Sebetrýznění je klíč aneb kdyžak budu za debila

Před maturitou mi ruplo v makovici, jinak si to nedokážu vysvětlit. Možná za to může momentální permanentní stres, ze kterého se snažím alespoň nějak uniknout, možná jsem se jen v posledních týdnech příliš často dívala do zrcadla, každopádně jsem tak nějak uznala, že bych se sebou měla začít něco dělat.

Mluvím samozřejmě o postavě.

Hned zkraje musím podotknout, že jestli tohle číst nechcete, tak opravdu nemusíte. Je to víc pro mě než pro vás, abych se tak jako měla k čemu vrátit, až si budu rekapitulovat, a podobně. Je to vyloženě takovej menší lynč mě samotné. Za svojí prdel, za kterou by se ani valach nemusel stydět, si totiž můžu sama. :-D Takže jestli máte na práci něco lepšího, užitečnějšího, běžte dělat raději to.

No a pro ty, kteří se teda v životě musí hodně nudit, je tu ta moje storka o tom, jak jsem se na sebe naštvala a co teď s tím teda dělám.

Sestřička u doktora mi v pondělí řekla, že pokud by mi v krvi našli něco špatného, doktor by volal, protože si to hlídá. Nikdo mi nevolal, takže to vidím tak, že jim zítra napíšu mail, abych si to radši ověřila, ale celkově to jejich neozvání se beru jako znamení, že zatím tak rychle neumírám. Mám za sebou i EKG a saturaci, a protože mi nikdo nic neřekl, beru to tak, že jsem v pohodě a můžu se dát do fyzické aktivity bez většího omezení. Je fakt, že jsem měla trochu strach ze štítný žlázy - mám onemocnění v rodině a sama jsem s ní chodila na vyšetření. Kdybych s ní něco měla, tak bych byla asi nahraná, ale takhle jsem klidná. Musím sice být opatrná na achilovky (takže pořád protahovat - mám je špatný kvůli tomu, že mám plochou klenbu), kyčle (neskákat po příliš tvrdým - cvičení doma bez bot, případně bez podložky je nemyslitelné) a zápěstí (mojí ruku jste viděli a něco jsem vám o ní napsala, takže můj problém tušíte - nesmím provádět stojky a udělat víc než 5 kliků, protože pak mi v zápěstí začne příšerně křupat a bolí to), ale když na tohle všechno dávám pozor a nejdu za hranice "zdravé" bolesti, je to dobrý.

No a řekla jsem si, že když o tom napíšu takhle na blog, bude to asi nejlepší. Ne proto, abyste vy mohli číst o tom, jak se trýzním (:-D), ale zkrátka proto, abych měla motivaci. Když totiž takhle "veřejně" napíšu, o co mi jde a na co se chystám, budu mít pak špatný pocit, když s tím seknu (kvůli lenosti - jak by mi něco znemožnilo zdraví, nešla bych přes to). Budu si připadat blbě a trapně. A věřte mi - tohle by vám potvrdila moje matka - já se cítím trapně i kvůli absolutním blbostem. Takže tohle je pro mě motivátor.

Nerada bych, abyste si o mně mysleli, že mám nadváhu. To si nemyslete, protože to není pravda. Fotku vám sem opravdu dávat nebudu, míry taky ne (ne proto, že bych se styděla, ale proto, že se neměřím, všechno odvozuji podle oblečení), musí vám stačit to, co sem o sobě napíšu.

Ještě včera jsem žila v domnění, že měřím takových 168 centimetrů, minimálně 167,5. Ale byla to jen moje představa a byla mylná.

:-D Dneska jsem si stoupla k futru, abych zjistila, že už čtyři roky se dostanu na tu samou čáru. Z nějakého důvodu jsem byla přesvědčená o tom, že ta čára je 167,7 (:-D) centimerů vysoko. Omyl. Ta čára je vysoko 167 centimetrů! Rovnejch! :-(  A já jsem člověk, který se vyžívá v přesnosti, takže tato informace mne velice hluboce zasáhla.
(To, že mi na sedmnáctileté prohlídce naměřili 169 centimetrů, raději ani nekomentuji.)

To druhé, co vás asi taky zajímá (když už tu s tím dělám takové drye), je teda váha. Než sem napíšu číslo, tak si musíte uvědomit, že moje postava je... specifická. Pokud se mi totiž někam ukládá tuk, tak jedině od pasu dolů. Jsem typická hruška. Od pasu nahoru jsem opravdu hodně drobná.Takže pro vaši představu - nahoře nosím XS, dole M. Vidíte ten kontrast? Já bohužel denně v zrcadle. :-D Nahoře nemám vůbec nic (v každém slova smyslu) a dole naopak moc. Takže nemám nadváhu, nejsem k ní ani blízko, můj jediný problém je ten, že vypadám blbě. Vážím 57,3 kilogramu.

Celkové BMI mi vychází asi 20,4. Což je podle ukazatele naprosto ideální. Ale moje ideální váha na postavu je bohužel 50-52 kilogramů, což už je na hranici podváhy (nebo dokonce podváha). Když jsem měla tuhle váhu, vypadala jsem bezkonkurenčně nejlíp (ne oproti ostatním, ale když srovnám sama sebe). Nejen, že jsem totiž hruška, ale ještě mám úzký kosti. Takže tahle moje "podváha" čtyři roky nazpět (kdy jsem měřila přesně tolik, kolik měřím teď) vůbec podváhou nebyla. Žádný kosti ze mě nelezly, prostě jsem vypadala dobře, nikoli nezdravě. To je asi ta nejlepší definice. Nezdravě teď sice také nevypadám, ale dobře už vůbec ne. :-D

No, takže jsem se jednoho krásného dne (před dvěma týdny) rozhodla, že už mě to takhle nebaví. :-D A prostě jsem si zaběhala. Běhala jsem asi 45 minut, což je takové nic moc (a ještě jsem si musela dělat přestávky, ona absence sportu minulý rok bez tělocviku udělala svoje), ale aspoň jsem začala tentýž den, jako jsem se rozhodla, že už mě to takhle nebaví. 

Přestala jsem sladit vodu šťávou. Tu jsem nahradila trochou citronu. Snažím se jíst tak nějak během celého dne po menších porcích, prostě abych neměla hlad. Toto jsem vypozorovala před praktickou maturitou, kdy jsem kvůli stresu jedla asi jednou za den a nabírala jsem jako blázen. Ono se sice zase začíná říkat, že s tím jídlem 5x denně to je fáma, ale mně to tak vyhovuje. Navíc sacharidy soustředím na dopoledne, maximálně do 16:00 (spíš do 15, ale někdy kvůli škole není zbytí), odpoledne jedu ve větší míře na bílkoviny a zeleninu. Odstřihla jsem sladký, akorát v pátek jsem si koupila nanuka, když jsem v tom vedru venku prochodila asi 7 kilometrů. Klasickej chleba jsem nahradila za takovej pahnus, ale když to jím s něčím, tak to není tak hrozný. No a jak už jsem napsala, snažím se alespoň 4x týdně (nejlépe 5x nebo i vícekrát, ale ne vždycky mi to vyjde) zařadit pohyb, a to v takové míře, aby mi Buzerant řekl, že jsem spálila 200 kcal (nikoli dohromady s celkovou aktivitou ten den, ale jen za to cvičení).

Píšu aby mi Buzerant řekl. Situace je taková, že se ukázalo, jak strašně je v počítání kalorií nepřesný. Například dneska jsem podle Kalorických tabulek (které také znají mou výšku, váhu a věk) jen u vysávání spálila kolem 45 kcal, Buzerant mi tvrdil, že jen 2 kcal. :-D Takže by mě fakt zajímalo, kde je pravda. Dneska jsem ale na Mi Fit (program na telefonu k Buzerantovi) objevila nějaký speciální mód, který se zapne při běhání a měří u toho tepovou frekvenci (tudíž i kalorie přesněji), tak uvidím, jak dnes dopadnu. Nicméně faktem bohužel zůstává, že to počítání kalorií snad od konce minulého roku, kdy výrobce vydal nějakou vadnou aktualizaci, je špatné a nesouhlasí u velkého počtu uživatelů. :-( I tak znamená, že více spálených kalorií na náramku znamená více, méně znamená méně. Jako orientace je to dobré, ale nejsem s tím příliš spokojená, nebudu lhát. Ještě když prostě nevím, jak velká ta odchylka je.
 

No a poslední věc, kterou dělám je ta, že si zapisuju jídlo a počítám kalorie. Jako neblbnu, ale chci orientačně vědět, jak jím, abych tak nějak zjistila, z čeho pokreju bazál, co je moc a co je málo. Zatímco jsem si tak celá léta myslela, že jím víc než bych měla, za dnešek jsem se zatím projedla do 769 kcal, přičemž můj bazální metabolismus je 1 194 kcal. A vzhledem k tomu, že dneska plánuji sníst už jen večeři a pak možná druhou večeři v podobě kousku salátovky, dám jej dohromady jen těsně. Jestli vůbec.

Když to vezmu kolem a kolem, podle údajů, které jsem si zapsala do Buzeranta, jsem od listopadu 2017 nabrala jenom 0,3 kg. Ovšem 9. dubna jsem měla 59 kilogramů, 13. dubna 58,5 a dneska jsem naměřila 57,3. Vážím se vždy za stejných podmínek na váze, která ukazuje procenta tuku, vody, váhu kostí, svalů a podobně. Vím, že se vážím správně, pokud moje kosti váží 5,9 kilo. Když míň nebo víc, stojím špantě, nebo váha není vyrovnaná.

Počítám s tím, že mi tu někdo napíše, že dělám blbosti. :-D Ne, žádnou poruchou příjmu potravy fakt netrpim, jenom se mám už dost. Rozhodla jsem se, že se nějak dopracuju aspoň na 55 kilo, nechtěla jsem si vytyčovat těch 53, to kdyžtak až potom. :-D A taky mám trošku pochyby o tom, že to vůbec někdo fakt četl. Jak říkám, píšu si to spíš pro sebe, ale když to takhle pustím mezi lidi, tak budu mít pocit, že byste si o mně v případě nezdaru mysleli špatný věci, a to nedopustím! :-D