Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: No rostou, a mně dokonce tak, že říct to někde nahlas, ženský mě ušlapou... Nakonec jsem ale chybu neudělala, mám to tak dvě, tři čísla pod klíční kost a je to dobrý. Objektivně i subjektivně vzato, když to vezmu podle reakcí. Zpátky už to asi úplně narůst nenechám.
Jo, to mi připomíná. Když mi byly asi tři, maminka mi vlasy zastřihla k uším. Začaly se pekelně kroutit a v kombinaci s tehdá ještě naprosto tmavě hnědýma očima a unisex oblečením pro mého imginárního mladšího bratra jsem vypadala jako poměrně hezký argentinský chlapec.
I když... v podstatě skoro všechny tu zmiňujete v komentářích ten rozchod, ale ten já bych dala v tom žebríčku důvodů až někam dolů. Pro mě bylo pohnutkou spíš to, že jsem se jednou skláněla z postele dolů ke zvonícímu telefonu a vlasy jsem si přiskřípla rukou a několik (hodně) jsem si jich při vyhoupnutí zpět na postel vyrvala. Od té doby jsem to měla v hlavě a asi bych to udělala tak jako tak, ať by si fíra říkal, co chtěl (jakože on by fakt nemlčel).
Vlasy na fotce jsou zabrané jen z té atraktivní části, ale těší mě, že byly vzorem.
Díky, Tlapko, za komentář.