Moje malá osobní katastrofa

Maturitka klepe na dvířka. Pomalu, leč jistě. Až teď si začínám uvědomovat, že nic nestíhám, nestačím, neumím, nezvládám,... šílený.

Je to horší, než jsem si myslela. Jako já to čekala fakt hrozný, ale ne až tak moc. Protože zatímco mi mí kamarádi z jiných škol říkali, jak ve čtvrťáku skoro nechodili do školy, že se v podstatě učili jen v maturitních předmětech a jinde dostávali úlevy, no, tak u nás to neplatí. Jakože vůbec.

Abych teda všechno uvedla na pravou míru - chodím na střední školu s veřejnosprávním zaměřením, ale já nejsem přímo ona nechvalně známá veřejnosprávní činnost, nýbrž takový podobor. Řekněme. Když jsem se bavila s jedním němčinářem na škole, co mě tedy neučí (ale byl s námi na podzimním "výletu" do Rakouska - při soukromých debatách docela sdílný, co se fungování školy týče), tak říkal, že náš obor dostal letos takovou dotaci předmětů, že je to celé srovnatelné s některými gymnázii, zejména těmi jazykovými (to jsem poznala - němčinářka chce po nás 13 známek nejmíň - a to i za to tříměsíční druhý pololetí, lololo). No jo, ale když k tomu pak ve čtvrťáku přihodíte ty odborné předměty, jako třeba účetnictví, ekonomika, veřejná správa, právo, právnická angličtina, diplomatický protokol nebo písemná a elektronická komunikace, tak mi prostě nevymluvíte, že se to nedá stíhat na sto procent. Protože nedá.

Nemyslím si o sobě tedy, že bych byla blbá. Nejsem nějaká chytrolína, to rozhodně ne, ale myslím, že uvažování mám ještě docela v pořádku. Asi jako každý normální, neblbý a průměrně chytrý člověk. To si o sobě troufnu říct. Ale teda co nám letos nasolili, to je prostě maso. :-D

Začalo to účetnictvím. Naprosto nenápadně. Profesorka nám "vysvětlila" účtování DPH, účtování na účty materiálu na různé variace, všechno jsem si to lajdácky a pro jistotu napsala do osnovy, všchno jsem to chápala, pohoda.

A pak jsme dostali test.

A v testu bylo devět účetních případů.

Z toho šest na účtování DPH s fakturami přijatými a vydanými.

Pět (tudíž stejný výsledek jako 19 z 22 lidí). Ale co, jedna pětka, žádná pětka. (- Náš češtinář, 2014)

Na vysvědčení díky špatně spočítanému průměru 2. Ne, nešla jsem si za profesorkou stěžovat, opravdu nešla, že mi průměr nevychází 2,3 ale 2,6.

Radost teda veliká, nicméně se to do maturity budu muset naučit. I s těmi fakturami, které nám profesorka nevysvětlovala. :-D Načež nám tedy bylo odpovězeno, že se máme učit i z učebnice. Tak! A máme to. :-D

Pokračovalo to veřejnou správou a probíráním a zkoušením územního plánování a stavební správy, kde jsme úspěšně všichni nabrali špatné známky. Ráda bych podotkla, že moje známky byly jedny z těch lepších, a to dvakrát za tři a dvakrát za jedna. Z toho ta jedna trojka bylo zkoušení, kdy mě profesorka vytáhla jako obětního beránka. Překvapivě. Hoďme tam Terku, která vždycky všechno umí, i když se stejně jako ostatní nestíhá učit, jasně, jasně, jasně! A to bych teda ráda na svojí obhajobu řekla, že ač jsem se na to skoro nepodívala, tak za tři.

Cywe! A ještě profesorka měla frky, jak je možný, že to neumim, když já umim vždycky všechno. Jasně vole. Jasně. Kvůli takovejm, jako seš ty, se nervuju i ze spaní.

Další v pořadí byl PEK. Písemná a elektronická komunikace. Hned v září pětka z ATF, opisu na 5 minut. 5 minut psát bez chyby nedokážu, a už vůbec to nedokážu rychlostí 200 čistejch na stoleté školní klávesnici, co dělá dvojkliky nebo nedokliky. A protože neumím číst, můj mozek má tendenci domýšlet si ještě nedočtená slova, ne jako se to běžně děje běžným lidem, ale jako se to děje lidem s mojí poruchou učení, která má tendence projevovat se obzvlášť ve stresových situacích, jakkoli jsem se to za klidu naučila kočírovat. Takže kdybych to tak řekla, za těch pět minut uděláte 5 chyb v čemkoli a už máte 5, ledaže byste psali 400 čistejch, a já teda moc takových lidí neznám. Pak si to stačilo pokazit jednou písemností, ze které jsem dostala za tři, a pak to v klidu mohly být dvě jedničky, ale prostě je z toho výsledná trojka. Sbohem vyznamenání. Navíc to nebude jediná trojka, další je z příšernosti zvané diplomatický protokol, kde jsme celé první pololetí probírali nějaké listiny co mě ale vůbec nezajímají a už vůbec se nešly v záplavě dalšího učit, takže fakt můžu být v klidu.

Připadám si jako opravdový debil. Korunu tomu dali spolužáci, co na mě čuměli jako na blbce, když mi učitel říkal, že mi dává trojku na vysvědčení. Nevím, jestli po vás někdo někdy takový pohled vrhal - snad ne - ale takový to hele ona má blbou známku z tohohle předmětu, jako wtf, je blbá nebo co...? A ne, můj dojem to nebyl, ona dobračka spolužačka se mě pak přišla ptát, jak z tohohle jakomůžu mít trojku. Nikdy předtím jsem neměla takovou chuť někomu něco fyzicky udělat. Nikdy.

A dneska přišlo na řadu to úplně nejlepší, a to právo. Včera si to třídní nakráčela do třídy, že se bude maturitně zkoušet. Že nám to určitě říkala minulý týden. No, neříkala. Maturitní zkoušení není nic jiného, než že si nějaký odvážlivec vylosuje číslo, dostane 15 minut na přípravu, a pak 15 mluví - jako u maturity. Včera teda odvážlivec šel, protože profesorka slibovala, že tenhle týden bude zkoušet prvních šest otázek, což je nějaká Ústava, LZPS, a pak rodinné právo rozkouskované na náhradní rodinnou péči, vyživovací povinnosti, uzavírání manželství a rodičovskou zodpovědnost. Dohromady třeba tak 30 A4 stran. Tak jsem to pojala sportovně, a zatímco kamarádka včera obstojně odříkala uzavírání manželství, já jsem dnes celkem obstojně měla odříkat trestní řízení.

Ano. Trestní řízení. Otázka číslo 20.

:-)

Nešla jsem dobrovolně, vypadalo to asi takto: Včera odpoledne a večer jsem se biflovala těch prvních 6 otázek, které jsem se, myslím, naučila celkem dobře. Ale ne tak dobře, abych se sebevědomě přihlásila. Já totiž měla takové blbé tušení, že dneska půjdu. Vy se asi smějete, ale já to tak prostě mívám. Tak abych jako kdyžtak nebyla za krávu, že.
Dnes na hodině práva se profesorka ptala, zda máme dobrovolníka. Ticho po pěšině.

"Tak třeba Terezka..."

Jasně, třeba Terezka. Jak jinak to taky mohlo dopadnout. Jak jinak to do háje mohlo dopadnout. Že. A v duchu jsem byla hrozně sprostá. Protože jsem měla vztek. Jak každý předpokládá, že všechno umím.

20. Wtf, jaká 20?! Já chci svojí LZPS! Já chci svojí rodinku!

Trestní řízení jsme psali v říjnu, a od té doby jsem se na to ani nepodívala. A ani jsem se to neučila tak do hloubky, prostě jenom na test.

No.

Tak mi dala papír na přípravu - tedy musela, já žádný neměla. To víš že jo, mě vyvoláš abys mě obětovala a ještě chceš, abych si brala vlastní papír. Položila přede mě dva strohé body/podotázky ve znění "subjekty TŘ" a "fáze TŘ", pročež jsem měla děsného vzteka, jak by Péťa Bajza (kterého jsem do noci a ještě ráno louskala, aby češtinář řekl, že píšem až za týden) pravil. Na té "přípravě" jsem začala být hrozně hysterická, tedy ve skrytu duše, neboť jsem si nemohla na nic vzpomenout, jen velice trhaně, a zároveň jsem nechtěla nakusovat něco, kde bych si pak hlouběji nebyla jistá. Měla jsem toho takhle (rozuměj asi po celých mých 167,5 cm), příprava zůstala z poloviny nepopsaná. Chtělo se mi plakat. Tentokrát naprosto bez nadsázky. :-)
No a pak byla příprava u konce. Profesorka se mě nějak ptala, já jsem nějak odpovídala, nějak jsem vzpomínala a pár věcí jsem nevěděla, něco jsem dolovala ze své neexistující fotografické paměti. A pak mi řekla, že mám jedničku a přesně takhle to má vypadat, a já na to konto vypadala asi nějak takhle. Teď si zase všichni budou myslet, že furt všecko umim.

A to jsem si ani nepostěžovala, jak profesorka na ZSV před dvěma týdny přišla do třídy, že příští hodinu (tzn. další den) budeme psát, a to z látky, ze které jsme měli vypracovat domácí práci. Kterou nám, jakož i jí nakopírované materiály (které jsme museli odevzdat i s těmi pracemi), nedala zpátky. Vtip je v tom, že jiné prameny jsme neměli, a co bylo v těch pracích jsme si vzhledem k tomu, že jsme je odevzdávali před Vánoci, příliš nepamatovali. Nebo takhle - ona je rozdala zpět, ale jen někomu. A hádejte, v jaké té skupině jsem byla já. :-) No co, jedna pětka, žádná pětka. A taky to tak dopadlo :-) Já měla snahu něco se učit, ale ono se to z vyfocených papírů od spolužáků dělá dost blbě, ještě když nemáte k dispozici ty otázky. Prostě hrůza.
Ale minulý týden jsem to opravila, snad aspoň na tu dvojku. Ideální pes mi to zachránil.

A posledního vzteka, aspoň co si pamatuji, jsem měla na češtině, protože mi vyšel průměr 1,7, takže mi dal 2. Zatímco 2 dával i lidem s průměrem 2,5. A kvičel, že to je hrozně nespravedlivý a já bych měla dostat jedničku, protože to vlastně jednička je. Ale stejně mi tu dvojku napsal. I když moje dvojka a Alenina dvojka je prostě rozdíl, a sakryš jak jsem si mohla dovolit mít ze vstupního testu trojku, když ostatní, no jo, co měli taháky (takže tak 3/4 třídy), z toho dostali jedničku.

Řekněte mi, proč jsem takovej debil, co neumí u písemek podvádět. Řekněte mi to někdo. Pak tu kvičím, že mám špatný vysvědčení, ačkoli před ostatníma se snažím tvářit, že je mi to jedno (není).

Proč. Chjo. Já si chci nabalit nějakýho horala a odstěhovat se s ním do hor, a tam bych pásla ovečky a chovala slepičky a měla bych se dobře.