Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Sebetrýznění je klíč aneb kdyžak budu za debila
Komentáře k článku: Sebetrýznění je klíč aneb kdyžak budu za debila
iva: A tak když tě to baví...
Já jsem třeba nedávno zjistila, že bych na svou váhu měla měřit cca 205 cm, což zcela určitě nedám a uklidňuju se, že v mým věku a po dvou dětech to není zas tak hrozný. Jó, bejt stará MÁ svý výhody 
atraktivnistrasilka: No, echt plezír z toho taky nemám. Ale když já se sama sobě takhle fakt nelíbím. Ono to “baví” je takové silné slovo. Ještě kor když člověk tu nadváhu nemá a ty změny se projevujou hroooozně pomalu. 
Je to deprimující, na druhou stranu jeden má aspoň motivaci nežrat.
To můj tatínek se tuhle kasal, jak je krásný mladý hubený hoch (ve 47 letech), pak si spočítal BMI a zjistil, že ač má teda 191 cm, měl by měřit 250 cm. 
A zase tak namakanej taky neni, bejvávalo možná kdysi. Od té doby nekomentuje ani můj zadek, protože ví, že sám nemá moc co povídat. 
Tohle máma říká taky, až na to, že má 48 kilo. 
myfantasyworld: Tvoje váha úměrná k výšce mi připadá dobře, ale já ti nevím, ono se to nedá jen brát na kilogramy, je tam více těch údajů, na které přihlížet. Ono myslím, že hlavní je nepřehánět a to platí u všeho. 
Pohyb je super, taky bych už se měla donutit. Co se týká toho, že nahoře a dole nosíš velikost, já se s tím setkávám často, já osobně mám nahoře M, dole L. Ale někdy se mi stane v obchodech, že i nahoře nebo dole si musím koupit třeba XL nebo větší. Jo a v Lidlu vršek S. (To jen tak pro zajímavost)
A dle BMI mám nadváhu. Potřebovala bych shodit 10 kilo, abych se dostala na optimální váhu, která je ale nejvyšší v úměře k mé výšce, bohužel nějak nejsem schopná se zbavit sladkostí, stále si říkám, že si nedám, ale neodolám.
atraktivnistrasilka: Nooo právě. Váha v podstatě nic neříká. Na mě se někdo podívá a usoudí, že jsem hubená, a vlastně jen proto, že nahoře nemám nic, ruce mám malý a úzký, a navíc ty dlouhý nohy... na těch je taky ten tuk hned míň vidět. Ale je tam. A já ho tam nechci.
Přesně tak, všeho s mírou. Právě proto se nebráním nějakému nanuku sem tam, kousku čokolády jednou za tři čtyři týdny, a podobně. Nejsem fanatik.
V tom číslování aby se čert vyznal, to je fakt. Když objednávám online, tak v zásadě jen tam, kde mají napsané míry na daný kus, protože mezi M a M nikdy nebývá rovná se.
Ohledně sladkého - já si taky myslela, že to pro mě bude strašně těžké, vydržet to. Od malička jsem byla zvyklá vždycky po obědě vzít si nějakou menší mlsku, v dospívání jsem to trochu omezila, ale podvědomý zvyk tam byl. No a teď... je mi to úplně jedno. Větší problém mám naopak se zařazováním do jídelníčku, tukům se podvědomě vyhýbám, což je úplně blbě...
sayonara: BMI je orientační.
Neděláš blbosti, taky jsem se prožrala k zadku, co se mi nějak extra nelíbí. Takže kvůli tomu ani nemůžu sehant pořádné kalhoty, protože nějaký debil usoudil, že letos široké v módě nebudou, pouze dementní úzké, v kterých je to ještě víc vidět.
Naučím se asi pořádně šít.
atraktivnistrasilka: No právě. Matka na mě při pohledu na výsledek váhy vždycky křičela, že mám podváhu a určitě jsem anorektička, a že to budeme řešit... zatímco já úplně v pohodě jedla a nějaká porucha příjmu potravy se mě vůbec netýkala. Hormonální změny se mnou udělaly svoje, k téhle váze jsem se nijak záměrně nepropracovávala. A BMI kecalo už na pohled. To jsem mámě radši ani neukazovala, bývala by opravdu byla schopná odtáhnout mě na psychiatrii. Aniž by otevřela svá modrá očka a viděla, že jsem s jídlem fakt problém neměla.
Vždycky mě hrozně mrzelo, že neumím šít! Fakt. Já ne že bych byla tak manuálně nezručná, to snad ani ne. Sice mi to trvá delší dobu, ale naučím se všechno. Jde o to, že představu neumím zrealizovat, abstraktní do hmotného mi nejde. Takže neumím vůbec kreslit a neumím ani šít. Vždycky jsem záviděla kamarádkám, co si ušily třeba sukni nebo dokonce kalhoty na míru, protože to byl výtvor, který jim lichotil a byl to originál. Ovšem já jsem odkázaná na obchoďáky, a zatímco zkoušení vršků je pro mě legrace a automaticky beru nejmenší či druhou nejmenší velikost bez strachu, že by mi to bylo malé, před zkoušením kalhot a někdy i sukní je nejlepší se opít, aby se záhy neobjevily depky. Jenže já se zařekla, že do hotové maturity se nenapiju alkoholu, takže když už nějaký spodek kupuji, zkouším se zavřenýma očima a zatnutýma zubama. Sice pak hodinu zaháním depky, ale pak si na utěšenou zaběhám a myslím si u toho stále dokola: "Hubnu prdel, hubnu prdel..." 
boudicca: Mně to přijde celé v pohodě. Stávající váha i že se snažíš trochu shodit, v tvém případě spíše zformovat postavu. Vždyť na tom není nic špatného, všechny se chceme líbit (a hlavně samy sobě!).
XS a M mám taky, ale záleží na střihu. Bokové kalhoty M, kalhotky někdy i L, protože mám fakt široké boky. Ale když si koupím sukni do pasu, stačí mi často XS, pokud je tedy přes boky dostatečně natahovací.
S konfekcí si nelam hlavu. Už roky hledám odpověď na otázku, na KOHO se to všechno šije. Bez záševek, bez tvarování, takže oblečení udělá i z krásné holky krabici. Zkus si najít "svoje" střihy, které zdůrazní, co máš pěkné, a opticky vyrovnají postavu. Chce to hledat, ale jde to.
Jinak obdivuji, že si hlídáš poměr vody/tuků atd. v těle. BMI (a váha obecně) je hrozně nevypovídající. Stačí si uvědomit, že svaly váží podstatně více, než stejná hromada tuku...
atraktivnistrasilka: Jsem ráda, že jste se tu holky víceméně shodly na tom, že neblbnu. Doma už si začínají myslet opak... No jo, to se to mamince říká, když má 48 kilo, ke kterým se nijak dopracovávat nemusela. Navíc vyvážená strava a pohyb jsou dobrý na srdce a různý jiný hodnoty v těle - hormony, cukr, cholesterol,... Zrovna já mám v těchto ohledech genetickou zátěž, tak mám těch motivací aspoň víc.
Široké boky mám taky a nikdy je jiné mít nebudu, je to daň za širokou pánev. Sice teda nohy vypadají hubenější (a já je mám ještě docela dlouhé, což tomu přidává), ale boky jsem měla i v dobách, kdy jsem vážila těch svých 52 kilo. Nosila jsem M a nevadilo mi to, protože to bylo M s přehledem. Teď už to tak moc s přehledem není. Což mi právě vadí. A sukně do pasu mám taky ráda. Právě proto. Na poslední zvonění jsem si koupila takový ten tylový obláček, což je naprosto ideální. Barva i střih mi sluší, samo o sobě to je hezký a ještě nikdo neuvidí, jak vypadám od pasu dolů.
Taky začínám přicházet na to, že konfekce je ve většině případů fakt otřesná. Basic kousky budiž ještě, ale jak se jedná o něco složitejšího (overal, některé halenky nebo šaty,..), bývá to bída hadr. Doslova. Co mi sluší, to právě hledám. Bohužel mi připadá, že na ty hrušky se radí naprosto strašné střihy. Nebo je to jenom můj dojem. Budu asi muset zase někam vyrazit a vyzkoušet to na vlastní kůži.
Já se právě v článku snažila naznačit, že to BMI je pro mě ne příliš směrodatné. Já se jen vážím, ale větší váhu má pro mě vědět, kolik mám svalů, kolik tuku a kolik vody. Více vody znamená nějaké hormonální haló uvnitř mě, takže mě zvýšená váha neznepokojuje, sama se srovná. A pokud vážím víc proto, že mám víc svalů, tak se taky neznepokojuji, protože to znamená, že tuk půjde brzy dolů. Vlastně jsem uvažovala, že si najdu nějakou lékárnu, kde je takový ten přístroj, jak tohle všechno změří asi za 10 korun - abych věděla, jestli mi váha nelže, ale já bych spíš řekla, že ne. Mělo by to fungovat na stejném principu...
boudicca: Velký boky jsou sexy! 
Fakt, jen se musí umět nosit. Hlavně zdůraznit pas, jestli ho máš hubený. Nenosit bokové kalhoty, protože ty rozseknou postavu v tom nejširším místě. Volit spíše tmavé spodky a světlé vršky. Když si beru upnutou pouzdrovku (do pasu), tak volím volnější top, aby se mi opticky dorovnala postava na přesýpačky. Vršky s "padajícími", volnějšími rukávky a většími výstřihy jsou ideální, bezrukávkové na širší spodek zbytečně upozorňují. Když mám upnutý vršek, můžu si dovolit volnou sukni. Ideální jsou (půl)kolové do pasu a spíše ze splývajících látek, aby moc netrčely do prostoru. Já mám naštěstí v poměru k bokům malý zadek a docela vysportované nohy, takže to moc nehrotím a klidně občas nosím i mini sukně nebo kraťasy, ale kalhoty slimky už bych si do práce nevzala, fakt mi nesvědčí... Ty leda do přírody.
Pěkně je oblékání hrušek popsané tady: https://www.modnipeklo.cz/clanky/postava-typu-hruska-jak-ji-oblect-1/
atraktivnistrasilka: Jů, děkuji za rady. A máš asi pravdu. Osobně tak nějak podvědomě tuším, do čeho bych se měla oblékat, abych zdůraznila přednosti a naopak zakryla nedostatky, ale chybí mi k tomu kapacita. Co se týče prostoru doma (bydlím v dost provizorních podmínkách), tak ale i peněz a času někde lítat, ale to je všechno zatím momentální stav. Na ten svůj styl, respektive ponětí o tom, co mi sedí, si začínám přicházet vlastně až teď. Moje maminka se vždycky oblékala hlavně prakticky, na vzhled příliš nehleděla, což taky začíná poznávat až teď, když je jí 40+. A mě samozřejmě neoblékala jinak, nekupovala mi žádné vyloženě hezké oblečení, a když už, tak ho schovala "na sváteční příležitost". A nikdy jsem to pak neměla na sobě. A najednou bum, bylo mi 14, a uvědomila jsem si, že do školy chodím v otřesných šusťákových kalhotách. Dneska na to vzpomínám spíš s úsměvem (vždycky jsem hrozně záviděla spolužačkám, že jejich mamky jsou schopné vybrat jim lichotivé oblečení, zatímco moje maminka mi skoro ke všemu kupovala oblečení jako na horskou výpravu ), ale jsem si jistá, že absence vkusu mojí maminky ovlivnila i mne a ovlivňuje mne ještě teď. Což nemyslím nijak špatně proti ní! Každý se s tím prostě nerodíme. Ani já ten cit nemám nijak závratný. Ale alespoň ten náznak tam je, no. 
Tebou zmiňované Modní peklo mi svého času pomáhalo hodně, konkrétně i tenhle článek, ale stejně se mi spousta těch střihů nelíbí, a to ani na mně. Což je těžké, když má člověk omezené možnosti, že. Ale je aspoň fajn mít teoretickou představu, než budu schopná se realizovat.
Jinak nohy mám, troufnu si říct, taky hezký. Nebojím se vůbec kratších sukní. Když už teda aspoň něco je na mně hezkýho, tak... S pasem je to teď trochu horší, ale to jsem si zavinila sama (mívala jsem přes něj hezkých 65, teď mám 70-71). Hádám teda, že ten půjde dolů hodně rychle, no kéž by to šlo takhle lehce i níž. Co naplat.
tlapka: Přečetla jsem celé, ale tak nějak nemám co říct, asi by to nebylo fér, protože jsem se nikdy o žádnou redukci váhy nesnažila. Zatím mi prochází všechny moje hříchy, stejnou váhu (v rozmezí 5 kg) si držím už zhruba deset let. V pravidelných intervalech mi přitom lidi, které jsem delší dobu neviděla, říkají, že jsem určitě zhubla, že jsem tenčí a tenčí. To už bych asi byla nitěnka, kdyby to byla pravda.
Je fakt, že když jsem chodívala opravdu pravidelně cvičit (teď se mi to trochu zkomplikovalo), tak mamka tvrdila, že při stejné váze mám postavu jako nikdy - trocha zpevnění udělá optické divy! A oblečení, jak píše Boudicca. Z tvého článku mám pocit, že by ses právě místo vážení měla měřit, protože váha není to, co chceš změnit.
atraktivnistrasilka: No... asi takhle. Měla jsem to s tou váhou stejně. Teda že jsem mohla jíst co jsem chtěla (ne že bych to tak praktikovala neustále), ale pak jsem přišla na střední a najednou nebyl čas jíst, takže jsem to smrskla na 3 ubohá jídla denně, nulový pitný režim. Vlastní vinou jsem si metabolismus slušně zpomalila.
A ano, váhu chci změnit. I tu. Neměřím se proto, že přesně to jsem dělávala a demotivovalo mě to - na rozdíl od váhy, která ukazuje všechna ta procenta tuku a svalové hmoty. Nejdřív nabydou svaly a až pak jde dolů tuk, takže zvýšené procento těch svalů na váze právě většinou znamená brzký úbytek tuku. Nekoukám příliš na celkové číslo, ono se to i hlavně hodně mění během cyklu a zadržuju vodu, takže... 
To číslo je pro mne jen orientační, jak si vedu. Ale zredukovat ho chci, říkám, aspoň o ty dvě nebo tři kosmetický. Když teď nabydu svaly a nepůjdu dolů s tukem, budu vypadat fakt příšerně.
rebarbora: Máš můj obdiv za to, že ses hned začala činit Taky mám občas tyhle sebezpytné chvilky, kdy si říkám, že bych měla omezit sladké a začít se víc hýbat, ale většinou mi to moc dlouho nevydrží a v 99% případů zůstane jen u těch plánů A to MÁM nadváhu Sakra, že já ten tvůj článek vůbec četla! 
*smích*