Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Já si nejprve říkala, že by to mohla být příležitost. Pak jsem se začala dozvídat věci, a než jsem se stihla vyjádřit (negativně), už jsem byla přihlášená. Celé prázdniny jsem vymýšlela, jak bych řekla, že nepojedu, a nakonec se dozvím, že by místo mě musel náhradník, což byl v mém případě spolužák, který se na celou tu věc netřásl o nic víc, než já. A jemu zase prostě uškodit nechci, to bych si pak připadala jako mrcha.
Čím víc se to blíží, tím nervóznější jsem, vím, že spousta věcí nepůjde podle plánu, a navíc celou dobu budu myslet na profesorku XY, která druhé pololetí v ředitelně pomalu bydlela.
Do hlavy té učitelce bohužel nevidím, nevím, co jí vede k takovému jednání, člověk by čekal, že když měla otce v komunistickým lágru, tak bude aspoň trochu solidární. Ale ono prostě nějak ne. Oč je teda ona pak lepší?