atraktivnistrasilka: Hehe, díky, od srdce to bylo.
Jo, úzkost to byla. A pěkná. Vlastně mi Mikyn účast na téhle oslavě nabídnul jednoho večera, když jsme se loučili v metru. Já už byla vevnitř a za chvíli se měly zavírat dveře, když se Mikyn najednou otočil, přiběhl zptáky, a křiknul: "Hele, nechceš za dva tejdny na naší rodinnou oslavu, abych tě představil?" A já jsem byla tak vyjukaná, jak to bylo náhle, že jsem mu na to kývla. Oj, jak já se za to v tom vlaku proklínala!
S tím ukazováním jsi to trefila, ano. Jinak ti musím dát zapravdu i v tom, že mě v tom nechal vymáchat, ono totiž nejen, že jsem to měla všechno najednou, ale taky mi moc nepomáhal. Když se mě třeba jeho maminka ptala, kdy zase přijedu, tak dělal mrtvého brouka. A já nejsem člověk, co by se někam sám zval, takže jsem s odpovědí trochu tápala. Potom jsem mu to samozřejmě řekla, ale on je v tomhle vážně takový ten typicky, leč poněkud stereotypně chlapský ignorant, když mi něco vadí, opravdu mu to musím říct, sám to často nepozná. Já jsem pravý opak, problémy vycítím lehce, takže tohle se teprve učím.
No, bývala bych s pivy pokračovala i dál, ale bylo půl hodiny do zavíračky, takže jsme se museli pakovat.