Upsaná Strašilka

Oddalovala jsem ten okamžik silou mysli, ale tak nějak marně, takže dneska se stalo to, o čem jsem celé uplynulé tři měsíce nehodlala ani trochu přemýšlet. Nastoupila jsem do prvního ročníku VOŠ.

Dentální hygienistka zní fakt krásně, ale po dnešku už taky docela nereálně. :-D 

Už když jsem ráno vstala, měla jsem takový divný pocit, který mi říkal, ať se na to radši vykašlu a nechodím tam. :-D Stála jsem u zrcadla, česala se a přemýšlela, jestli já mám vůbec nějakou další školu už zapotřebí, mám maturitu, to stačí. :-D Venku bylo hrozně hnusně, poprchávalo, já byla unavená, nervózní, bylo mi špatně a chtělo se mi přestěhovat se někam do Nizozemska a chovat krávy. 

Když jsem jela autobusem, zhruba o dvě zastávky dál přistoupily dvě takové holky, obě "líp" oblečené, a mně to začalo šrotovat v chromé, jasnovidné kyčli. Když se mnou jely až na přestup na tramvaj a když nastoupily i do stejné soupravy jako já, bylo mi jasné, že minimálně s jednou z nich se sejdu ve studijní skupině. 

No hádejte. 

Číslo učebny, kde měl proběhnout zápis našeho oboru, mělo viset ve škole na úřední desce. Obory tam jsou kromě našeho další tři nebo dokonce čtyři (jeden z nich dálkový), takže se nás dole sešla dobrá skupinka, ale nakonec nás na onu úřední desku navedl jeden vyučující, který když viděl naše zmatené pohledy, začal se smát a hlavou prohodil směrem k takové obrazovce, co visela odněkud ze stropu a byla na ní jakási tabulka s čísly učeben a zkratkami našich oborů. Měla jsem se dostavit do učebny číslo 205. Celou cestu nahoru do patra jsem si to číslo opakovala, ale ve finále, když jsem seděla na chodbě mezi těmi všemi lidmi, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli to náhodou nebyly dveře číslo 206. Nějaké holky se tam bavily o zubním technikovi, což je jeden z těch oborů, co škola nabízí, ale nakonec se ukázalo, že zase tak chromý mozek ještě nemám a šlo jen o studentky, které technika zkoušely, ale nedostaly se. 

Vedoucí naší skupiny se ukázala jako moc milá paní (zatím). Pustila nás do učebny, kam jsme si tak nějak posedali. Sedla si vedle mě nějaká slečna, tak jsme se daly maličko do řeči, a já se dozvěděla, že umřu na mikrobiologii a epidemiologii, protože se to prý nedá a jak nejsem ze zdrávky, nemám šanci.

Super start. :-D Mírně mě vykolejila, a já se do teď snažím tvářit jako frajerka, která to určitě zvládne. První den, a už mi ta póza pokulhává. :-D

No nic, pak jsme si koupili a vyplnili indexy, vyměnili učebnu kvůli špatné technice, vyslechli školní řád, podepsali různá lejstra a vyslechli doporučení od "třídní" (v podstatě ano). Více či méně (spíš méně) na plnou hubu nám řekla, že u studia nebudeme stíhat pracovat, pojedeme na plný zátah až do května (není tam volno na jarní prázdniny ani nic podobného, jen Vánoce), třetina nás odpadne (ať už kvůli tomu, že nebude zvládat, nebude to chtít dělat nebo otěhotní - to prý je v průměru tak 5 holek za ty tři roky :-D), a kdo projde prvákem, s velkou pravděpodobností už to zvládne, pokud tedy neotěhotní nebo ho ten obor nepřestane těšit, že.

Pak nám asi čtyřikrát bylo zopakováno, že v případě, že některá z nás v průběhu studia počne, nemá být za hrdinku a měla by přerušit studium. A pak, po třech dlouhých hodinách, jsme byli propuštěni domů. Byli jsme tam bezkonkurenčně nejdéle. :-D (Píšu byli, protože tam máme dva kluky!)

Když jsem pak jela tramvají domů, bylo mi děsně blbě. A je do teď. Jenom nevím, jestli to je z mých problémů a nebo z problémů milého, který odjel na strojvůdcovský kurz (ten má celé září - domů jezdí akorát na víkendy), je z toho všeho mája zoufalka, a navíc se mu udělala ošklivá reakce po antibiotikách, které sice dobral před dvěma týdny, jenže s nimi lezl na slunce a vůbec dělal všechny ty věci, které se s antibiotiky dělat nemají (coural po horách, chlastal pomerančovej džus,...). A nebo je to kombinace obojího. :-D Nevím. Je mi špatně i když si vzpomenu na svoje zkouškové za čtyři měsíce a i když si vzpomenu na milého strojvůdcovské zkoušky, na které má tři pokusy, z čehož první udělá naprosté minimum z nich, zbytek polovina. Je mi z toho fakt blbě. Ze všeho. Děsně. 

Uklidněte mě, prosím, že tohle je normální stav prváka na V(O)Š. Prosím. :-D