Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Neříkám, že všichni kluci nebo chlapi co jsem kdy potkala byli blbci, to bych si nedovolila. Ale prostě jsem za devatenáct let nasbírala určitý předsudky, na což pyšná nejsem, ve spojení s blbým kolektivem je to vyloženě voda na můj mlýn. Ale pracuju na sobě. Teda, snažím se. Jen okolí mi to zrovna poslední dobou moc neulehčuje.

Ten blbeček, co se choval jako blbeček, už je mi úplně ukradenej. Myslím, že mě v konečném důsledku víc mrzela ta kamarádka, ale beru to tak, že ona taková prostě je, má ráda tuhle pozornost. Myslím, že jí to pak přišlo blbý, proto za mnou šla, ale neměla jsem na to náladu. Spolužák, ten mě buď načal a nebo dorazil, jedno z toho. Ale je mi to jedno, stejně si na něj po maturitě ani nevzpomenu. Zrovna tohle nebylo nic, co bych nečekala, že se eventuálně stane, když jsem chvilku pozorovala to jeho chování vůči spolužačce.
Ale víš co se mi zdá? Že když holce něco poví kluk (a můžou se nemít rádi jak chtějí), je to vždycky horší. Nevím, jak to v tomhle mají chlapi, ale co tak poslouchám, ty „životní újmy“ mají holky hodně často z toho, že jim něco řekl nějaký chlap. Ostatně, i já mám takovou jednu malou „životní újmu“.

Jo, bydlení v paneláku má jednu úžasnou výhodu: Procvičíš se v běhu do schodů (a nebo ze schodů). Protože potkávat sousedy je e-e. Takovou sociální fobii mám taky, znám to velice dobře, ať už jde o nějakého souseda, spolužáka a nebo i vlastní babičku.
S tím klukem je to takové rozpačité no, já myslím, že on o mně chudák taky asi slýchá, a teď asi o tom, jak jsem nezvládla během půl roku udělat autoškolu a propadnul mi kurz (nechala jsem toho ale sama, psychicky jsem nedávala zkoušky a u té poslední jsem omdlela za volantem, když jsem čekala na zelenou, ne, nedělám si legraci ), to se spíš hanbou propadnu já, potkat ho. Jeho babička je děsná drbna a už si o tom povídá celej barák, takže si nedělám iluze, že on to neví. A taky je mi strašně trapně po tom, co jsme spolu před třinácti lety prožili u nich v obýváku! Snad si to nepamatuje.
Jó to jsou ty táborové známosti všeho druhu, au au au. Já mám to samé s klukem z praxí, na kterých jsme se potkali v prváku, zamilovaný do mě teda nebyl (doufám), ale po tom, co mi jednou neodpověděl na pozdrav, na něj kašlu.