Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Ale já to čekala. Fakt jo. Bylo mi to úplně jasný, a ještě jasnější v okamžiku, kdy jsem po maturitě přijela ze školy a dřepla si na postel. Ještě horší je, že jak mám ten čas, jak mi hlavu nezaměstnává škola, tak zjišťuju, jak zoufale málo kamarádů a známých mám, jak zoufale málo je činností, které mě opravdu baví, a jak zoufale moc jsem se celej život zaměřovala jen na povinnosti místo toho, abych se někdy soustředila fakt sama na sebe. A asi to je ten můj největší problém, což fakt vidím až teď, když se ohlídnu a kouknu. Což nemají všichni, jiní při té škole zvládají i žít, což se mně teda trochu nepovedlo, no. Právě proto si myslím, že mi malé volníčko neuškodí, ale chce ho vyplnit nějakými činnostmi, které mi nedovolí spadnou do depresí, čehož jsem právě schopná. Jsem takový ten "samoseužírací" typ člověka, prostě tragéd.

Docela jsem litovala, že v lékárně zrovna nebyla žádná místní drbna co mě zná. To by byla místní senzace.

Zážitek, to bylo hlavně to přepírání v ruce s ekzémem po dlaních. Ale maminka poručila vyprat, tak jsem prala. Má mě na svědomí.

Jo, ta Matkárna je... no. Nic moc. Jsem asi zvyklá na trošku hlubší četbu. Což v tomhle případě může být naprosto cokoli...
Mně se zase děsně líbí Čeňkův dědeček - hokejový nadšenec. Válela jsem se po podlaze, když jsem na Facebooku četla příspěvek, kterak lihovkou počmáral televizi při hokejové analýze.

Já z nich šla taky do kolen. Děsně se mi líbilo, jak tu diskuzi prožívali.