Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

hroznetajne: Já si myslím, že se to může celé zlepšit, když potkáš někoho, kdo se bude chovat normálně . Prostě nějakého fajn kluka. I třeba jenom jako kámoše. Protože je prostě snadný je házet do jednoho pytle. Stejně jako holky. Může se stát, že má někdo matku, která mu moc lásky nedává a pak potká nějaké slepice a najednou jsou všechny ženy totální kravky a nemá cenu se s nimi bavit. A přitom to není pravda . Já se kolikrát radši bavím s klukama, protože neřeší holčičí kraviny. Ale čistě klučičí společnost mě děsí. Většinou si mezi nimi musím najít nějakého jedince, se kterým si mám o čem povídat a smějeme se stejným věcem. Ale to platí vlastně i pro holky.

Tomu blbečkovi, co na tebe byl zlej, se to vrátí, neboj se. Upřímně se divím té spolužačce, že mu byla nakloněná, když viděla, jak hnusně se choval k jiné holce. Před takovým bych dala hned ruce pryč. To, že se takhle nechoval k ní neznamená, že to někdy nezačne dělat.

Na blogu mám taky jeden článek celý o tom, jak mi jeden spolužák řekl, že jsem hloupá a mě to strašně ranilo. Nejhorší na tom je, že ten vůl to minutu poté, co to řekl, zapomněl, ale já ses tím užírala dva roky. Úplně zbytečně. Každého se dotkne něco jiného, někdo to neřeší, jiný to v sobě může živit až do konce života. Zkus to prostě hodit za hlavu. Mě tohle naučil jeden spolužák, který nadával snad úplně všem. Jeho humor byl na urážení jiných prostě založený. Smála jsem se, dokud se to netýkalo mě. Když se někdy smál mě, urážela jsem se, ale pak jsem se do něj taky párkrát strefila a to už neunesl. Tihle lidé jsou vlastně slaboši . Taky jsem si dřív myslela, že když nebudu hrubá, tak na mě taky nikdy nikdo nebude zlý. Ale to bohužel není pravda. Někteří jednají po zlém a na jiných si mastí ego. Ber to tak, že tohle dělají většinou ty největší chudáci. Ten, kdo se potřebuje blýsknout před jinými tak, že jiného ponižuje, je největší nula.

A s tím klukem, kterého se bojíš potkat, nejsi v tom sama. Já mám třeba takovou malou sociální fobii potkat snad kohokoliv . Takže tvé schovávání chápu, taky to občas udělám . Ale pak se v duchu profackuju. Protože mám úplně stejný právo jít po tom chodníku jako oni a to, že toho člověka potkám a pozdravím, mě vlastně nijak nezabije. Jo a on je kluk, měl by pozdravit první!!! A jestli nezdraví, je to vůl. Já takhle potkávám jednoho kluka z tábora, který do mě byl příšerně zamilovaný. Dokonce jsem vedle něj seděla hodinu v autobuse a on neřekl ani slovo!!!