Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Já si myslím, že už byl děda trochu senilní. Jednak to byl prasák a jednak měl blbý nervy. Když to po sobě čtu, tak z nezaujatého pohledu bych asi řekla, že za to může jednoznačně autoškola, ale já to tak nevidím. Ale jo, je pravda, že mě stresoval, vlastně si nepamatuju, že by mi kdy řekl něco v klidu. Dobré bylo, když byl unavený, to pak teda tolik neřval a v autě spal. Proboha, když to po sobě čtu zas, tak to zní hrozně.
Mě komisaři nikdy nenachytávali, ale měla jsem náročné trasy, hodně frekventované, těžké parkování. Je legrace, že jsem vždycly zaparkovala dobře, za to mi nic vytknout nemohli, ale pak mi právě ten jeden řekl, že jsem jela moc vpravo (dodnes si nemůžu vybavit, že bych jela moc vpravo, popravdě, jak jsem sebekritická, tak tohle teda... ne), další zas že jsem nekoukala doprava (to taky nevím, kde vzal... a instruktor to nevěděl taky, když jsem se ptala)... Akorát ten poslední, ten mi dal pádný důvody, proč mě nepustil, to beru. Teda, jsem s touhle zkouškou paradoxně nejsmířenější. Tam fakt vím, že jsem jela jako kůň. Ale to už byly nervy, jela jsem poslední.
Vůbec se nedivím, že se po letech bojíš za volant, já bych se už bála teď, po tom roce, leč v autoškole. Než si to člověk zas osahá a všechno...