Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: Těší mě, že i jiné rodiny jsou zralé pro Barnevernet, ne jen ta naše
Mimochodem, já jsem si taky jednou dítě sejmula o zárubeň dveří. A to, prosím pěkně, zhruba týden potom, co jsem se tlemila u článku, který popisoval, jak si dvoumetrový tatínek, který měl děcko v krosničce na zádech uvědomil, že si nezavázal tkaničky. No tak já jsem si neuvědomila, že mám malou na ramenou a ty druhý dveře v bytě mají nižší zárubeň, než vstupní
Co se týče focení dětí, tak mám jednu, jak se Mladší, coby miminko, přilepila vlásky na hovínko, který lupla na přebalovací podložku Starší. Stejně tak jsem jednou Mladší skřípla prstík do víčka skleničky od kafe. Prostě ten prstík vytrčila nešťastně zrovna ve chvíli, kdy jsem s gustem zaklapla víčko od kafe.
Jo a jednou v zimě, když jsem vezla holky do školky a ukládala jim do kufru auta sáňky, jsem zavřela víko kufru, přičemž Starší přesně v té chvíli natáhla packu. Na chirurgii jsme nejely, ale hned jsem učitelce hlásila, co se stalo a kdyby začal být problém, ať mi hned zavolá. To ještě zkousla, ale když jsem přišla za týden s tím, že jsem skřípla do kufru auta prstíky Mladší. To už na mě Marcelka koukala trošku s podezřením