Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Já si myslím, že ne každý je na to vzdělávání jako takové (tzn. ten systém) stavěný. A nemusí bejt nutně blbej, když to řeknu tak lidově. Mě baví naše třídní, která se nám snaží vetlouct do hlavy, jak budou naše roky na VŠ (v mém případě VOŠ) těmi nejlepšími našeho života... No já nevim. Já se daleko víc těším na to, až budu mít v ruce nějaké osvědčení o vzdělání, práci a haranta a povedu obyčejný, avšak obdivuhodný život. Fakt. Za toho haranta tam možná může to jaro, ale jinak je to moje životní přesvědčení už od základky.
Fakticky? Na základce jsem za úvahy byla pořád chválená, a když jsme si pak na SŠ zkoušeli slohovky nanečisto, i s výběrem témat, tak jsem vždycky, ale fakt vždycky šla do úvahy. Profesor mi i před maturitou řekl, že si jí mám vybrat, pokud bude rozumné téma, protože mám (prý) dobré myšlenkové pochody a umím je hodit na papír. Samozřejmě je to jiné, když píšu blog (to se tolik nesnažím a neprobírám závažná společenská témata), ale jsem zvyklá psát co si myslím a vysvětlovat proč. V záloze jsem měla vyprávění, protože jsem trochu doufala, že to bude nějaké všední téma, příběh s detektivními prvky, kdy jsem přišla domů a moje kočka nikde... To bych zkoumala otisknuté tlapky v čerstvém betonu a tak. Ale příběh o pirátech si bohužel nevymyslím. Moje děti budou hrozný chudinky, budou s maminkou probírat trestní odpovědnost mladistvých a číst si spolu budeme Komenského. Jsem asi sucharka (), ale je to tak. (Snad budou mít aspoň normálního tatínka. Jinak teda budou mít houby dětství.)
Mně je hrozně líto, že já právě neumím psát takové ty fantastické nebo dobrodružné příběhy. To jsem naposledy někdy na základce... a dopadlo to teda hrozně. Mou hlavní postavou byl Ólafur Kristjan Helgasson, udělala jsem z toho chudáka hroznýho mamánka a nekňubu. Když jsem tak měla psát o dobrodružné výpravě na ostrov, tak jsem z toho udělala komedii s hledáním červených brouků (Ólafur je ekolog a zkoumá vše, co je přírodní). Dostala jsem jediničku, a obávám se, že nebýt tam ten komediální prvek, dopadlo to daleko hůř, protože celé to dobrodružství se točilo kolem toho, že místo toho, aby výpravě přinesl nějaké jídlo, přinesl ty pavouky a chtěl jednoho mamince poslat poštou. Přiznám se, že jsem Ólafura měla tak trochu v záloze pro případ, že by se mi do slohovky hodil. Jenže bohužel nehodil. Chtěla bych ho ještě někdy využít. Troufám si říct, že Ólafur je můj nejlepší literární počin.
Prohlídka - taky doufám. Akorát jestli ho napadne brát mi krev, tak asi ani omylem, protože v 10 ráno mu tam nalačno opravdu strašit nebudu. A snad mě nebude nutit se moc svlíkat.