atraktivnistrasilka: Já si z toho nic nedělám, ale naštvala mě. Ona není blbá, a ani to není v jádru hrozný člověk, ale má se hodně ráda. Na mě to tak zpětně působí, že si asi takhle nahlas oddechla, že nemá moc fyzických, na první pohled viditelných nedostatků. Dělá to, všimla jsem si toho už dřív. Ale když tak nad tím přemýšlím, my dvě si asi nemáme moc co vyčítat. Někdy jsem na ní vysazenější kvůli tomu, jak jí všichni žerou, i když se umí chovat fakt sobecky a krutě (dělá to ze mě mrchu?), ale... to už asi bude můj osobní problém, možná mi to karma prostě vrací.
To už je zase na jinej článek. Jenom se nechci stavět do nějaké role oběti, když sama nemám čistý svědomí. Jsem si totiž skoro úplně jistá, že nemít komplexy, tenhle článek bych nikdy nenapsala, protože bych na to, co mi řekla, zapomněla.
Chudák malá. Já jako dítě měla to štěstí, že jsem měla jen jeden takový suchý flek v podkolenní jamce, těžší forma mi začala asi v jedenácti a ten nejblbější ekzém mi vyrazil někdy ve třinácti. Takže první stupeň základky jsem tomu byla ušetřena. A protože vím, jak nepříjemný to je, čím mladší dítě s ekzémem znám, tím víc je mi to líto. Je to fakt hnus. Já teď funguju hlavně díky tomu, že si to umím sesumírovat v hlavě. Ale vevnitř mně to vře, mám chuť začít kňourat a bejt protivná a sobecky vůbec nic nedělat, protože si to v podstatě každou činností zhoršuju. No a právě nevím, jak bych se chovala třeba takových sedm nebo osm let zpátky, kdy u mě to racionální uvažování nebylo ještě takové. Nebo jak bych se cejtila! Teď si dokážu aspoň vsugerovat, že to tak hrozný není, ale jsem si jistá, že třeba v deseti by byl pro mě ekzém na rukou totální konec světa, kdybych to teda měla jako teď.
Jinak vím o nějaké bio prodejně v Praze, kde prodává pán, který se koukne do očí a ví, co toho člověka trápí a odkud to jde. Údajně. Já tam nebyla. Máti mě tam tlačí, kvůli mejm kožním problémům hlavně, ale já se toho pána zatím trochu bojím.