Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Upsaná Strašilka
Komentáře k článku: Upsaná Strašilka
iva: To je úplně nový stav každého prvňáka. I toho na základce 
Podobnými stavy jsem trpěla na střední a to mi tou dobou bylo skoro sladkých čtyřicet. Teda, já to vyřešila tak, že jsem nakráčela k nejhezčímu klukovi a oznámila mu, že se omlouvám, ale moc volných míst už jinde není, tak mě bude mít za sousedku. A další tři roky jsme spolu vydrželi, protože byl fajn 
Mladší se první den ve školce... no... no posrala, no. A první školní den po návratu domů spala tři hodiny v kuse.
Takže, jak vidíš, TY to zvládáš ještě dobře. Ba skvěle, až výborně.
Jo a neboj, tahle škola má očividně dobré výstupy. Buď diplom nebo těhotenství. Viděla bych tvou budoucnost hodně pozitivně. Opakuji, hodně pozitivně 
atraktivnistrasilka: Jako... já si připadám jako prvňák, vážně. Ještě hůř. Přijdu si hůř než v prváku na střední i v první třídě na ZŠ. Dohromady. A zítra tam musím zase, já nechci!
Brala bych nejdřív ten diplom a až pak to těhotenství, ale člověk míní... teď už by to aspoň nebyla žádná tragédie, maturitu mám, to mi stačí, aby se za mě ratolest nemusela stydět. 
I když teda mělo by rodičovské vzory hadra, to musím říct, maminka s maturitou z veřejnosprávky zbouchnutá na škole, o tatínkovo dokončeném vzdělání se raději zmiňovat nebudu...
hroznetajne: Neeeee! Vůbec to neposlouchej!!! Neposlouchej ty kecy o tom, jak všechny vyhodí na téhle a téhle zkoušce, že vyletíš z tohohle předmětu. Většinou to není pravda a zbytečně to ostatní stresuje. Já to zažívám i teď a to jdu do třeťáku. Furt nějaký kecy o tom, kdo přísně známkuje a kdo vyhazuje. Hele, nikdy ty kecy nebyly pravda. Taky budu stresovat, protože nejde zavřít uši, ale fakt jsem se vždycky přesvědčila, že mě to akorát zbytečně mučilo.
Já třeba na začátek vejšky nevzpomínám ráda, bylo to těžký. Ale ono se to podá, dej tomu šanci 
. Kdy jindy, když ne teď .
atraktivnistrasilka: Já se snažím, ale když já mám prostě straaach. A děsí mě to všechno už teď, mám strach, že to nebudu zvládat časově, učit se... 
Ten rozvrh je místy fakt pitomej, ve středu končím v 19:10 a ve čtvrtek začínám v 7:10. 
hroznetajne: Ale netrvá to věčně, je to jenom období, který se musí přetrpět . Nemůže to být lehké, to by to pak měl každý a to by nestálo za to .
atraktivnistrasilka: Tak lehké to nebude, to je mi jasné, ale aby to nakonec nedopadlo jako s tím řidičákem... Ach jo, to ze mě mluví ten strach!
ev: Ahoj Strašilko,
taky letos nastupuji na novou školu. A mám strach úplně stejně jako ty. Navíc se ještě stěhuji na koleje do města, které tak úplně moc neznám. Na řeči druhých nedej, důležitá je tvoje vlastní zkušenost. I když to zní jako věta, kterou už milionkrát řekl někdo jiný, a nejspíš taky jo. Takže na tom určitě něco bude. Doufám. Taky. S tebou. Že jsou holky „líp oblečený" nemusí znamenat, že nakonec nebudou fajn. Všichni sice tvrdí, že první dojem je většinou správný, ale sama jsem se už mockrát přesvědčila, že není.
Myslím, že všichni jsou stejně nervózní jako ty... včetně mě. Já dneska ráno tvořila (čti: zběsile klikala a nadávala a bušila hlavou do stěny a hystericky se smála) svůj nový rozvrh - a některé předměty jsem vůbec nestihla, takže teď píšu všude možně, a pokud mi neodpoví, tak se jim tam vecpu násilím. Teda, pokud v sobě v dané situaci najdu dostatek odvahy, což je otázka, protože jsem pěkný strašpytel.
Takže tak, hodně sil s novým studiem, hodně nadhledu a pevné nervy ti přeje zloudilá Ev.
P. S. Všechno je možné. Jen tomu věř a vesmír už to nějak zařídí za tebe. Tím se uklidňuji skoro pořád.
zlomenymec: Jestli tě to uklidní, tak já měl na VŠ naprosto stejné pocity. Vždycky, když jsem si četl nebo poslouchal o tom, co musím ten daný semestr splnit, tak jsem se sám se sebou sázel, na čem asi tak vyletím, přes co prostě nepřejdu
A světě div se, prolezl jsem! 
A to jsme tam měli taky takové strašáky jako vy, nemysli si... ale s trochou snahy se to dalo.
A ty jsi chytré děfče, takže není důvod, proč bys to neměla dát 
Teda ledaže bys fakt otěhotněla 
myfantasyworld: Zda je to normální stav vysokoškoláka netuším, ale jak posloucham okolí, měla nych obavu si dát přihlášku, jelikož píšou o zkouškách a já z toho hrůzu. Jenže ono to nebude tak zlý si myslím.
Nemám ráda lidi, co stresují už tak vystresované jedince. Nechápu oč jim jde, jestli si užívají tu nadváhu. Věřím, že to zvládneš, pokud neotěhotníš.
Já mám smíšený pocity ať jdu kamkoliv, teď i v nové práci, že to nedám. Ředitel je workoholic a nebýt těch kolegů, co tu jsou, už bych asi odešla nebo se zhroutila.
tlapka: První PŮLROK na výšce jsem byla přesvědčená, že nemám šanci. Nedodělat střední je celkem umění. Ale k nedodělání výšky stačí nesplnit jediný předmět na aspoň 80%, což byla v některých předmětech hranice úspěšného absolvování.
Po půl roce jsem složila první zkoušky, zápočty a najednou mě vykopli z fakulty, ovšem s diplomem v ruce. Prostě nedat na strašáky, ono se to všechno uklepe. Děl si to v průměru třemi, co vám říkají.
Je to prostě o přístupu a motivaci. A to ty máš větší než lecjaká holčina ze zdrávky.
