Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Poslední výkřik Strašilky
Komentáře k článku: Poslední výkřik Strašilky
iva: Teď budeš mít měsíc nervy v hajzlu a pak budeš mít maturitu. To je slušnej kšeft 
Strašilčátko moje milý, obě víme, že to zvládneš. Ty nervy jsou děs, ještě si to pamatuju 
Ale co už, štěstí přeje připraveným a to ty jsi! A my budeme, samozřejmě, s holkama držet palce 
atraktivnistrasilka: Děkuju.
Ale já si na 100 % jistá nejsem, že to zvládnu. Obyčejně si věřím, že to nějak půjde, nějak - ale teď si absolutně netroufám odhadovat. Takovejch lidí už pohořelo na účetnictví, že se o tom skoro zakazuje mluvit. A ne, že bych se divila.
No, ale nějak to dopadnout musí. A jak, to se teprv uvidí.
Někdo mi říkal, že den (večer) před maturitou nemá nejmenší význam do sebe cokoli dalšího lejt, maximálně jednou zopakovat. Takže to zítra vidím na nějakou prokrastinaci v rámci zachování zbytků psychickýho zdraví.
iva: Na maturitě je nejdůležitější si nařídit správně budík
Strašilče, když bude nejhůř, říkej si: "Maturita v září - maturita na jistotu!"
atraktivnistrasilka: Šmankote, to nemůžu. Tímhle tempem bych do pracovního procesu nastoupila někdy v pětatřiceti. 
A já chci co nejdřív. Když neudělám maturitu teď, nevezmou mě na školu, a to teda ne.
iva: No tak vidíš
Ono to půjde, klid. Zítra to chce trochu té prokrastinace, pustit si do oušek Sázavo, Sázavu a bude dobře
eithne: Uf, vzpomínám si, jak jsem psala podobné články během bakalářského studia. Úplně si vzpomínám na ty tekoucí nervy a hlavu v háji... a jsem s tebou. Držím palce! Naprosto věřím tomu, že to zvládneš. Obzvlášť když jsou tvoji profesoři při vás 
Hlavu vzhůru!
atraktivnistrasilka: Máma mě straší, že tímhle tempem ze mě ve třiceti bude hotová stařena. Asi má pravdu.
Dík, snad to půjde. Stojí při nás jak kdo, ale to je asi všude. Kdyby se to udělat nedalo, tak tu maturitu nemá nikdo.
zlomenymec: 
To zní docela děsivě.
Ale možná tě uklidním tím, že já jsem si byl na 100% jistý, že to prostě nemůžu udělat.
No a nakonec to bylo fakt v pohodě Ale je jasný, že teď ti to tak nepřijde. Já tyhle řeči typu "To dáš!" nikdy neměl rád. Takže ti prostě budu držet palce
atraktivnistrasilka: Díky. Nicméně, jak víme, nemůžem to úplně paušalizovat. Udělalo to xy lidí přede mnou, což ale nezaručuje, že to udělám i já. V rámci statistiky to sice moje šance zvyšuje, ale jinak, eh... Když zazmatkuju, můžu se těšit na září.
myfantasyworld: Vzpomínám si na svou maturitu, pro mě bylo jednodušší na pc podvojné účetnictví, které jsem měla více v hlavě, než jednoduché a dostala jsem zrovna to jednoduché.
Jinak jsem si říkala, že když to neudělám, zopakuji si to v září, že se nic nestane, takže s touhle myšlenkou jsem šla k maturitám a nějak mi to pomohlo na to, abych nervózní nebyla a to já jsem nervózní i u doktora, na pohovorech, všude, tady to bylo divný. A nakonec jsme to ani opakovat nemusela. 
Budu na tebe myslet a držet ti palce.
atraktivnistrasilka: My se ani jednoduché účetnictví neučíme. Dívala jsem se na to a moudrá z toho nejsem. Zlaté moje podvojné, i když je možné, že kdybych se do toho začetla, tak to jednoduché bude opravdu jednoduché. I když asi můžu být ráda, pro většinu z nás je to účetnictví náročné z toho titulu, že se ho učíme jen dva roky a máme dvě hodiny týdně. 
Moc nedáme ani teorii, a jsem přesvědčená, že kdybychom se jí měli čas naučit trochu více, tak ten princip chápeme daleko lépe. Dneska jsem se spolužákem něco počítala ve škole, a on až z mého polopatického vysvětlování toho, co je vlastně v praxi manko a jak se musí řešit, pochopil, jak se to vlastně má účtovat. Protože ono je to ve finále strašně logické, jenom trochu pochopit tu situaci a znát ty účty, pak to jde daleko lépe. Jenže na takové věci my ve škole vůbec nemáme prostor, jeden by se z toho... 
Nicméně děkuji, nějak to dopadne.
tlapka: Úplně se mi vybavila moje... no, maturita až tak ne, tam jsem byla kupodivu poměrně v klidu, ale zkoušky a všechny státnice. Ty poslední dny do zkoušek byly vždycky nejhorší, většinou jsem v duchu ječela "Mně je to fuk, klidně mě vyrazte, jen ať už to je ku*va za mnou!". Ale zato u samotné zkoušky už jsem pak byla relativně v pohodě, protože vysvobození bylo blízko a hlavně, tam už není prostor pro nervy. Není čas a je to tak dobře.
Moc ti držím palce, ať ti to vyjde, jak si přeješ. I jako laik vím, že změna jména je fakt mazec, stačilo mi to absolvovat svého času a kolik papírování s tím bylo...
atraktivnistrasilka: No, já jsem taky byla nakonec překvapivě v klidu. To mě vykolejilo snad víc, než samotná maturita. Projevilo se to ale naštěstí až ke konci... blažený pocit u mě trval snad dvě minuty, a to ještě z toho, že mi vyšlo účetnictví. Že jsem "prakticky odmaturovala" mi pořád ještě nějak nedochází.
Jinak musím říct, že to rozhodnutí bylo fakt osudový. A zase to byla ženská, kterou si chlap nevzal a musela si změnit jméno... Ale jak jsem to tak psala, uvědomila jsem si, že tam je fakt docela dost úkonů mezi podáním žádosti, zahájením řízení a konečným rozhodnutím... Nejsem si moc jistá, že by mi to v uvedeném případě (žena si mění jméno na jméno svého přítele, protože nezletilý syn jde do první třídy a ona se nechce odlišovat) stálo za to.
