Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: Čím začneme?
Tak třeba tím, že spolužačka je nejen blbka, ale i poněkud zastydlá, protože kurňa, snad nejste ve školce, ale na střední a už by měla mít najeté jakés takés povšechné vzdělání a trochu té základní empatie a lidské slušnosti. Nemá. Holt nemá. Čůza jedna. No nic.
Pokračovat budeme tím, že už jí necháš pracovat a myslet samostatně, v maturitním roce už by to měla dávat, ne? Opovaž se jí ještě něco fotit, půjčit, opsat, lepra je známá tím, že se šíří i myšlenkou. A na blbky se z chytrejch holek přenáší rychlostí blesku
Atopák měla Mladší. Od malička. Velmi rychle jsme vysledovali, že vadí cokoliv od buráků a paprika v každém stavu, skončili jsme s aviváží, chodili s ní po doktorech, mazali mastičkama, chodili do solné jeskyně... a pak mi maminka její školkové nejlepší kamarádky dala číslo na jejího kineziologa. Že prej stačí, když k němu půjdu já, malá nemusí. Její malý to taky pomohlo. Zkrátím to - po třech mých návštěvách malý ten atopák zmizel. A není. Jen se nesmíme s Chotěm pohádat a myslet tu hádku vážně. Pak jí ten atopák zase vyletí