Cestovatelský tag

Inspirací tentokrát byla naše Rebarbora a její nedávný, taktéž inspirovaný článek.

Padla na mne tíseň. Zítra dostávám poslední středoškolské vysvědčení. A je to divný. Pořádně divný. Takže se potřebuji trošku rozptýlit. A tohle je naprosto ideální příležitost, takže pojďme na to!

Cestování je pro mne již od nepaměti jeden velký stres. Neustále se bojím, abych něco nezapomněla, abych stihla autobus, abych neztratila zavazadlo, abych neztratila peněženku s doklady, mobil, cokoli. V cizích zemích se cítím příšerně nejistá. A jako všechno, i tohle má své kořeny. Jedním z těch kořenů je jistě také to, že člověk se nerodí jako tabula rasa (a nerodí a nerodí!) a do vínku mi byl dán sklon k cestovní horečce. A tak. Všechno se dozvíte.

Nuže, pohodlně se usaďte. Tohle bude legrace.

1.) Vyjmenuj všechny země, ve kterých jsi byla.

Kromě své rodné země jsem viděla Rakousko, Německo, Francii a Španělsko. Je to docela bída, že ano? Vzhledem ke svému původu (který se teda promixovává s tím českým už několik generací) bych na tom asi měla být lépe, ale co člověk za ten svůj sockoidní devatenáctiletý život nadělá, viďte.

2.) Která země/místo se ti nejvíce líbila?

Asi nemůžu odpovědět, že Praha jih? :-D
Když teda milostivě zůstanu v zahraničí, z té chabé nabídky bych vypíchla asi to Rakousko. Byla jsem v Gmündu, což je sice velice blízko hranic s ČR, ale nikdo tomu místu neodpáře, že je vážně krásné. Právě proto, že se nachází na hranicích, je vidět ten kontrast mezi tím, jak se o okolí stará Česko a jak to dělá Rakousko. Gmünd je typický rakouský venkov, městečko s pár rodinnými penziony a farmou, kde chovají koně. Na náměstí se nacházel kostel a krásné dřevěné lavičky, na kterých byl vyřezaný vždycky nějaký nápis, samozřejmě v němčině. :-) A i po příjezdu do Weitry bylo znát, že v Rakousku to vedou prostě jinak. Všechno tam bylo čisté a daleko více udržované. Tímto se nesnažím nijak shazovat to, jak se o svoje památky a města stará ČR. Jde o lidi. A Rakušané, jak mi přišlo, si věcí váží o něco málo víc.

3.) Kam by ses jednou chtěla podívat?

Chtěla bych moc vidět Island, to je opravdu něco, co bych si jednou chtěla splnit. Můj zájem o tuto zemi se tak nějak probral k životu v době, kdy jsem si na jednom projektu v ČJ na základní škole vylosovala jako svou fiktivní literární postavu Islanďana Ólafura, kterého dodnes tak nějak považuji za svůj nejlepší literární počin. No a druhou zemi, kterou bych si už jen z principu přála navštívit, je Itálie. Mám totiž italské předky, a aby mi to nebylo líto, i příšerné italské příjmení. A protože křestním jsem Tereza, bezpečně vím, že by mě tam brali za svojí. Italsky neumím ani tsek, nicméně k té zemi menší vazbu cítím.

Zejména pak k Forli, odkud údajně ta moje famílie pochází. Údajně. Legenda praví, že to byla nějaká bohatší vlivná rodina, ale to je otázka. V Itálii již prokazatelně nikdo tohoto jména nežije už hodně dlouhou dobu. A jak se moje příjmení ocitlo u nás? To nikdo neví. Je nás tu teď celkem 42, v Itálii 0. Vypadá to, že budu muset pátrat na vlastní pěst, což je finále znamená, že se budu muset vypravit i do té Itálie. No a klasika, chtěla bych vidět i Chorvatsko, a to hlavně kvůli tomu, že moře je tam většinou čisté, což je něco, co vyžaduji. Viz bod 7.

4.) Vyjmenuj tři věci, které s sebou vždy bereš na cesty.

Když nepočítám takové ty věci, jako jsou klíče, doklady a peněženka, tak je to určitě foťák, sváča a power banka. :-D Jelikož vlastním nakouslé jablko, které je pro svou chabou výdrž docela známé, nelze to jinak. Často totiž kromě foťáku k focení používám i mobil, abych například mohla nějaké obrázky poslat otci nebo babičce přes Messengera. :-D A to vyčerpává.

5.) Jaké bylo nejlepší jídlo, co jsi kdy v cizině jedla?

Vývary v Rakousku. :-) Celestýnské nudle jsou fakt parádní vynález, játrový knedlíček (spíš knedlík :-D) taky. Já jsem všeobecně dost vývarová, žádné polévky kromě vývarů mi nechutnají. A ty v Rakousku byly prostě bezkonkurenční. Ale ona ani taková Schweinebraten nebyla k zahození... :-) A jejich makovej koláč s brusinkama taky ne. Ach jó.

6.) Jaká byla tvoje nejmilejší cesta?

V rámci zahraničí určitě to Rakousko, o kterém tu stále brebentím. Byl to výlet v rámci školy, vybraní byli nejlepší němčináři :-), a já mezi nimi. Financoval to jeden pán vlastnící soukromou VŠ, jelo nás dohromady asi třicet (ze dvou škol). Celý ten výlet se skládal jak ze samotných výletů (prohlídky měst, a památek), tak z přednášek v ČJ a NJ, což bylo zvlášť výživné, ale nakonec jsem tomu Rakušanovi docela i rozuměla, snažil se mluvit jednoduše. :-) Fakt jsem si to užila a hned bych jela znova.

7.) Máš nějakou negativní vzpomínku na některou cestu?

(Pominu tu šílenost se Štrasburkem, o tom víte.)

Ano. Když mi bylo jedenáct, byla jsem s tátou ve Španělsku. Šlo o Malgrat de Mar, městečko poblíž Barcelony. Jeli jsme autobusem a s námi nějaký školní výlet. Měli jsme sice přidělená nějaká sedadla, ale ta škola byla fakt neukázněná a muselo se sednout tam, kde bylo místo. Cesta trvala 24 hodin a naspala jsem z toho asi tak 2 hodiny, protože zejména ve Španělsku jsme pak stále jezdili přes přechody, kde se platí poplatky za dálnici a řidič se neustále musel prokazovat. Šílenost! Jeli jsme tam za tátovou tehdejší nabíječkou, která už tam týden byla se svými dvěma syny. Ta nabíječka měla atopický ekzém, a táta z ní byl tolik zblblý, že jí dal mojí mastičku na atopický ekzém, který mi s sebou dala máma. Průšvih byl ten, že já jsem ten ekzém měla taky. :-D Z mastičky jsem ovšem neměla nic.
Hotelový pokoj byl fakt příšerný, malý, ale alespoň jsem měla balkón s výhledem na moře. Který bylo špinavý, a kdykoli kolem proplula loď, třicet následujících vln s sebou přineslo odpadky. :-( A o cestě zpět asi ani nemluvím, ta trvala 25 hodin, nespala jsem z toho ani 20 minut. Ke konci mi bylo tak špatně, že jsem ani nezvládala dojít si na WC, když byla přestávka. :-( A i když se mi v autobuse špatně nedělá, posledních několik hodin jsem se přemlouvala, abych nevrhla mladý.
Celkově by mi tam ale asi bývalo dobře, kdybych se tam pohybovala v lepší společnosti a někdo se tam o mě zajímal. Ale to je asi jiný příběh. Dodnes jsem přesvědčená, že tam otec nejel ani tak kvůli mně a kvůli tomu, abych alespoň jednou viděla moře, ale kvůli tomu, že mohl strávit nějaký čas s nabíječkou. Řekla bych toho asi jen tolik, že nikdy nedopustím, aby se moje dítě někdy cítilo tak, jak jsem se tam cítila já.

8.) Kam se chystáš tento rok?

Ha. :-) Do Nizozemska. Já a moje dvě kamarádky se v červnu chystáme na cestu do Amsterdamu, kde budeme dvě noci. Máme už rezervovaný i hotel. Je stále možné, že z toho sejde, ale bylo by fajn, kdyby se to podařilo. Pokud ano, eventuálně se máte na co těšit i vy, jestli mi tedy budete důvěřovat. :-)

9.) Jaké jsou tvoje tři nejoblíbenější metropole?

Otázka, kterou přidala sama Rebarborka. :-) Neposloužím ale, bohužel. Když už jsem byla v cizině, tak to metropole teda zrovna nebyla. :-) Navíc jsem si jistá, že mojí nejoblíbenější metropolí navždy zůstane Praha. Tak. :-)