babička: *v hlavě se jí rodí na 50 % pravdivý příběh, kterým si získá pozornost celé chatové osady*
(autentický přepis)
Abych to vysvětlila - moje babička je hrozná lidová vypravěčka. V podstatě všechno, co udělám, je pro ní díky mým studijním výsledkům svaté. A protože jsem druhá z celé blízké rodiny, kdo dělá školu s maturitou (tou první je babička sama), má hned téma k hovoru. Její mozek funguje asi nějak takhle: Povídají si o tom, že mám vzteklého manžela? Nevadí, povím jim, že vnučka jela se školou do Evropského parlamentu! Hudrají, že mám uštekaného psa? To nevadí, moje vnučka měla na vysvědčení samé jedničky, musím jim to říct, to jim zavře chlebárny!
Takže asi chápete, že se všem spoluosadníkům (nebo alespoň tomu stále žijícímu zbytku) snažím vyhýbat. Dokážu si představit, co o mně babička vykládá, a cítím se o to hůř, že o rok mladší vnučka jedné sousedky tam utekla z domova, přidala se k nějaké fetpartě a přestala chodit na jeden sockoidní učňák, kam berou každého, a každý, kdo tam fakt chodí, se dokáže vyučit. Zatímco je totiž mezi sousedy tabu povídat si o ní, protože chudák holka, o mně si tam povídá každý, protože mě vnímají jako nějakou přechytralou dylču. Což je zásluha babičky, která o mně pořád něco vykládá, nechci ani domýšlet co.
Ani tentokrát babička nezklamala.
Pár hodin, doslova pár hodin po tom, co se babička o mých nákupech na Alíkovi dozvěděla, aniž by samozřejmě pořádně tušila, jak to funguje, vznikl u nás před chatou chuchvalec našich spoluosadníků. Vesnické tamtamy holt fungují spolehlivě. Povětšinou to jsou polomrtví důchodci, kteří jsou polomrtví hlavně proto, že celý život kouřili jak fabriky a sosali alkohol po litrech. To jsem si zase jednou naběhla, že jsem vyšla mezi ně ven. Muselo to být ve chvíli (a nebo těsně po tom), kdy jim babička vyprávěla o těch nákupech. A jelo to.
"Takže ty obchoduješ s Číňanama?"
"Nemůžou tě zavřít?"
"Umíš čínsky?"
"Ale sňatky z rozumu uzavírat nebudeš, že ne?"
"To obchoduješ jako na dražbě, že jo?"
"Kolik už jsi toho prodala?"
"Mají tam zbraně?"
"Nemůžou tě unést džihádisti?"
"Není nelegální spojovat se se Severní Koreou?"
"To tam máš jako Češka asi slevy, ne?"
"Nemůže ti v tom balíku pak třeba přijít bomba?"
"A píšeš si tam s nějakýma Číňanama?"
"Ty sympatizuješ s komunistama?"
"Není to trestný, ošizovat českou ekonomiku?"
Všechny výše vypsané otázky opravdu padly.
Jak se později ukázalo, babička jim vykládala něco o tom, že sleduju letadla, ve kterých jde to čínské zboží (?), že strategicky obchoduju, a jednou ze mě bude Ing., protože prostě takhle ovládám ekonomiku.
Ing.
Kvůli nakupování na Aliexpressu.
Ing.
Kvůli nakupování přes internet.
Ing.
Já.
Z něčeho, co dělá nepřeberný množství ostatních lidí.
Díky babi.
Samozřejmě jsem se to snažila uvést na pravou míru, ale babička nedokázala pochopit, že tahle forma nakupování je dneska už úplně normální, a ač někdy může být trochu složitější, není to nic, co by nezvládl průměrně inteligentní člověk.
Jak jsem se pak dozvěděla, strejda, docela úspěšný podnikatel (o kvalitě práce bych teda polemizovala, ale fakt je, že zazobanej je dost), materiál levně nakupuje na Ebay, takže odtud asi babička vzala tu svojí představu, že kvůli nakupování z Číny ze mě bude něco jako ministryně financí.
Pár dnů po incidentu se spoluosadníky, kteří si ještě dneska šuškají o tom, že kolaboruji s Kimem, si mi otec postěžoval, že prosil strejdu, svého bratra, jestli by mu neobjednal bezdrátovou nabíječku k telefonu, ale že se na něj vykašlal, vlastní bratr jako prostě, a že je teď hrozně nešťastnej, a když nebude mít tu nabíječku, tak vlastně bude žít jako socan, a on nechce žít jako socan, protože je to slušně pracující člověk, a bez té nabíječky prostě kvalita jeho života rapidně klesne. Takže jsem popadla svojí kreditku, a ač jsem skřípala zubama, protože jsem si řekla, že elektroniku tam kupovat nebudu, objednala jsem tu nabíječku, aby otec nebyl socan. A i když jsem ho varovala, že to potrvá dlouho, než přijde, celý týden za mnou chodil a ptal se, kde balíček má. A pak mi se vší vážností řekl, že bude stačit, když to dojde příští týden. To mě upřímně pobavil, protože dodací lhůty jsou kolikrát i dvouměsíční.
Pak jsem se vrátila z chaty a kamarádka už mě informovala, co bude chtít koupit jako další. Když se dozvěděla, že by(ch) ve finále musela platit clo a DPH, našla si levnější věc. A máma už se mě ptá, jestli tam mají bundy. A babička říkala něco o krytu na telefon. A táta tam viděl sluchátka (ty mu ale neobjednám).
Jak se stát otrokem, nákupčím, kolaborantem, komunistou a kriminálníkem snadno a rychle? Nakupujte na Aliexpressu!
Edit: Když jsem včera přijela z dovolené a otevřela schránku, sesypala se na mne hromada dopisů a zásilek, doslova jsem je sbírala po zemi. Valná většina nebyla pro mě, ale pak tam byla jedna obálka s těmi cvočky na sluchátka a pak výzva od pošty, ať si přijdu vyzvednout zásilku, která se do schránky nevešla. Myslela jsem si podle sledování na stránách samotného Alíka, že je to tátova nabíječka, ale byly to moje sklíčka! ♥ Takhle jsem si ověřila, že to sledování často bývá dost nepřesné, protože obě dvě zásilky, co mi došly, se podle trackovacího systému nacházejí stále kdesi v letadle. Já už toho tátu navnadila, že mu přijde nabíječka, a ono nic. :D
PS: To kdybyste si říkali, že ochranný sklíčka jsou na nic. :D
Jak je důležité míti tvrzené sklo, důkaz výše. Protože nikoli náhoda, ale moje zbrklost je blbec.
Takhle dopadlo to původní sklo, které jsem na telefonu měla od Vánoc. V podstatě až do července vydrželo jen s obyčejnými škrábanci od klíčů a naušnic - pak jsem s kamarádkou jela do Ikei, v metru nás zastavil revizor, já se ho lekla, a jak jsem lovila kartu, hodila jsem mobil rychle do tašky - přímo na kovové zapínání peněženky. Takže mi pár týdnů displej zdobil vkusný pavouček. :) Ale což, ajfon bez pavouka není ajfon.
Pod sklem byl mobil bez sebemenšího náznaku používání.