atraktivnistrasilka: Jů, děkuji za rady. A máš asi pravdu. Osobně tak nějak podvědomě tuším, do čeho bych se měla oblékat, abych zdůraznila přednosti a naopak zakryla nedostatky, ale chybí mi k tomu kapacita. Co se týče prostoru doma (bydlím v dost provizorních podmínkách), tak ale i peněz a času někde lítat, ale to je všechno zatím momentální stav. Na ten svůj styl, respektive ponětí o tom, co mi sedí, si začínám přicházet vlastně až teď. Moje maminka se vždycky oblékala hlavně prakticky, na vzhled příliš nehleděla, což taky začíná poznávat až teď, když je jí 40+. A mě samozřejmě neoblékala jinak, nekupovala mi žádné vyloženě hezké oblečení, a když už, tak ho schovala "na sváteční příležitost". A nikdy jsem to pak neměla na sobě. A najednou bum, bylo mi 14, a uvědomila jsem si, že do školy chodím v otřesných šusťákových kalhotách.
Dneska na to vzpomínám spíš s úsměvem (vždycky jsem hrozně záviděla spolužačkám, že jejich mamky jsou schopné vybrat jim lichotivé oblečení, zatímco moje maminka mi skoro ke všemu kupovala oblečení jako na horskou výpravu
), ale jsem si jistá, že absence vkusu mojí maminky ovlivnila i mne a ovlivňuje mne ještě teď. Což nemyslím nijak špatně proti ní! Každý se s tím prostě nerodíme. Ani já ten cit nemám nijak závratný. Ale alespoň ten náznak tam je, no.
Tebou zmiňované Modní peklo mi svého času pomáhalo hodně, konkrétně i tenhle článek, ale stejně se mi spousta těch střihů nelíbí, a to ani na mně. Což je těžké, když má člověk omezené možnosti, že. Ale je aspoň fajn mít teoretickou představu, než budu schopná se realizovat.
Jinak nohy mám, troufnu si říct, taky hezký. Nebojím se vůbec kratších sukní. Když už teda aspoň něco je na mně hezkýho, tak...
S pasem je to teď trochu horší, ale to jsem si zavinila sama (mívala jsem přes něj hezkých 65, teď mám 70-71). Hádám teda, že ten půjde dolů hodně rychle, no kéž by to šlo takhle lehce i níž. Co naplat.