Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Jak jsem nezemřela
Komentáře k článku: Jak jsem nezemřela
hroznetajne: No parádička!!! Takže já nás objednám na plazmu, ok? 
Jsi holka statečná! 
atraktivnistrasilka: Plazmu bych nedala. Ani co se týče zvládnutí (tlustá jehla, moc dlouho, taková frajerka nejsem), ani co se týče poskytnutí. Klobouk dolů přede všema, co darují, ale plazmu není úplně dobrý dlouhodobě darovat, a já bych to asi neudělala ani jednou. 
(A vůbec, co my víme, třeba mám tu rakovinu ve 3. stádiu. 
)
No nejstatečnější. To už bych spíš poplácala po rameni tu paní přede mnou, té mi bylo nefalšovaně líto.
hroznetajne: No sakra... A já nás už nahlásila. A řekla jsem, že s sebou vezmu jednu hodně statečnou, která dává hektolitry krev bez mrknutí oka 
.
myfantasyworld: Vidíš, jak jsi to nádherně zvládla. 
Hlavně to vypadá na super přístup těch sester, což je pak znát.
Já na odběry jeden čas chodila často, jelikož jsem pořád měla nějaké problémy a musím říct, že jak mi dříve odebírání krve nevadilo, po tom častém odebírání už se mi na další nechtělo. Ale měla jsem štěstí, že mi vždy odebrali krev dobře. Ehm jednu ampulku, jo to už jsem dlouho nezažila, jednou jsem měla asi 5, myslím, že to bylo moje max.
atraktivnistrasilka: Jo jo, sestra byla milá. Já se hrozně modlila, ať je tam tahle, protože tam má ještě jednu, a ta mi trochu nesedla. Ale dobrý.
Pro mě je opravdu každý doktor za trest. A představa, že se asi ještě nějakému tomu odběru nevyhnu, mě taky zrovna netankuje... A upřímně si myslím, že moje mamča ví o tomhle velký kulový (), protože ten odběr i se třema ampulkama trvá fakt chviličku, já bych za dnešek odhadem řekla maximálně dvě, víc ne. Kdyby mi neřekla, že to budou tři ampule, tak to nepoznám.
Po pěti ampulkách by mě asi šlehlo. To už určitě.
iva: Ty jsi sen lékařského personálu. Milá, klidná, připravená spolupracující 
Dřív jsem se injekcí bála, ale abych měla děti, musela jsem absolvovat tolik odběrů a tolik aplikací, že mi stačilo zahlédnout bílý plášť a shrnovala jsem rukáv
Jo a já to tam samozřejmě slyšela. Okamžitě 
atraktivnistrasilka: Jo, to já jsem, milá, klidná, připravená spolupracující. Navenek. Vnitřně jsem hysterka.
Já jsem zrovna asi předevčírem říkala mámě, že se děsím mít děti jen a čistě z toho důvodu, že budu muset bejt těhotná (= furt nějací doktoři) a pak to porodit (nemyslitelné). NEDEJBOŽE, aby to nešlo. Protože to by pak bylo ještě víc doktorů a to bych se asi zvencla. Já vím, že si člověk asi trochu zvykne, ale já určitě vím, že to není můj případ. Už jsem se za těch 19 let stihla tak trochu poznat. A asi je divný, že nad tím přemýšlím teď, v 19, ještě furt bez školy, na klášter zralá (!!!), ale děsí mě to prostě už teď, asi zčásti proto, že hormony oblbnout nedokážu, že jo.
A ano, věřím, že fyzioterapeut by s mými hormony tedy rozhodně problém neměl. 
Čuně.
iva: Fyzioterapeut očividně řeší jen to fýzis a na psýché kašle
Jsou věci, o kterých je celkem zbytečný předem přemejšlet. Na děti to platí dvojnásob. Hodit do vody a plavat. To je jedinej možnej přístup
boudicca: Jéé, to je tak boží a roztomilý myš! Awwwh. 
Já chodím na odběry tak často, že k obvoďačce chodím už automaticky brzy ráno a nalačno, abych si nemusela cestu následující den zopakovat.
atraktivnistrasilka: No jo, to je takovej můj místní model, sen všech myších holek, ideální alfa samec do chovu... No, on jeho tatínek je nejkrásnější myšák z chovu té stanice, která už bohužel končí. 
Zdědil po něm zbarvení a kukuč, maminka byla (nebo je) taky krásná, a co jsem tak koukala, Hugo je taky z těch pěknějších z vrhu. Na to, že jsem si ho vybrala jako malou holou zkroucenou žížalu bez náznaku očí...
Mně taky málem brali krev na prohlídce, ale naštěstí jsem se před tím najedla, tak mi nic brát nemohli. Vůbec jsem totiž nepila, takže by to byl asi masakr.
atraktivnistrasilka: Takovej můj malej blbec to je. Tohle mu ani nesmím říct, jak ho tu obdivujete, nebo mu (a mně taky) stoupne ego.
tlapka: Mě fascinuje, kolik je tady na píše.cz lidí, kteří se odběrům tak dlouho a tak úspěšně vyhýbají. Jak to hergot děláte? Já dřív mohla trpět a odporovat jak jsem chtěla, ale když doktorka zavelela k odběru, tak mi tu krev prostě vzali.
Dobrá sestra je půlka úspěchu a tys dodala tu druhou.
atraktivnistrasilka: Já jsem chodila vždycky, když mě doktorka poslala - z čehož vyplývá, že mě neposílala skoro vůbec. Tak jsem byla trochu nervní, ono půl desetiletí po posledním odběru... Nevím tedy, jak ostatní, ale já jsem odběr neodmítla nikdy, i když bych nejradši...
No jo, já jsem snem každého zdravotníka. Hysterčím jen vnitřně.
rebarbora: No tak hlavně, že odběr nakonec dobře dopadl Já to jako malá taky docela nesnášela, pak jsem dlouho na žádném odběru nebyla, až ve třeťáku na střední, kdy jsem chytla mononukleózu a běhala jsem na odběry skoro každý měsíc (později teda méně často) následujících několik let, a že to byly Odběry – zpravidla 6-7 ampulí Zkrátka člověk se zocelí 
Ale tyhle tvoje teorie o tom, jestli pít či nepít, jsem nikdy neslyšela, já jen vím, že musím vždycky přijít nalačno a jinak nic neřeším Ani zásoby cukru či pitiva s sebou nenosím, resp. mě to nikdy nenapadlo Jen tu náplast bych nesnesla, třebaže s roztomilými veverkami 
atraktivnistrasilka: No já taky nějak nevim, kde máma vzala tu jednu ampuli. Jestli ono to nebude tím, že ona se na ten odběr prostě nekouká, takže jí to přijde jako jedna ampule a jsou to třeba tři. Kdyby mi ta sestra neřekla, kolik toho bude, tak si taky myslím, že šlo tak o jednu, maximálně dvě.
Vzpomněla jsem si před tím odběrem na kamarádku, která byla kdysi v dětství na jednom odběru a museli jí napichovat žíly všude možně, protože málo pila a nic neteklo. Tak od té doby mám nějak zažité, že bych si to měla hlídat.
Já bych naopak nesnesla být po odběru bez náplasti, bylo by mi to takové nepříjemné a bála bych se, že to začne téct bez jakékoli "záchrany", což už se mi právě jednou stalo.
rebarbora: A ten myšák je fakt tvůj? Myslela jsem si, že je to jedna z těch reklamních fotek z googlu nebo tak a úplně mi nedocházely ty tvé poznámky k tomu
Roztomilý klučina, má krásně široká ouška
atraktivnistrasilka: Hugo Mafia Mouse, tak zní jeho celé jméno. Je můj, a dokonce i to auto je moje. To je asi velká pochvala pro kamarádku, která to fotila. Bude ráda, že si někdo myslel, že je to reklama.
(A ouška mám na něm taky hodně ráda. Když byl malý, tak jsem si myslela, že z nich vyroste, ale má je pořád. )