Ha! Vánoce jsou tu. To už ani já popřít nemůžu.
Nemůžu uvěřit, že už to budou moje druhé strašilčí Vánoce. Ještě před rokem jsem tu plakala kvůli Štrasburku, dneska tady pláču kvůli řidičáku, lol. :-D Ale ne, nepláču! Rozhodla jsem se na to přestat myslet, i když tuším, že mě čeká opakování celého kurzu. No, někomu se to stává, někdo to holt bejt musí. :-D Ale dost už, přestaňme se bavit o řidičáku, protože o tom já se nechci bavit ani trochu. :-D
Jak to tedy momentálně vypadá v mém životě? Nu, je to stále stejná písnička. Pořád jsem na střední škole, pořád bydlím s babičkou v jednom bytě, pořád mám ekzém, pořád mi nejde tělocvik a pořád mám zadek jak valach. :-D Akorát jsem o jednu maturitní šerpu těžší a rapidně jsem se zhoršila ve škole (ale přísahám, že v tom je hlavně ta příšerná změna vzdělávacího plánu - nic se nedá stíhat pořádně. Plus ples).
S maturitním plesem vás asi moc otravovat nechci, protože to byl... normální ples. Mně se líbil, představení se nám povedlo (i když jsme tam měli pár bot, ale tomu se nevyhne snad žádná třída) a všichni jsme to přežili. Takže tím bych asi skončila. Až budu mít videa z vystoupení, to naše neveřejně nahraju na youtube a do zamknutého článku vám dám odkaz, abyste se podívali. Nemá to víc než 6 minut a je to nahrané od profesionála, takže předpokládám, že to jistou kvalitu mít bude.
Jo a ještě jednu věc udělám.
Ale jen proto, že mi tam jsou vidět jen oči.
Ahoj. Zase další kus Strašilky. To je radosti, co?
Zaplatila jsem za ty šaty čtyři tisíce, i když jsem je pak musela vrátit, takže se, s dovolením, vystavím.
I když tam nejsem moc vidět, tak aspoň o barvách máte přehled.
Ta sukně na tý fotce vypadá trochu jako přehoz přes gauč, co má moje babička na chatě, ale neřešme to.
Byly hezký. A barevně mi sedly. Nejen barevně.
Což už je co říct.
Takže jsem se musela vystavit. Logicky.
Tu fotku jsem fotila pro kamarádku, která chtěla mít alespoň představu, jak tam budu vypadat.
Takový blbý pohled mám proto, že to byl už asi dvacátý pokus o záběr, kde nebudu nějak divně natočená,
nebo kde to nevypadá, že mám jednu ruku navíc.
Ty šaty byly korzetový, takže to byla fakt pecka oblíkat (a pak v tom dejchat, spolužačka to utáhla víc než důkladně). Dostali jsme takovou malou šatničku v podzemí. :-D A ve finále nám bylo úplně jedno, že holky jsou polonahý a kluci se tam taky choděj oblíkat. Ještě jsme si z toho dělali legraci, protože co jiného taky dělat, že.
No. A proč o tom vůbec píšu? On totiž ten shon okolo plesu způsobil, že jsem se úplně přestala soustředit na nějaké Vánoce. Cukroví šlo mimo nás úplně, dárky taky teprve začnu kupovat (aspoň už ale vím, co komu dám), a když jsem na Retro TV zaznamenala každoroční vánočn/..., byla jsem doslova v šoku. Fun fact: George Michael umřel 25. prosince. To asi, chudák, tehdá netušil, co? Navíc všechny ty věci s dědou, ve škole děs běs... víme.
No, ale o víkendu už jsme na okno pověsili svíticího anděla, já vytáhla svíticího sněhuláčka, co byl před několika lety v katalogu za 99 korun a já ho prostě musela mít, a bylo. Začaly Vánoce. Což mi tak nějak dokládá i fakt, že na protějším paneláku se začaly množit takové ty infantilní blikací žárovky na okno, které doporučuje devět z deseti epileptiků, přičemž ten desátý už valchuje rakev. Cukroví jsme doma taky zvládli vyřešit. Máma (stále ještě) pracuje v pekárně, takže si tam z jejich těsta udělali všichni pár kousků cukroví. Každý tam přinesl nějaká svoje vykrajovátka - s mámou jsme vybraly nějaké zvonečky, komety a pejsky (jezevčíka a něco neurčitého), nějaká kolegyně pak přinesla sobíky, což bylo něco, protože já jsem na sobíky ujetá. Taky jsem jich pak dostala pár v balíčku, jako k Mikuláši. :-D
Pes :-D Vypadá trochu postiženě.
Tohle si tam ty ženský mohly dovolit vlastně jen proto, že to tam v prosinci končí. Takže je máma od prosince bez práce. Poslala si sice pár životopisů, ale zatím se jí neozvali, tak se uvidí. I když je fakt, že ten druhý posílala teprve včera nebo předevčírem, navíc je to pozice, na kterou má kvalifikaci (cukrovinkářka). Zatím bych to moc nepitvala, protože ještě není nic jistého, bůhví jak to dopadne. Ale bylo by fajn, kdyby jí to vyšlo.
Ale to sem nepatří.
Zkrátka se i přes všechny ty vánoční reklamy v televizi a vánoční písničky v rádiu musím dokola přesvědčovat, že ty Vánoce budou. Vymyslela jsem si na to docela chytrý trik.
Sněhulák jako Vánoce. Hodinky jako čas.
Vánoční čas.
:-D :-D :-D
Ehm.
Už radši mlčim.
Fakt.
No. Takže tak. Ani mi to neulehčila babička, která měla 8. prosince narozeniny a 10. prosince svátek. :-D Ona je vlastně jediný člověk, pro kterého nemám ještě vymyšlený dárek k Vánocům, ale to je chuťovka každoročně. To pořád nic nechce a nepotřebuje, ale pak si o něco řekne a nakonec u stromku nadává, že to je jako na pohřeb / žlutý a žlutá značí žárlivost / na mytí a jestli jí tím chceme říct, že se má víc mejt / ne takový, jaký to ukazovali v televizi.
Taky mě čeká zkracování dvou hodinek. Objednávala jsem si dvoje z Aliexpressu, přičemž ty první byly jen na zkoušku, jestli zvládnu skrytý prodej, a ty druhé přišly "značkové", i když "značkové" přijít vůbec neměly (to jsou ty na obrázku se sněhuláčkem). Ty první, ze skrytého prodeje, se mi líbily typově, a hlavně proto, že v ČR jsou ty nachlup stejné asi tak o čtyři stovky dražší. :-D Měly být na úzkou ruku, ale nakonec jsem změřila, že nejmenší možné zapnutí má obvod 16,5 cm, přičemž já mám obvod přes zápěstí 14 cm. Pod zápěstím 13,5 cm. Takže je to problém, protože tři centimetry jsou dost. Jenže pak mě vyděsily nějaké ženské ze skupiny o Aliexpressu, které o těch hodinkách psaly, že nejdou zkrátit (!!!), což by mě teda mrzelo, ale zkusím to u hodináře stejně.
No a ty druhé, já nevím... je mi hanba to nosit. Je na nich napsáno Pandora, což je samozřejmě značka, a ty hodinky jsou samozřejmě fejk jako když vyšije. Jsou fakt hezké a všechno, ale prostě. :-D Pandora. Pandora "Pandora". Ten ciferník je zdobený poněkud jinak, než jak to prezentoval obrázek, no teď už to řešit nebudu, odkaz záhadně zmizel. No každopádně, taky je budu muset nechat zkrátit, protože ten řemínek (nebo spíš řemen) je mi fakt neskutečně velkej. Moje ruka by se tam vešla dvakrát.
Vlastně se dost divím, že ty hodinky na Ruzyni nechytli chlupatý, oni teď dělají nájezdy na fejky z Číny.
Asi to nakonec udělám tak, že ty hodinky strčím tátovi, ať s tím k tomu hodinářovi dojde on. Oni mají dobré vztahy a jeho nepošle do háje, když mu tam přinese jeden nezkráti... tamto... řemínek, co se nedá zkrátit (:-D), a druhý řemen z něčeho, co se trošku podobá plastu, i když je to pravděpodobně nějaký zvláštní druh levného kovu ("kovu"). Už jsem to chtěla udělat minulý týden, řekla jsem si, že rovnou vezmu babičce dárek k narozeninám, ale nakonec se ukázalo, že babička den co den kromě soboty a neděle jezdí do nemocnice za dědou, takže jsem nakonec nejela. O víkendu jsem se pro změnu já musela drtit, takže snad tuhle sobotu se mi to konečně poštěstí. Čím dřív to zrealizuju, tím dřív chudáka hodináře může trefit šlak, co mu to tam otec přinesl. :-D
No. Takže tak. Tak nějak to u mě teď vypadá. Šťastné a veselé. Brzo přijde Ježíšek. Hurá třikrát hurá a tak dále a tak dále...
PS: Já nezapomněla. Vím, že Boudicca měla narozeniny (všechno nejlepší!), Julie svátek (všechno nejlepší!) a Iva taky svátek (to už je teda sakryš dávno, ale všechno nejlepší! :-D). Vím všechno, ale vždycky na to přijdu pozdě! :-D